Life with cat ~ Larry {POZASTAVENO}

5.

Loui se mi hrál s oušky, ťukal do nich a různě je drbal. Já jen spokojeně vrtěl ocáskem. Koukal jsem na pohádku, když jsem za námi zaslechl kroky a ucítil Louiho tátu. Vyskočil jsem z gauče a šel ho přivítat, obtočil jsem se mu kolem nohou a rozplácl se před ním na zem. Mělo to znamenat něco jako "Ahoj, chci se mazlit."

Najednou ode mě odešel. Nechápal jsem, než jsem také neuslyšel tátovy kroky a jeho hlas.
"Nazdárek Harry, proč jsi tady, kde je Louis?"
Harry jen mňoukal, takže jsem mohl jen hádat, že ho táta drbe za ouškem.
Vstal jsem a šel k nim na chodbu, aby si nemyslel, že se o Harryho nestarám. Založil jsem si ruce na prsou a ušklíbl se, když jsem viděl tátu na kolenou, jak drbe Harry po bříšku. Ležel tam celý rozvalený a spokojeně mňoukal a vrněl.
"Já myslel, že Harry je můj dárek," zasmál jsem se a konečně se na mě táta podíval.

"Samozřejmě, že je! Ale domácí miláček to může být i můj Louisi," usmál se můj starší páníček.
"Mňou, táta Lou dobře drbat,"mňouknul jsem spokojeně a převrátil se na bříško, aby mi mohl drbat i záda s ocáskem. Najednou přestal a já si sedl na zem. Jazykem jsem si upravil ouška a ocásek, aby jsem byl hezká kočička. Louis se na mě s úsměvem díval a já na něj s natočenou hlavičkou.
"Harry s Louisem hrát? Prosím!"

Usmíval jsem se od ucha k uchu. Byl tak roztomilý a krásný...
Odrazil jsem se od stěny a šel k němu.
"A jak by si chtěl Harry hrát?" našpulil jsem ret a v podřepu jsem ho podrbal ve vlasech.
"Nahoře máme plno hraček, co jsme spolu koupili. Chceš si hrát s míčkem? Nebo s plyšákem? Nebo něco jiného? "
Sám jsem nevěděl, co se se mnou děje, ale když jsem s ním, nemám potřebu se chovat jako idiot.
Tento kocourek mě mění a mně se to líbí, protože se on pak usmívá...
"Tak co tedy budeme dělat?"

"Míček, prosím, pojďme si hrát, moc prosím. Pojďme nahoru," zavrněl jsem spokojeně a vyletěl po schodech jako blesk. Ale když jsem běžel, sklouzla mi nožička a zasekla se do zábradlí.
"Loui!" zakňučel jsem bázlivě. Bolelo to, moc."Louiiii!"

Šel jsem za ním pomalu a kroutil hlavou, jak se těšil. Zasmál jsem se. Ale netrvalo to dlouho.
Když jsem uslyšel, jak na mě křičí, rozběhl jsem se za ním a uviděl, jak se zasekl.
Chudáček.
"Počkej Harry, pomůžu ti," pousmál jsem se. Sehnul jsem se k němu a opatrně mu vymotal nohu ze zábradlí. Ihned se mi vrhnul kolen krku.
Zvedl jsem si ho na ruce a přenesl do pokoje.
"Jak se ti to povedlo, sakra? "

Ihned jsem se přitulil k jeho krku. Můj Loui. "Můj, můj! Já nevím, nožka se najednou zasekla," kňuknul jsem mu do klíční kosti.
"Nožička bolí!" zakňučel jsem, když mě položil na postel v jeho pokoji. A noha mě nepříjemně zabolela. Byl to odporný pichlavý pocit.

Zamračil jsem se a podíval se směrem k té noze. Opatrně jsem mu vyhrnul látku kalhot a sroloval ponožku, abych se na to mohl podívat. Opatrně jsem se dotkl červené kůže. Sykl a zakňučel.
"Jak moc tě to bolí, Harry?"

"Bolí, bolí, bolí! Jako kdyby tam měl Harry jehličky, které ho píchali, no Harry je nevidí! Jak je to možné?" zakňučel jsem, bolestivě stříhal oušky a švihal ocáskem.
"Bolí, bolí, pomoc!"

"Shhh, klid Harry. Neboj, noha bude v pořádku. Seběhnu pro nějakou mastičku, aby to tolik nebolelo a ovážu ti to." Usmál jsem se a šel do koupelny, kde jsem měl tu mast i obvaz.
Bolelo mě vidět Harryho s bolestí v očích.
Natřel jsem mu tu nohu, načež vypískl, že to studí a pak jsem mu to obvázal.
"Zítra uvidíme, jestli to bude bolet. Pak bychom šli k doktorovi."

Ta mastička moc, moc studila! Ale Loui mě doteky zahřál, aby mi bylo teploučko. Mňoukl jsem jěště několikrát, protože to zabolelo.
"Lou-Lou, k doktorovi ne! Prosím ne. Doktoři jsou zlí! Doktoři do Harryho píchají injekce a to bolí!"

