Caroline

Grimmauldovo náměstí 12

Caroline, vlastně nikdo nesmí vědět jak dál,
je drobná dívka, s velkýma modrýma očima.
Nedávno oslavila své patnácté narozeniny.
Bydlí v Akátové ulici, v Paříži.
Žije tu jen s Marylin, ženou která jí vychovala.

Marylin žila sama, neměla vůbec nikoho.
Až jednou jí černovlasá, na smrt vystrašená žena, položila na práh dveří dítě.
Našla u něho cedulku, jestli se o malou Caroline postará.
Marylin byla nejprve zmatená, ale děvčátko si samozřejmě nechala.

Zdálo se že Caroline je obyčejná dívka, možná že se občas stávali kolem ní zvláštní, nevysvětlitelné věci, ale nic extrémního to nebylo.
Marilyn však hned od začátku, co se stala ta věc se zmizelým plotem, když se nutně potřebovala Caroline skrýt před partou šikanujících spolužáků, věděla o co se jedná.
Vždyť ona sama, nebyla jiná.

Když bylo Coraline jedenáct let, zamířila do domku na předměstí Paříže, velká sova pálená.
Přinesla dopis.

Coraline byla čarodějka.

~~~

Od dob kdy byla Coraline malé miminko v košíku přede dveřmi, uplynulo celých patnáct let.
Coraline studovala na akademii čar a kouzel v Krásnohůlkách.

Zrovna teď byli prázdniny.
Seděla nahoře ve svém pokoji a naslouchala vyprávění své kamarádky.
,,Opravdu Carol, je to tam úžasné!
Bude se ti tam určitě moc líbit!"
Vykřikovala nadšeně Stephanie, její nejlepší kamarádka.
Bydlela v domku vedle, a do školy chodily spolu.
Stepfi byla o rok starší, přesto si však vždy s Caroline, skvěle rozuměli.

,,Když já nevím Steph, raději bych zůstala tady ve Francii, v Krásnohůlkách!"
,,To já přece taky, ale co můžeme dělat?
Čekat až nás najdou?"

Měla pravdu, jejich část města už několik dlouhých týdnů prohledávali Smrtijedi.

Marilyn a Amy, matka Stephanie její otec byl už po smrti kvůli boji se Smrtijedy, moc dobře věděly že musí odjet do Londýna, nejspíš navždy.
Dívky tak musí změnit školu, budou chodit do školy čar a kouzel v Bradavicích.
,,Bude mi chybět Fleur"
,,To mě taky"povzdechla si smutně, při vzpomínce na svou starší kamarádku, která byla posledním členem jejich nerozlučného trojlístku nejlepších kamarádek.

Caroline seběhla schody dolů, do kuchyně a praštila svým těžkým kufrem o zem.
,,Mám sbaleno mami"usmála se na Marilyn.
,,Broučku..musím..s tebou mluvit, dokud jsme ještě tady doma.."řekla a hlas se jí trochu třásl.
Caroline váhavě pohlédla na Amy, ale ta se raději taktně vzdálila.
,,Posaď se"řekla Marilyn roztržitě.
Caroline se posadila a hleděla Marilyn do očí.
Marilyn se zhluboka nadechla.
Natáhla k ní přes stůl ruku s fotografií.
Spolu s ní, k ní posunula i proutěný košík, s dětskou přikrývkou a lístkem pergamenu.

Caroline se nadechla, že něco řekne ale Marilyn jí zarazila.
,,Nejprve si to prohlédni"
Caroline si jako první přečetla lístek pergamenu, víc už vidět nepotřebovala.
,,Mohla..mohla jsi mi to říct"vstala a snažila se skrýt slzy.
,,Carol já.."
Jen mávla rukou a vydupala schody do svého pokoje.

Zhroutila se na postel.
Stephanie a Amy už se stihly přesunout jinam, takže Caroline zůstala v pokoji sama, za což jim byla více než vděčná.
Chvíli plakala ale pak se posadila a podívala se na fotografii kterou si vzala s sebou.
Byla to ona sama, když toho osudného dne přišla sem k Marilyn.

Vstala a sešla dolů.
,,Půjdeme?"
,,Ehm Carol já..počkat..cože?"
,,Půjdeme?!"zopakovala znovu trpělivě.
Marilyn na Caroline pohlédla, jakoby nemohla uvěřit tomu co právě slyšela.
Pak roztržitě přikývla, vyšla i se svým a dívčiným kufrem před dům.

Kousek od nich se právě chystala Stephanie a Amy přemístit.
,,Počkat, vy nejdete s námi?!"
Amy zakroutila hlavou.
,,Tak ahoj v Bradavicích"usmála se mírně Stephi a zmizela.

Caroline s povzdechnutím chytila Marilym za ruku.
,,Připravena Caroline?"
,,Připravena mam...chci říct Marilyn"
Marilyn se trochu sevřely vnitřnosti ale usmála se a přemístili se.

