Caroline

Odbor Záhad

Přistáli v Londýně.
Proklouzli na Ministerstvo Kouzel a mířili až dolů, na Odbor Záhad.

Prošli černými, nezdobenými dveřmi a ocitli se v obrovské, kruhové místnosti.
Harry jí znal ze svých vidění, proto přesně věděl kterými dveřmi má jít dál.
Stáli v obrovské hale plné regálu se zářícími koulemi, byli to věštby.

Harry věděl že Sirius má být někde u řady 98 a tak zamířil přímo tam.

Nikoho tu nenašli.

,,Harry, je tu tvoje jméno!"řekl Neville a Harry k němu okamžitě přistoupil.
Vzal křišťálovou kouli do rukou a zahleděl se do ní.
Náhle se věštba vyřkla nahlas.
,,Ani jeden nemůže žít jestliže druhý zůstává živ"zazněla poslední slova věštby, než je přerušily něčí kroky.

Všichni se poplašeně otočili.

,,Dej mi tu věštbu..copak nechceš znát tajemství, své jizvy?
Nechceš vědět proč existuje to spojení mezi tebou, a Pánem Zla?"
Promlouval k němu Lucius Malfoy.
,,Čekal jsem čtrnáct let!"odvětil Harry s klidem.
,,Já vím.."zakroutil chápavě hlavou.
,,Tak můžu počkat ještě chvíli!
Teď!"vykřikl Harry a všichni jeho přátelé i on, vyslali náraz kletbu Mdloby na vás!
Strhl se souboj.

Caroline a ostatní se snažili z Odboru Záhad co nejdříve dostat pryč.
Okolo začali padat regály s křišťálovými koulemi.
Sklo se tříštilo o zem a Smrtijedi na ně vrhali jednu kletbu za druhou.

Náhle se svět na okamžik zatměl.
Harry stál uprostřed kruhu, kruhu tvořeného Smrtijedy, každý držel hůlku u krku, jednoho z Harryho spoutaných přátel.

,,Dej mi tu věštbu, nebo se dívej jak přátelé..umírají"
Harry nasucho polkl.
,,Nedávej mu jí Harry!"vykřikl Neville.
Bellatrix mu zabodla špičku své hůlky víc do jeho krku.
Harry napřahoval svou ruku s věštbou směrem k Luciusovi Malfoyovi.
,,Harry Pottere opovaž se dát tu věštbu z ruky!"vykřikla na něho hlasitě Caroline a následně zasyčela bolestí, jak jí jeden ze Smrtijedů sekl dýkou přes tvář.
Harry opatrně a váhavě předal věštbu Malfoyovi.

Najednou se tu objevilo hned několik členů Fénixova řádu.
Tonksová, Lupin, Moody, Kingsley Pastorek a..Harry hlasitě zalapal po dechu.
Stál před ním Sirius Black.

,,Nech moji sestru na pokoji, hajzle!"odzbrojil Smrtijeda držící Caroline a vrazil mu pěstí do nosu.
Přitáhl si Caroline k sobě a pak spolu s Harrym odolávali kletbám.
Věštba z Luciusova ruky vypadala a roztříštila se o zem.
,,Odejděte a nechte to na mě!
Už jste toho dokázali dost"požádal je Sirius.
,,Zůstaneme s tebou!"přimhouřila Caroline oči.
,,Ne, poslechněte mě a odejděte!"
Postavila se proti nim Bellatrix Lestrangerová a bojovala proti svému bratranci.

,,Nová sestřenka, že?"ušklíbla se a Caroline zaskuhrala bolestí, když jí nohou projela ostrá bolest.
Sirius vyslal na Bellu další kletbu.

,,Avada Kedavra"
Vzduch proťal paprsek zeleného světla a druhého z Pobertů si vzala Smrt.
Sirius zformoval svou tvář v poslední úsměv a propadl za Oblouk Smrti.

Harry a Caroline hlasitě vykřikli.
Remus se pokusil Harryho zadržet, marně.
Vyškubl se mu a pokusil se na Bellatrix použít kletbu Cruciatus.

Objevil se tu Voldemort.
Brzy po něm však i ten jediný, koho se vy-víte-kdo kdy bál, Albus Brumbál.

~~~

Caroline však nic kolem sebe nevnímala.
Ležela na chladné podlaze, v louži své vlastní krve a srdceryvně vzlykala.
Krev na jejím obličeji se mísila se slzami.
Alastor Moody jí zdvyhl do náruče a odnášel jí kamsi pryč.