Harry se moc vylekal. Viděl jsem ten strach v očích. Také tomu nasvědčovalo to, že se schoval pod peřinu a odmítal vylézt.
"Harry, neboj se. Půjdeme k mému doktorovi, ten je hodný. Nemusíš se bát. Možná ta bolest do zítra přejde, ano?"

"Doktoři jsou zlí! Všechni jsou zlí, dělají Harrymu zle!" Zakňučel jsem pod peřinou, kde jsem se schoval. Byl jsem stočený v klubíčku a bázlivě jsem si držel kolena při hrudi.
"Harry se bojí!"

"Co ti dělají, broučku?" zamračil jsem se a pohladil jsem mu záda přes peřinu.
Malinko se zavrtěl a vzlykl.
Vlezl jsem si k němu a oba jsme tak byli schovaný. Plus on ještě u mě v náručí. Hladil jsem ho po zádech a ve vlasech a snažil se ho utěšit..

Louis mě hladil, utěšoval, mazlil se se mnou. Byl ke mně tak hodný.
"Louis bude ochraňovat Harryho?" zeptal jsem se a zavrtal mu hlavičku do ramene. Bylo mi při něm tak hezky. Teploučko a prostě dokone.

Usmál jsem se nad ním. Byl jako malé koťátko. Potřeboval tolik péče, ale přesto to byla vaše jediná radost.
"Neboj se, budu při tobě, nic se ti nestane. Nemusíš se bát. Budu pořád s tebou," políbil jsem ho do vlasů a on šťastně zavrněl. Odekryl jsem nám hlavy, abychom mohli dýchat a přivinul si ho k sobě blíž.

Když jsme opět vykoukli ven a dýchali vzduch, spokojeně jsem mňoukl a zastříhal oušky.
"Nožička pořád bolí," kňuknul jsem po dlouhé chvíli, počas které jsme se mazlili a sledovali televizi na zdi.

"Ty můj chudáčku kocourku," zesmutněl jsem. Nelíbilo se mi, že Harryho něco trápí.
"A bolí to víc nebo míň?" Podíval jsem se mu do očí a viděl tak malé slzičky, které chtěly vylézt na povrch.

"Víc, víc, víc ..." zakňučel jsem a po tvářích se mi spustily slané kapky smutku a bolesti. Nožička mě bolela neuvěřitelně moc. Bylo to příšerné, bál jsem se cokoli udělat, aby se to jěště víc nezhoršilo.

Vstal jsem z postele a pomohl Harrymu se posadit na okraj postele. Ze skříně jsem pro nás oba  vytáhl mikiny a oblékl nás.
Se zaujetím mě pozoroval, ale nechápal, proč to dělám.
"Promiň Harry, ale budeme muset za doktorem už teď, můžeš s tou nohou něco vážného mít a mi to nevíme. Pojď, pomůžu ti do auta." Natáhl jsem k němu ruce.

Když jsem zaslech slovo doktor, ihned jsem začel kňučet a skryl se pod peřinu.
"Harry nechce jít k lékaři! Harrymu ublíží! Budou ho píchat a bude to bolet! Budou ho tahat za ouška a ocásek! Já tam nechci!"

"Ne, ne, ne, n,e ne, Harry, neboj se. Nic se ti nestane. Oni ti pomohou, aby tě to tolik nebolelo. Slibuji, že s tebou budu pořád a že ti neublíží. Prosím, chci aby ti pomohli, aby tě to nebolelo, určitě to chceš i ty tak." Chvíli bylo ticho, než Harry vykoukl zpod periny a studoval mě, jako by mi nevěřil.

Koukal jsem na něj, usmíval se, nemračil se ani nekřičel. Mluvil na mě jemně, mazlivě, jako kdyby se bál, že mně něco vyděsí.
"Dobře, ale Loui musí jít s Harrym. Moc prosím, nechci být samotný!" kňuknul jsem a Loui mi navlékl mikinku a vyzvedl si mě na ruce, kde jsem se spokojeně zachumlal.

"To slibuju," políbil jsem ho, dnes již po druhé, do vlasů a s jemným úsměvem jsem ho nesl dolů a ven do auta, kde jsem ho usadil dopředu, abych ho mohl kontrolovat počas cesty. Zapl jsem mu pás a sedl si také, abych se mohl vydat do nemocnice. Tátovi jsem až na místě napsal, kam jsme jeli a pak vzal Harryho zpátky na ruce a vydal se na třetí poschodí, kde jsme si sedli do čekárny u doktora. Harry seděl na mém klíně a hlavu měl zavrtanou v mé hrudi. Dělal jsem mu rukou kroužky na zádech a šeptal, že bude všechno dobré a že budu s ním.

Bylo to všude bíle, sterilní, odporné a prostě brrr! Moc jsem se bál, protože všude kolem běhali lidé, někdo někde brečel a já se bál, jestli nebrečí kvůli tomu, co budou dělat i mně. Pořád dokola jsem mňoukal a má ouška se nervózně hýbala tam a sem. Najednou se otevřely dveře a ven vykoukl doktor.
"Pane Tomlinsone, pojďte."