Life with cat ~ Larry {POZASTAVENO}

3.

Zatahal jsem za vodítko a rozešel jsem se směrem k obchodu. Měli tam spousty regálů s pelechy pro zvířata. Jedna prodavačka nejdříve nechápala, proč mám člověka na vodítku, ale pak uviděla Harryho ouška a ocásek a mile se usmála. Zřejmě už s tímhle měla zkušenosti.
"Prosím, pojďte se mnou," řekla, když viděla můj pohled na pelíšky, které ale byly všechny malé pro to moje kotě.
Následovali jsme ji do dveří na konci obchodu, kde, jak jsem zjistil, mají zřejmě věci pro hybridy. Zavedla nás ještě do uličky s pelechy pro kočičí hybridy a řekla, že kdyby něco, máme se ozvat.
"Harry, vyber si nějaký, co se ti líbí," zašeptal jsem mu do ouška, když jeho zelená očka zkoumaly uličku.

Tam bylo tolik pelíšků!! Zavrněl jsem a chtěl jsem se rozběhnout, ale obojek na mém krku škubl. Smutně jsem zakňoural. Lou se na mně nehezky podíval a šel pomaloučku se mnou. Byl tam veliký pelíšek, do kterého jsem skočil a zachumlal se. Byl veliký, hnědý a hezky se v něm leželo. Ale pak jsem uviděl obří strom na šplhání. Chtěl jsem tam, ale vodítko bylo omezující.

"Harry, počkej přece," zatahal jsem za vodítko a prohlížel si ještě i jiné pelíšky. Přece jen se vrhl na první co uviděl. Zkoumal jsem materiál a jestli je to teplý, aby mu nebyla zima, a jestli je to pohodlný.
Nakonec byl ale ten Harryho opravdu nejlepší. Asi nějakej kočičí smysl...
"Takže tenhle, ano?"

"Ano, prosím," zavrněl jsem a dotkl se zase mého pelíšku. Spokojeně jsem zavrněl a můj ocásek se pohyboval ze strany na stranu. Lou mě přivázal u pokladny, kde jsem si sedl a čekal. Nakupoval toho hodně.
Kolem mě chodilo hodně lidí. Někteří se usmívali, jiní se pohoršeně koukali a taky přišla malá holčička, která mě hladila po ouškách.

Táta psal, ať mu seženu i nějaké potřeby, když už jsem tady. Tak jsem Harryho nechal, ať na mě čeká a já to šel zařídit.
Sebral jsem mu nějaké hračky (natahovací myš, míček, a tak), aby se nenudil, když nebudu doma. Dobrůtky pro kočičky plné výživy, což mi doporučila ta prodavačka, společně se šamponem a kartáčem.
Pak jsem se vrátil ke kase, kde jsem vše zaplatil a Harryho odvázal. Sebral jsem tu obří tašku a Harry ještě prodavačce zamával.

Predavačka na mně byla moc hodná a já si spokojeně šel za mým páníčkem.
"Lou hrát pak?" zeptal jsem se trochu zmateně, když už jsme zase seděli v autě a já se koukal ven oknem. Bylo to hezké, protože mě větřík šimral v ouškách až dokud jsme nedojeli domů.

"Jo, třeba," pokrčil jsem rameny a zaparkoval. I když jsem to řekl jen tak, jako by nic, Harry nadšeně vypískl a snažil se otevřít, ale nešlo mu to. Tiše jsem se zasmál, vzal tašku, obešel auto a otevřel mu dveře, chytajíc ho za vodítko, aby náhodou kdesi neodběhl. Máme velkou zahradu, ještě by se ztratil, nebo vběhl kdesi do nebezpečí.
Vešli jsme dovnitř, přezul jsem ho a sundal mu vodítko, načež se hned rozběhl do pokoje. S taškou jsem ho následoval a našel ho, jak skáče po posteli.

Hned jak jsem už neměl vodítko, rozběhl jsem se do pokoje, kde jsem začal skákat po posteli. Nic víc zábavnějšího mě nenapadlo. Spokojeně jsem skákal a hrál si v peřinách, než mě někdo postříkal vodou. Se syčením jsem seskočil na zem a začal si olizovat ouška a ocásek.
"Pwoooč? Harry udělat něco?" zeptal jsem se smutně a sklopil ouška, vždyť jsem si jenom hrál, nic jsem nezničil ani nepoškodil. Proč mě zase postříkal, je to nefér!

"Harry nemůže skákat po posteli," řekl jsem s klidem, zatímco on seděl hned vedle na zemi.
Tašky s přípravky a hračkami jsem složil na postel a pelíšek vzal do rukou, hledaje mu místo.
Chtěl jsem ho dát k stěně, kde bylo místa až až, ale jakmile jsem se rozešel k onu místu, Harry mě zastavil zataháním za rukáv mikiny.

Můj pelíšek chtěl dát daleko od něj a to se mi nelíbilo! Harry chce být při svém páníčkovi, ne při stěně!" Ihned jsem mu chňapl po ruce a zatahal ho zpět k jeho postýlce, vedle které bylo místo.
"Harry chtít spát blíž Louis." Zavrněl jsem a pelíšek položil těsně k posteli, abych byl při něm a nemusel se bát, že budu daleko.

Povzdechl jsem si, bylo to moc blízko. Vzal jsem pelíšek opět do rukou a nechal ho sice blíž k mé posteli jak chtěl, ale ke zdi hned vedle, která dělala prostor na chození mezi postelí a nyní i Harryho pelíškem.
Harry nakrčil nespokojeně nosík a chtěl ho posunout zpátky, ale tentokrát jsem zastavil já jeho."Ne Harry, ráno bych na tebe mohl omylem stoupnout, takhle ti neublížím, dobrá? Navíc je to jen kousek... jeden krok, vidíš?"

"To by bolet!" zavrňel jsem a přikývl, takhle jsem byl blízko, ale nic mi nehrozilo. Spokojeně jsem si skočil do pelíšku a zavrtěl se do klubíčka, byl tak měkký, nic mi nechybělo... Ale jedna věc přeci jen ano.
"Loui, hlad, prosím jíst!" mňouknul jsem a zatahal ho zoubkama za nohu. Chtěl jsem papat, naposled jsem měl jenom cereálie.

"Tak jo," vydechl jsem a vydal se dolů do kuchyně. Harry vstal z pelíšku a podle dupání a hihňání jsem poznal, že jde za mnou.
Dole jsem ho usadil ke stolu. Mračil se na stůl, asi si pamatoval ráno, tak na něj opět nelezl.
Postavil jsem před něj talíř s rýží a kuřecím masem. Ale než jsem mu stihl podat příbor, už jedl.
"Harry!"

Nabral jsem si ručkou a začal jíst. Vždy jsem tak jedával granulky, ale teď jsem dostal vynadáno... A vařečkou po ruce až jsem bolestivě mňoukl.
"Co se stalo?" syčel jsem na něj, ale on mávl rukou až jsem se skrčil.

"Takhle se nejí," řekl jsem tvrdě, proto se to kotě přikrčilo. Podal jsem mu lžíci a čekal, co udělá.
Chvíli ji obracel v ruce, asi nepochopil, co se s tím má dělat.
Protočil jsem očima, vzal mu ji a sám na ni nabral jídlo z talíře. Lžíci jsem nasměroval k jeho puse a on snědl její obsah. Zopakoval jsem to ještě párkrát než jsem mu ji vrátil do ruky.