Když se kácí les...

10. Jako děti v hračkářství

V 7:05 se na celou banku ozvalo cvaknutí a pak ještě dalších pár a když mohutné atomové dveře docvakali otevřel jsem je a nahledal klíč od dveří do trezoru. A potmě pouze při svitu z Harrisonovo baterky jsem odemkl mřížované dveře které krásně zaskřípali. Jakmile jsem je pustil zapnul se obří záložní generátor za námi a mříž začala probíjet. Výpadek trval sotva půl minuty, ale nám to připadalo jako věčnost.

Za dveřmi bylo několik vypínačů a ty jsem postupně všechny zapnul a všechny zářivky se začali s cvakáním rozsvěcet a nám se naskytl pohled k nezaplacení, byli jsme jako děti v hračkářství. Okamžitě jsme vešli dovnitř a začali vyndavat všechny zlaté cihly. Udělali jsme řetěz, Nikolay vyndaval zlato a bankovky z trezoru já je nakládal na dvojici navyjáků a Harrison se Stevem je nakládali na vozíky. Před tím jsme ovšem ještě pro jistotu hodili přiotráveným spícím Růženkám v rohu pod nos další slzný plyn, aby nám akci nekazili.

Skládali jsme do kufru Audi jeden pytel za druhým. A když už se to nevešlo do kufru strkali jsme to kam se to vešlo. Do přihrádky spolujezdce, do výplně dveří a pod sedadla a dokonce i místo rezervy. Hned jak jsem viděl toho ožralu Samuela, začla se ve mě vařit krev, chtěl jsem ho postřelit a nechat ho tam vykrvácet, ale nešlo to. Byl součástí předem připraveného plánu. Tak jsem ho jen důrazně upozornil, že jestli se dotkne tý památeční flašky v přihrádce ať si mě nepřeje. Od té doby co jsem ho znal nebyl nikdy střízlivý, a výjimkou nebyl ani dnešní den. Cítil jsem z něj laciný alkohol a bylo mi z něj špatně.

Mezitím co jsem si vyřizoval soukromé účty venku už zevloval dav lidí a divil se, že je zavříno a vevnitř stojí auto přímo uprostřed haly. Někdo zvenku si všiml zbraní a já viděl, jak sahá do kapsy pro mobilní telefon a někam volá. V tu chvíli jsem zpanikařil a začal střílet nad lidi venku, skleněné střepy padaly na hlavy lidí lomcující s dveřmi. Všichni se rozutekli. "Máme třicet minut" zařval jsem a všichni se opět pustili do práce. Zlato a peníze mizeli závratným tempem a za patnáct minut v trezoru zbyla asi třetina zlata a balíky peněz byly pryč dočista. V hale byla televize a já si přesně pamatuji na slova reportérky.

"Právě jsme obdrželi zprávu, že někdo s největší pravděpodobností vykrádá The Bank of England. Policie už je na cestě a náš vrtulník právě přilétá na místo." znělo z televize a přesně v tu chvíli se zaklaply dveře a mocný motor Audi A6 zaburácel. Sam zařadil zpátečku a vyrazil dveře banky. Sklo létalo všude a televizní vrtulník se okamžitě pustil do pronásledování. "Je to potvrzeno z banky právě vyjelo černé vozidlo a ujíždí směrem na severozápad. Policejní auta jsou jim v patách" asi takhle vypadalo nasledujících patnáct minut přímého přenosu. Kousek za Londýnem se však reportérka zarazila a když konečně našla slov pronesla něco jako "to není možné, automobil právě sjelo ze srázu a spadlo do jezera. Podívejte jak rychle se potápí". A opravdu cihly v kufru auta ho stáhli pod hladinu za rekordní čas. Na hladině zůstali pouze tři těla. A čas se zastavil na 8:25.