John zůstal strnule stát, zatímco se Sherlock posadil zpátky do křesla. Maureen s vytřeštěnýma očima propalovala pohledem Johna a bylo vidět, že má na krajíčku. ,,Takže to je pravda." řekla tiše. ,,Ano." Usmál se pro sebe Sherlock. ,,Vlastně mi to mělo dojít hned. To jak se na něho díváš. I hlupákovi je jasné, že ho miluješ." dodala. Sherlock nic neříkal a John stále strnule stál a za nic nemohl pochopit Sherlockův klid. To je sakra dobrý herec, řekl si v duchu.
Mrs. Hudson se šťastně usmívala a vyprovodila vykolejenou Maureen ze dveří. Sherlock se zvedl jako by se nic nestalo a namířil si to do kuchyně. John ještě chvíli přešlapoval na místě a potom mu to nedalo a šel za Sherlockem. ,,Kdo vůbec byla ta ženská?" Sherlock ani nezvedl oči ,,Jedna známá, pět let zpátky jsem vyšetřoval smrt jejího bratra." John nadzvedl obočí ,,Co se mu stalo." Sherlock se snažil ukrát kus ztuhlého másla ,,Zabil se." John kývl hlavou a už chtěl říct nějakou tu poznámku ve stylu, že se nediví, že kdyby měl taky takovou sestru, tak by se zabil taky, ale pak si uvědomil, že to nemá smysl, protože Sherlock má asi tolik smyslu pro humor jako kuchyňský stůl. Ne že by ostatní stoly měly smysl pro humor. Sherlock najednou jen tak mimochodem prohodil ,,Jo a taky o mě píše blog." John vyprskl ,,Cože?! To si ze mě děláš srandu Sherlocku! Uvědomuješ si, že o nás hned napíše? Jakou má ten její blog sledovanost?" Sherlock se podíval do země ,,Téměř celý Londýn.",,Celý Londýn?! Tak to je úžasné Sherlocku, to si teda zabodoval." John se zamračil a chytl Sherlocka za bradu aby mu viděl do očí. ,,A co mi řekneš k té puse? Bylo to nutné?!",,Ano." Řekl Sherlock a vlepil Johnovi pusu. Ten se překvapeně odtáhl a v úleku spadl na zem.
