Murder (Gejmr a Marwex)

12. To ty?

Děkuju za 1,4K přečtení! ❤
Enjoy!
Lucc ❤

Gejmr-
18:30 a já se pomalu začínám chystat na rande. Rande? Mám tomu tak říkat?
Že přijde ke mě na kafe?
Jaký to mezi námi bude?
Mám ho obejmout, políbit, nebo něco?
Co mám dělat?
V mé hlavě začala narůstat panika.
Kytku..dám mu kytku...pomyslím si, rychle si obléknu bundu a utíkám do nejbližšího květinářství.
,,Čtyři modré růže prosím." Vyhrknu, když se za běhu rozhlédnu kolem, co zde mají.
,,Dobrá volba, máte vkus." Usměje se na mě prodavačka.
,,Pro přítelkyni?" Řekne ve chvíli, co ji začne balit do průhledného papíru.
,,Pro..." A je to tu zase.
Co pro něho znamenám?

Marwex-
Černé triko, upravené vlasy, ještě voňavku, doobléci se a můžu vyrazit.
Že bych byl nervózní? To jsem.
Přijde mi, že poslední polibek proběhl před strašně dávnou dobou, ale ono to bylo včera.
Šílený.
Nejhorší na tom je, že od doby, co jsem jeho rty ochutnal po nich toužím víc a víc....

,,Cink!" Krátce stisknu zvonek u dveří a zhluboka vydechnu.
Upravím si bundu a už jenom poslouchám šoupavé kroky, co se přibližují ke dveřím.
,,Ahoj." Usměje se a ja nemám slov, jak mu to sluší.
,,A..ahoj" odkašlu si a stále z něho nedokážu spustit zrak.
Pomalu se k sobě začneme přibližovat a naše rty se na šíleně krátký okamžik dotknou.
Ohh...
Posadíme se a Míša za mnou přijde s rukama za zády..
,, Víš..já nevěděl..a..a tak.." řekne a vytahuje kytku s nádhernýma modrýma růžema.
,,Moje nejoblíbenější.." vydechnu a ihned zabořím nos do jedné z nich a nasaju tu nádherně omamnou vůni.
Usměju se a s lehce rudýma tvářená ho lehce políbím na rty.
,,Děkuju." Zašeptám a svůj pohled obrátím zpět na tu nádhernou květinu.
,,Nemáš zač..." Zašeptá a já svůj pohled obrátím opět na Míšu.
Chvíli mezi námi panuje ticho, ale poté už se mezi námi nějak rozproudí konverzace, kterou přeruší moje vyzvánění, které mám pouze na jeden kontakt.
,,Omluv mě." Vyhrknu a odběhnu do vedlejší místnosti.

Gejmr-
Večer probíhal dokonale, dokud Markovi nezačal zvonit telefon a jeho tváře nenabraly sto barev za pět vteřin.
,,Omluv mě." Řekne a rychle odběhne do vedlejší místnosti.
Co se to děje?
,,Nebojte šéfe..nene, zabezpečení ještě více zvedly, takže potřebuju více času. Tak..den dva maximálně." Odpovídá a já začínám být poněkud zmatený. Ne..ať to není pravda... Prosím..jeho nemůžu..zabít...
Rychle se vrátím zpět a ztěžka dopadnu na pohovku a ruce si zabořím do dlaní.
,,Copak se děje?" Místo vedle mě se prohne a v momentě ucítím teplý dotek na mých zádech.
,,Co je zabezpečené?" Zeptám se ve stále stejné pozici.
,,No víš..to neřeš." Vyhne se odpovědi.
Prudce vstanu, vezmu notebook do ruky, odhesluju to a najedu na informace, které následně položím před něho.
,,Hele je mi jedno zda o tom máš, nebo nemáš tucha, ale já mám takový tušení, že ty moc dobře víš, co je tohle."
,,J..jak..co to? Kdy?" Vyhrkne pouze a mě už to začíná být jasné.
,, Někdo.." ironicky si odkašlu..
,,Nám krade informace. A já fakt nechtěl poslouchat, ale ty jsi mluvil o nějakém větším zabezpečení. A já tohle dneska zabezpečoval. Máš s tím něco společného, nebo ne? Řekni mi to, prosím." Povzdechnu si, mezitím co Marek se snaží pochopit oč tu jde.
,,Kde...kde máš tu zbraň?" Zeptá se se slzama v očích..
,,Jakou?"
,,Tou, kterou mě máš zabít.." vydechne a já zatajím dech.
Fakt je to on.
On je ten hacker.

Tak já doufám, že se vám to líbilo!
Lucc ❤