~~~

,,On se vrátil"vydechl zděšeně, právě přicházející Kornelius Popletal.
Brumbál a Harry byli pak očištěni.
Brumbál se stal znovu ředitelem Bradavic.

Harry Potter se na prázdniny vrátil k Dursleyovým do Zobí ulice číslo 4.

~~~

Když otevřela Caroline oči viděla rozmazaně.
Když se jí podařilo zaostřit, rozeznávala nějaký strop s lustrem, trochu nakřivo.
Na čelo jí náhle někdo přiklopil chladivý obklad.

Stočila zrak napravo a pohlédla do tak známé, a vlídné tváře.
Paní Weasleyová jí věnovala soucitný úsměv a znovu jí přejela obkladem po ranách na obličeji.

Caroline se zamotala hlava a znovu upadla do bezvědomí.

Když se znovu probrala nevěděla kolik času už uplynulo.
Neodvažovala se otevřít oči, zpod víček se jí draly slzy.
Její bratr byl mrtvý.
Její bratr, jediná pravá rodina co měla, a byl pryč.
Nadobro pryč.
Byl mrtvý
Náhle ucítila na svých rtech něžný dotek.
Po tváři jí opatrně přejel něčí prst a obratně se snažil vyhýbat všem ranám.
Její zavázanou ruku někdo jemně hladil po jejím hřbetě.
Pomalu otevřela oči zalité slzami a pohlédla do tváře člověka, sklánějícího se smutně nad ní.

,,S...Sirius.."
,,Já vím"políbil jí něžně na rty.
Přitáhla si ho blíž a znovu se hlasitě rozvzlykala.
Fred si jí opatrně přivinul do náruče a hladil jí něžně na zádech.

Paní Weasleyová zaklepala na dveře a vešla dovnitř.
,,Oh, drahoušku"vydechla ztěžka a převzala si jí od svého syna, do své náruče.
Znovu jí chladivým kapesníčkem otřela ty nejhlubší rány a opatrně nanesla vrstvičku krému na šrám od dýky, na její tváři.
,,Nevím jestli ti tam nezůstane jizva, drahoušku..je to černá magie, opravdu hodně černá"povzdechla si smutně.
,,To nevadí, stejně jsi nejkrásnější"políbil jí něžně na tvář.

Paní Weasleyová se nad nimi dojatě usmála a odběhla znovu dolů.

Hned po ní sem přišel Ron, Ginny a George.
Posadili se ke Caroline na postel a každý jí opatrně objal.
Ani Ron ani Ginny nevypadali tak hrozně jako Carol.
Měli jen nějaká ta drobná poranění, která se snadno napraví.

Carolinina ramena se otřásala vzlyky a Fred jí pevně tiskl v objetí.
Vyčítal si, že kdy utekl ze školy, vyčítal si že jí tam nechal samotnou, vyčítal si že nemohl tomu co se stalo, nijak zabránit.

~~~

Nové ráno vneslo do Doupěte i špetku nové naděje.
Caroline se posadila na postel a rozhlédla se po pokoji.
V křesle kousek od ní, ležel schoulený vysoký zrzavý mladík, velice pohledný, ale nyní se zdál smutný.
Caroline se po špičkách proplížili k němu a zlehka se mu usadila na klín.
Stále spal, jen něco spokojeně zamumlal a omotal kolem ní své paže.

Raní slunko už vylézalo nad střechu, když se Fred konečně probudil.
Políbil Caroline a pak sešli dolů na snídani.

Po dobu následujícího týdne, odmítal Fred spát u sebe, ale zůstával v křesle u Caroline, která se často budila s pláčem.
Budila jí vzpomínka na bitvu na Odboru Záhad.
Fred jí vždy objímal a utěšoval, Caroline se pak cítila mnohonásobně lépe.

Fred tu pro ní byl kdykoliv ho potřebovala, miloval jí.

Miloval tu brunetku s bouřkovýma, Siriusovýma očima, útlým pasem a dobrým srdcem, které patřilo jen a jen jemu.
Milovala toho vysokého, pohledného chlapce se skvělým smyslem pro humor a dobrým srdcem, které patřilo jen a jen jí.