Lost Targaryen

Kapitola čtvrtá.

Moc spánku jsem tu noc neměla. Možná pár krátkých hodin jsem dokázala spokojeně oddychovat na mé posteli než jsem se v brzkých ranních hodinách znovu probudila do tichého okolí. Mé myšlenky se stáčely k tomu, co mi můj otec pověděl tuto noc. Před tím mi vždy odmítal říct cokoliv, co by s ní souviselo. Nepronesl o ní jediné slovo, které by mi dokázalo říci jaká byla. A teď? Najednou jsem věděla celý jejich příběh. Smutný příběh bez šťastného konce.

Trhalo mi srdce, když jsem si vzpomněla jak láskyplně o ní mluvil. Jak popisoval každičký detail, kterého si na ní všiml. A jak se nakonec toho všeho musel vzdát, kvůli ostatním. Vzdát se svého jediného štěstí, pravé lásky, důvodu se usmívat a milovat jih. Má touha s mou matkou promluvit, říct jí jediné slovo nebo jí jenom vidět před sebou byla znovu v plné síle, i když jsem si uvědomovala, že žádné z mých naivních přání se už nikdy nesplní.

Zvedla jsem se z postele, přehodila si přes sebe plášť a ustlala znovu skromné lůžko, na kterém jsem doposud seděla a dívala se do prázdna, ztracená ve svých myšlenkách. Před tím než jsem vzala za kliku dveří, jsem se ještě pozastavila nad obrázkem. Bylo to jako kdyby mě něčím přitahoval, ale já nedokázala říct čím přesně. Nakonec jsem jenom odvrátila zrak od kusu plátna, které bylo zarámováno na stěně a vyšla na chodbu. 

Ostatní zřejmě ještě stále nabírali síly a užívali každé sekundy odpočinku, která jim byla dopřána. Sešla jsem po schodech dolů, zapínajíc si řemínky na svém plášti kolem prsou.

Dole již šlo slyšet řinčení talířů a příborů. Starý hostinský leštil poháry i příbory a na stůl nosil ovoce, kusy chleba a pár kousků masa. „Dobré ráno." Pozdravila jsem ho a věnovala mu přívětivý úsměv. 

„Má lady." Pousmál se a hluboce se uklonil, přičemž položil jeden z pohárů, které zrovna leštil, dal zpět na jeho místo na stole. „Jaktože tak časně?" Optal se zdvořile a zastrčil si utěrku za opasek, aby jí nemusel držet ve dlaních. „Jsem ranní ptáče." Odpověděla mu a usadila se na jednu ze židlí. Natáhla jsem se přes stůl pro jablko, které bylo v míse a usadila jsem se zpět na své místo. Hostinský se pobaveně uculil a posadil se na židli kousek ode mě. 

„Nikdy jsem ve svém dlouhém životě neviděl Targaryena tady na jihu." S jiskrami v očích, které vyzařovaly jeho úžas mě pozoroval. „Nejsem Targaryen." Namítla jsem přesvědčeně a zakousla se do jablka, přičemž jsem se na staříka podívala. Neměla jsem ráda když mě tak někdo označoval. Nepotřebovala jsem být známá jako někdo, kdo osedlává draky. Mě stačilo být ta dívka ze severu, kterou lidé neznali.

„Ale jste lady." Nenechal se odbýt hostinský a nalil mi do poháru vodu. Děkovně jsem se na něj podívala než se znovu usadil na své místo. „Krev nic neznamená. Nejsem Targaryen. Neosedlávám draky, neprahnu po žádném trůnu ani po tom, že bych si vzala svého rodinného příslušníka." Dodala jsem přesvědčeně a podívala se mu do očí. 

„Já jsem si vždy Targaryeny představoval jako chytré, chrabré a vznešené. Ty, kteří nás měli chránit. Draci už dnes stejně nejsou.. Nepotřebujete mít draka, abyste byla Targaryenem. A už vůbec nepotřebujete prahnout po trůnu a moci, abyste byla dobrý panovník. Jsem rád, že tu brož nástupce severského trůnu nosíte Vy." Pokýval hlavou k broži, která se leskla na mé hrudi a vykukovala zpod pláště. 

„Jste dobrý muž. Jak jste zde skončil? Sám, bez kohokoliv jiného? Nemáte rodinu?" Zeptala jsem se ho zvědavě a pozorně ho sledovala. Stařík na pár sekund sklopil zrak k zemi a promnul si mezi látku své zástěry. „Mám rodinu. Měl jsem..." Zhluboka se nadechl a podíval se do mých očí. „Pocházím z jihu. Nikdy jsem se na severu nenarodil, ale vždy jsem ho miloval více než jih. Když Cersei převzala vládu nad Sedmi královstvími, chtěl jsem zde odjet, ale má rodina nechtěla. Žilo se jim dobře tam na jihu v teple." Pokrčil rameny a koukl se ven z okna do dáli.