Supernatural: Abby ✅

2. Kapitola

Aurora, Colorado

Když nebudu počítat dnešek, byla jsem celkem na devíti pohřbech. Ovšem nikdy to nebyl nikdo z rodiny. A mohu potvrdit, že tenhle byl nejhorší co jsem kdy zažila. Byl to týden co jsem přišla o matku. A neustále jsem na sobě cítila smutné pohledy a očekávání, že se každou chvíli složím.

Po smutečním obřadu se konala ve Stellině domě smuteční hostina. Spíš se tam víc pilo než jedlo, ale to v tuto chvíli bylo úplně jedno. Hned jak jsem mohla jsem se zašila do svého dočasného pokoje, kde jsem zatím přespávala. Sedla jsem si na postel a dívala se prostě jen tak z okna.

Neuběhlo ani deset minut a dveře mého pokoje se otevřeli. Ohlédla jsem se přes rameno. Ve dveřích se objevila Stella.

„Tady jsi. Hledala jsem tě."

„Potřebovala jsem chvilku klidu." Přikývla, obešla postel a sedla si vedle mě.

„Musíme si promluvit."

„Na večer odjíždím."

„Ne." Byla Stellina odpověď. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nemám důvod zůstávat. Stejně jsem to měla v plánu. Matka to tak chtěla."

„To sice ano, ale teď máš i jiné možnosti."

„O čem to mluvíš?" Zeptala jsem se nechápavě. Stella se lehce usmála.

„Jsi chytrá, odmaturovala jsi o rok dříve. Neuvažovala jsi třeba o vysoké škole?"

„Narodila jsem se a byla vychována, abych lovila. Ne studovala."

„Jistě. A co takhle dohodu?"

„Záleží o tom o čem by byla."

„Rok bez lovu a-"

„Ne."

„Nech mě domluvit."

„To je stejně jedno. Odpověď bude ne."

„A co když ti prozradím jméno tvého otce?" Ba co víc, ten jeden rok by si sní žila?" Tím mě zaujala.

„Víš kdo to je?" S vítěstvím v očích přikývla.

„Zmiňovala bych se o tom kdyby ne? Je to ani ne hodina co jsem s ním mluvila po telefonu."

„ Takže on o mě ví?"

„Ano. Dorazí dnes večer."

„No počkej, ještě jsem s ničím nesouhlasila." Upozornila jsem.

„Ani nemusíš. Nejsi plnoletá. Prostě to tak bude, jak já řeknu."

„Tak proč si mi navrhovala nějakou dohodu, když nezáleží na tom co chci?"

„Protože tě znám a až se dozvíš jméno svého otce, budeš souhlasit."

„Ty si seš nějak moc jistá. Tak schválně."

„Je to Dean Winchester."

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano."

„Takže on je ten skvělý genetický materiál?"

„O čem to mluvíš?"

„Takhle o něm matka mluvila."

„Aha. No je to celkem pravda. S ohledem z jaké rodiny byla jeho matka."