~~~

Stáli na nějakém náměstí.
Caroline se zvedal žaludek z přemisťování, ale statečně se napřímila a pohlédla na Marilyn.
Ta jí tajnůstkářsky nastavila kousek pergamenu a řekla
,,Zapamatuj si to, a nepřestávej na to myslet"
Pak namířila na pergamen hůlkou.
,,Incendio!"papír shořel.
Grimmauldovo náměstí 12 mumlala si v hlavě Carol a brzy se dům jedenáct a třináct začaly rozestupovat od sebe.
Mezi nimi vyrostl dům s číslem dvanáct.
Marilyn jí rychle vtáhla ke dveřím.

Otevřela je malá, baculatá zrzavá žena s vřelým úsměvem.
,,Pojďte, už jsme vás čekali.."a když zabouchla dveře, které ještě zabezpečila nespočtem zámků a petlic, dodala
,,Vítejte v domě Blackových, dámy.
Vypadáš úžasně Marilyn, drahoušku.
Pojďte tudy"uvedla je do kuchyně společně s jídelnou, kde seděli čtyři lidé.

První z nich byl zrzavý muž, asi ve věku té ženy co jim přišla otevřít.
Vypadal jako milý chlapík který se na Caroline a Marilyn několikrát usmál.
Druhý přítomný byl muž se světle hnědými vlasy a knírkem.
Tvář měl zjizvenou, ale nevypadal nijak hrozivě, spíš naopak.
Zdál se být opravdu milý a ochotný člověk.
Vedle něho seděla žena štíhlé postavy s křiklavě růžovými vlasy.
Celá působila bláznivě a extravagantně ale jistě to byla dobrá duše.
Poslední byl muž sedící nejblíže krbu.
Byl velice pohledný, do očí mu ležérně spadaly tmavé vlasy, avšak s nevýslovnou elegancí.
Jeho bouřkové oči se nejprve usmály na Marilyn a pak se obrátily ke Caroline.
Vpily se do jejích a mírně se v nich blýsklo.
Pak je ta baculatá zrzavá žena usadila ke stolu a začala servírovat jídlo.

Marilyn se se všemi přítomnými, s výjimkou růžovlasé dívky kterou, zřejmě neznala, přivítala.
Caroline zůstala rozpačitě sedět.

,,Jsem Remus, Remus Lupin"usmál se muž s knírkem a natáhl k ní ruku.
Vděčně jí stiskla a usmála se.
,,Caroline"
Kývl a znovu si sedl.
,,Nympfadora Tonksová, ale říkej mi prosím jen Tonksová"usmála se růžovlasá žena na Caroline.
,,Artur Weasley"natáhl se k ní muž se zrzavými vlasy.
,,A já jsem Molly, Molly Weasleyová"sevřela jí baculatá žena, mateřsky v náručí.
Caroline se usmála a také jí lehce stiskla v objetí.
,,Sirius Black"vstal ten muž od krbu a znovu vpil své bouřkové oči do jejích.

A to byl den, kdy Caroline poznala manžele Weasleyovi, pana Siriuse Blacka, Remuse Lupina a slečnu Tonksovou.