Když se kácí les...

12. Přátelský výlet

"Jak jste se dostal ze země?" ptá se chlapík vedle, zvláštní vyšetřovatel FBI John Reed.

"Když zatopíte tak vám to řeknu" Hned se zvedají a ukazují na dveře za mříží. Přicházím do čisté bílé místnosti, příjemná změna.

Bylo asi Třičtvrtě na devět, když jsem se konečně dostal z té hrozné kolony. Dlouhý štrůdl aut s lidmi co neumí řídit mě obvykle stresoval a vytáčel, ale ten den to bylo jiné. Byl jsem naprosto v klidu, teda než do chvíle kdy za mnou začali houkat majáčky. Policejní auto kolem mě s rachotem prosvištělo a já se uklidnil. Zabořil jsem se hluboko do kožených potahů a až do Bristolu jsem nezastavil. Po zhruba další čtvrthodince z rádia zazněl hlas reportérky oznamující, že auto vylovené z jednoho z jezírek v Lee Valley Regional Park bylo plné letáčků z muzea. "Harry Hill je celému případu na stopě a do vyšetřování se zapojili všechny složky a dokonce i MI-6" znělo z rádia a moje odpověď je zcela jasná, že je vám to hovno platný.

Další kolony se mi úspěšně vyhýbali a tak jsem jednou zastavil na benzínce abych si odskočil a koupil si jedno vítězné pivečko. Z kapsy jsem vytáhl pár drobných a s úsměvem na tváři odešel. Prodavač se na mě divně hleděl a myslel si bůhví co. Tři kilometry od Bristolu z rádia zaznělo, že v okolí Londýna policie utvořila zátarasy a nepouští nikoho, kdo se nelegitimuje a neukáže obsah kufru. V tu chvíli ve mě hrklo a byl jsem donucen změnit svůj plán. Měl jsem domluvenou loď v Plymouthu, ale rozhodl jsem se půjčit si loď v Bristolu. Sjel jsem tedy z M5 a otočil to zpět na Bristol. V devět dvacet přesně jsem zaparkoval na náměstí a nakoupil nějaké jídlo a pitnou vodu devět třicet pět přijel do půjčovny a v deset už jsem byl na vodě i s kamarádem, který v Bristolu bydlel.

"Musela to být náročná cesta až sem." ruší mě z vyprávění Adams. Zle na něj zírám. Nenávidím, když mi někdo skáče do řeči.

Ještě jsme ani nevypluli z Anglických vod a už jsme měli za zadkem policejní člun. Šlápnul jsem na to a malý motorek vzadu rozvášnil lodní šroub a loď zrychlila. Nebyla to zrovna nějak závratná rychlost, ale aby jsme ujeli člunu to stačilo. Jakmile jsme vyjeli do mezinárodních vod, policejní člun se otočil a už nás nenaháněl. Ulevilo se nám. Pak Scott, ten kamarád, rozvinul plachty a mohli jsme vyrazit na dlouhou výpravu směr východní pobřeží.