Murder (Gejmr a Marwex)

9. Polibek

Tak tady je! Jinak děkuju za skoro 600 přečtení a 200 hvězdiček. Nečekala jsem že se kniha takto chytne. Děkuju moc! ❤
A teď už dost keců.
Enjoy!
Lucc ❤

Gejmr-
Kostkovaná košile a uplé černé džíny řeší vše.
Prohrábnu si své tmavé neposedné vlasy, navoním se, naposledy se usměju na svůj odraz a pomalu zamířím směr nás sraz.
Přijdu tam a Marek už tam je.
,,Ahoj Marku."
,,Ahoj Míšo..nebo spíš Gejmre?" Nervózně se uchechtne.
,,Jak chceš, ale to Míšo se mi líbí víc Marku." Řeknu a všimnu si, jak pod jeho oslovením lehce zrudnul.
Nebo se mi to jenom zdálo?
Kdo ví.
,,Tak..co podnikneme?" Zeptá se po chvíli trapného ticha, co stále stojíme na místě.
,,No, tebe napadlo někam jít, to jsi neměl nápad kam zajít?" Zasměju se.
,,No..já ani nevím." Uchechtne se.
,,Úplně jsem zapomněl vymyslet nějaký program na večer."
,,Mám nápad. Pojď se mnou. Půjdem na kafe. Udělám ti to nejlepší kafe, jaký jsi kdy měl." Nabídnu mu a on neváhá a souhlasí.
Nic lepšího teď momentálně asi nevymyslíme.
Jdeme jenom chvilku a už procházíme recepci, dokud nedorazíme k mému pokoji.
Vejdeme do mého provizorního bytu a první věcí co udělám je, že zavřu notebook a kufřík se zbraněma zakopnutí pod postel.
,, Takže..pane Marwe, jaké že to kafe si dáte?" Řeknu a Marek se hned začne smát.
,,Takže pane Gejmřeji, rád bych si dal jedno latté." Odpoví mi a já se smíchem Zajdu do kuchyně kde se dám přípravy jednoho latté a jednoho mého kafíčka.
Donesu je ke stolu a posadím se vedle Marka.
,,Nečekal bych, že kluk jako ty bude Gejmr a ještě natáčet Minecraft." Začne rozhovor Marek a já se uchechtnu.
,,Hele to nikdo. Ale baví mě to." Usměju se a Marek taky.
,,Já bych tě tipl na nějakého podnikatele, nebo šéfa nějaké firmy, ale na hráče Minecraftu vůbec ne." Odpoví mi a já se na něho překvapeně podívám.
,,Jako fakt? To slyším poprvé." Řeknu mile překvapen a začnu se smát ještě víc.
Naše konverzace se po chvíli rozjela ještě více a Marek už bohužel po pár hodinách musel jít.
,,Tak..tak ahoj a třeba zase někdy." Řekne a stále stojí na místě.
,,Ehm..jojo, ahoj." Usměju se.
Tohle loučení bylo divné.
,,Ahoj." Řekne znovu, rychle se ke mě přiblíží, dá mi cudný polibek na tvář a v mžiku je pryč.
,,Co..co to? Marku!"
Seberu klíče, zabouchnu dveře od bytu a utíkám za Markem.
,,Marku! Počkej prosím!" Zakřičím přes celou ulici, zmoklý až na kost.
,,Prosím!" Zakřičím a on doopravdy zastaví a podívá se na mě.
,,Co to bylo?" Zeptám se ho, když stojím kousek od něho."
,,Já..já se ti omlouvám.." Zamumlá s tváří sklopenou k zemi.
,,Za co?" Zašeptám a přiblížím se k němu.
,,Neměl jsem to dělat, byla to chyba, omyl, prosím dělejme, že se to nestalo.
,,Ale to já nechci..." Řeknu, chytnu ho za bradu a zvednu mu tvář tak, aby na mě koukal.
Chvíli se utápím v jeho modrých očích nádherných jako snad nic jiného na této planetě a lehce spojím naše rty v polibek.
,,Mě se to líbilo." Usměju se a políbím ho s větší vervou, než poprvé.
Rukama se mi zaboří do vlasů a polibek mi opětuje.
,,Ani nevíš, jaký kámen ze srdce mi teď spadl." Zamumlá a tentokrát mě políbí on.
Celý zmoklý, zato ale šťastní.

Tak jsme se dočkali!
Snad se líbilo.
Lucc ❤