Dívka si sedla do Johnova křesla a hloupě se usmívala. Sherlock těkal očima po celé místnosti a očividně hledal únikovou cestu. Mrs. Hudson se vrátila s čajem a sedla si na gauč. Sherlock se zhluboka nadechl a upřel prosebný pohled k Johnovi. Ten se jenom ušklíbl, do tohohle se zřejmě Sherlock namočil sám, tak ať se z toho taky dostane. Dívka začala mluvit ,,Sherlocku! Jak dlouho tě ještě budu muset prosit? Chci s tebou chodit, ale to jde těžko, když ty nechceš!" John nadzvedl obočí ,,Já jsem nikdy neřekl, že s tebou chci chodit." Odpověděl zoufalý Sherlock. Blondýna se ušklíbla ,,Shelly zlato, ty víš, že k sobě patříme! A jestli se ti to nelíbí tak máš smůlu. Já si po štěstí šlapat nenechám.",,Ne opravdu prosím.." Sherlock se začínal cítit hodně nepříjemně. ,,Slečno nevyjádřil se snad jasně?!" Postavil se John za Sherlocka, který se na něho vděčně usmál. Dívka se nasupila ,,Žádný sluha mě tu nebude poučovat, co můj Shelly říká a co ne. Nevidím jediný důvod proč by jsme spolu nemohli být."
Mrs. Hudson zablýsklo v očích. ,,Slečinko ale Sherlock je gay." Sherlock s Johnem na ni vytřeštili oči. Blondýna se nadechla ,,To si může myslet, ale já dokážu přesvědčit jeho mysl." S těmi slovy se po něm začala natahovat. Sherlock zpanikařil ,,To těžko, mám přítele." Maureen přivřela oči. ,,Jó, tak kdo to je?" Sherlock se rychle snažil vymyslet cestu ven když v tom John řekl ,,To budu já." Všichni se na něj podívali. Blondýna se zasmála ,,Jen si to vymýšlíte." V tom se Sherlock postavil ,,Posuď sama." Otočil se na Johna, vzal jeho obličej do dlaní a dřív než stihl John zareagovat, políbil ho.
