Supernatural: Abby ✅

7. Kapitola

Chtěla jsem se protáhnout. Jenže jsem se nemohla pohnout. Nešlo to. Do doby než jsem otevřela oči, jsem nevěděla která bije. Nebyla jsem doma, nebyla jsem ve svém pokoji, ani ve své posteli. Byl to nějaký sklad se surovinami. Potom mi došli poslední události. Upíři, useknutá Chuckova hlava, rozzuřená Gia a ten zatracený Benny.

Byla jsem přivázaná k židli provazem. Snažila jsem si uvolnit ruce, které jsem měla uvázané za zády. Nemotorně jsem si sáhla do kapsy kalhot a hledala malý vystřelovací nožík.

„Hledáš tohle?" Ani jsem ho neslyšela přijít. A veliké překvapení byl jeho krvavý zjev. Který pak nebožák to asi schytal. Když jsem nic neřekla, pobaveně zavrtěl hlavou.

„Tak mladá, tak nevinná. Na lovce bych tě tedy rozhodně netypoval. Chuck byl idiot. Já bych tě nepodcenil. Takové chyby já nedělám."

„Co kdybys přestal s těma kecama a zabil mě rovnou? Nebo mě chceš ukecat k smrti?"

„Nezabiju tě."

„Hele jestli ze mě chceš udělat upíra, tak tě varuji. Zabiju nejdřív tebe a pak sebe. Plýtváš časem."

„Znáš Deana Winchestera?" Zcela ignoroval moji výhružku. Sice vím, že můj táta je dost známí lovec, ale proč se mě na něho každý ptá?

„Neznám."

„Zajímavé." Z jeho kapsy vytáhl můj mobil.

„Zajímavé je, že ti už nejméně tucet krát volal. A to nepočítám zprávy a hovory od Sama a Bobbyho. Co jít s pravdou ven?"

„Není to můj mobil."

„Ale Abbigail, myslíš, že neslyším tvůj tep? Vím, že lžeš."

„Jak znáš moje jméno? Doklady jsem u sebe neměla."

„Dean mi o tobě vyprávěl."

„Dean by se s tebou nebavil. Rovnou by tě zabil."

„Máme spolu společnou minulost. Byly jsme jako bratři. Neublížil bych jeho dceři." Pomalu se ke mně přiblížil a sklonil se ke mně. Cítila jsem jeho dech na svém krku. A pak najednou jsem měla ruce volné. Vyskočila jsem ze židle a opřela jsem se zády o zeď.

„Když ne ty. Tak tamta ženská určitě."

„O Giu jsem se už postaral. Měl jsem to v plánu, než jsi sem vtrhla s tou mačetou. Slíbil jsem Deanovi, že se o to postarám."

„Hele já jsem sem přišla na oběd. Nevtrhla jsem sem s mače- co si to říkal?"

„Dean ví, že tady bydlím. Tohle bistro, je mojí rodiny. Dean mě požádal, abych se o to postaral. Chtěl trávit čas se svou nevinou holčičkou, která ale není tak nevinná. On neví, že si se vydala na lovecký výlet, že ne."

„Ne."

„Měla by si být opatrnější." Z poličky mi podal moji mačetu. Opatrně jsem si ji d něho vzala.

„Na tom asi nebude záležet. Jsem si jistá, že až tohle všechno řekneš Deanovi, tak mě zavře do sklepa a nepustí mě už nikdy ven."

„Nic mu neřeknu." Byla jsem překvapená.

„Proč bys to dělal?" Pokrčil rameny.

„Bude to naše malé tajemství."

....

Seděla jsem na pohovce. Dean naštvaně pochodoval sem a tam. Sam byl opřený o křeslo a mračil se. Jediný kdo se nezlobil byl Bobby. Ten mě s úsměvem přivítal doma a pak šel do garáže. Dean se přede mnou zastavil.

„Takže si potkala kamarádku a zapomněla si na čas?"

„Ano."

„Víš jak jsem se mohl podělat strachy?"

„Omlouvám se. Já-"

„Mohla si aspoň zvednout ten zatracený mobil."

„Nechala jsem ho v autě." Zalhala jsem. Dean se nevesele zasmál.

„Jo tak v autě. A to, že máš tady být před setměním? To si tam zapomněla i oči?"

„Promiň."

„Omluva tohle nezpraví. Kdyby si skoro nebyla plnoletá, přehnu si tě přes kolena a nařezal bych ti."

„Mám domácí vězení?"

„Jo! Máš domácí vězení! A do odvolání! A teď padej do pokoje. Je už dost pozdě."

Vyšla jsem pomalu schody a vešla do svého pokoje. Opřela jsem se o dveře zády a usmála jsem se.

Ne. Nejsem blázen. Ale bylo to...jak to říct. Příjemné. Nikdy jsem neměla domácí vězení, nikdy na mě nikdo nekřičel, protože měl o mě strach. Bylo fajn, že na mě někomu záleží. Sice mě mrzelo, že jsem opět lhala, ale jak moc by Dean pak vyváděl, kdyby věděl, že jsem byla na lovu? Asi by mě opravdu zavřel do toho sklepa. A možná by ho i zazdil.