Supernatural: Abby ✅

6. Kapitola

Snídala jsem cerálie a četla jsem noviny na mobilu. Zaujal mě článek o záhadné smrti ženy. Našli ji na odpočívadle nedaleko města s rozcupovaným hrdlem. A zcela bez krve. Byla to už třetí vražda za poslední tři týdny. Tamní šerif se obává, že mají ve městě sériového vraha. Podívala jsem se na internetovou mapu. Nebylo to daleko. Jenže jsem něco slíbila, ale na druhou stranu mi to chybělo. Jak mám prostě sedět na zadku, když se někde děje tohle?

Dosnídala jsem a dala nádobí do dřezu. Věděla jsem, že bych neměla, ale bylo to silnější.

Dean seděl v obýváku a sledoval doktora Sexy. Měla jsem pocit, že u něho neuspěji a tak jsem se vydala za tím mladším Winchesterem. Vyšla jsem patro a zaklepala na Samovi dveře.

„Dále." Strčila jsem hlavu do dveří a usmála se.

„Neruším?" Oplatil mi úsměv a odložil knížku.

„Ani ne. Potřebuješ něco?"

„Nudím se a chtěla bych jet do města, ale-"

„Vzadu za domem máš opravné auto."

„Vážně? Myslela jsem, že bude na odpis, podle toho co mi Bobby říkal. Dal ho nakonec do kupy?"

„Je jako nové, ale opravil ho Dean."

„Dean?"

„Zníš překvapeně. Nedovolil by, aby tvoje první auto skončilo na vrakovišti. Jsem docela překvapen, že jsi nešla za ním."

„Upřímně, nečekala jsem, že by mě ještě někdy v mém životě pustil za volant."

„Víš, když se dozvěděl o té nehodě, měl o tebe opravdu velký strach. Na druhou stranu usoudil, že ti ta nehoda otevřela oči a budeš jezdit opatrněji."

„Slibuji. A díky."

„Nemáš zač."

Opustila jsem Samův pokoj a seběhla do přízemí za Deanem. Skočila jsem k němu na pohovku a objala ho.

„Uh, čím jsem si to zasloužil?"

„Děkuji za opravu auta."

„Nemáš zač. A budu dělat, že jsem si nevšiml, že jsi šla první za Samem."

„Promiň."

„Necháme těch sentimentů. Klíče jsou za stínítkem."

„Díky." Vyskočila jsem na nohy a vzala z věšáku bundu.

„Počkej!" Zastavil mě.

„Ano?"

„Kam chceš jet?"

„Do města."

„Fajn, ale opatrně."

„Jasnačka!"

Oběhla jsem dům a zastavila se. Moje auto, nevypadalo jako moje auto. Dean mu dal i nový lak, takže už nevypadal jako zrezivělý dalmatin. Vypadalo jako nové.

Opatrně jsem nasedla na místo řidiče, sáhla pro klíčky, které byly pod stínítkem a nastartovala. Zvuk motoru byl jako pohlazení. Opřela jsem si hlavu o opěradlo a začala se cítit provinile. Dean, Sam i Bobby se o mě opravdu starali. Upřímně, takovou starost o mě snad nikdy nikdo neměl. Zatřásla jsem hlavou a vyhnala si myšlenky z hlavy. Cestou za případem jsem se musela někde zastavit. Přece nepojedu na lov beze zbraní.

...

Přejížděla jsem vítací ceduli města. Podle mapy nebylo nějak extra velké. Bylo neobvyklé, že by se upíři zdržovali zrovna tady. V malých městech se většina obyvatel znala a nedala se jen tak ukrýt zmizení kohokoliv z nich. Kdyby jen procházeli, nebyly by tu tři těla ve třech týdnech. To je moc dlouhá doba. Nejspíš se tu uhnízdili.

Zaparkovala jsem před bistrem. Pro jistotu jsem si zbrusu novou poloviční mačetu strčila do vnitřní kapsy bundy. Musela jsem kapsu zevnitř proříznout, aby se mi tam vůbec vešla. Vystoupila jsem a vydala se najíst. Jedla jsem před třemi hodinami. Čas na oběd.

Usadila jsem se do posledního boxu, zády ke zdi. Chtěla jsem si hlídat okolí než se vydám, nebo spíš vloupu pro záznamy o pitvě. Musela jsem se ujistit, že ty případy se sebou souvisí.

Přišel ke mně muž se zástěrou. Byl vysoký. S menšími tmavými vousy a krátkými vlasy.

„Co to bude?" Očima jsem prolétla menu na zdi.

„Bennyho specialitu, prosím." Muž se usmál. Zahlédla jsem jeho jmenovku. On se jmenoval Benny.

„Jednu Bennyho specialitu pro mladou dámu." Odešel lítacími dveřmi do kuchyně vyřídit mou objednávku.

Čekala jsem na svou objednávku a mezi tím do bistra přišli další hosté. Byl to mladý pár, muž a žena. Na první pohled normální pár, ale na druhý mi něco nesedělo. Asi to bylo krví, který byl pár potříštěn. A rozhodně ani jednomu z nich netekla jen krev z nosu. Muž byl vysoký, ale hubený, měl prosté šedivé tepláky a bíle tričko s cákanci krve. Opřel se o pult a zazvonil na malý zvonek.

„Hej, Benny, zase tady otročíš? Měl jsi jít s námi, ve dvou je to nuda!" Muž se rozhlédl po bistru a zaregistroval mě.

„Hm, mám rád ztracené ovečky." I na tu vzdálenost jsem viděla ten lesk v očích. Tohle nebyl člověk.

„Podívej, Gio, máme tu dezert." Žena až v příliš krátké kožené sukni a růžové košili s červenými flíčky, si přehodila své blond dlouhé vlasy přes rameno. Jazykem si přejela přes rty.

„Vypadá dost chutně, Chucku. Mám ráda chuť mladé krve."

Upřímně. Nevím jestli se mám začít smát nebo být zaskočená. Jaká je pravděpodobnost, že se tohle stane? No dobře jsme na malém městě, ale to jako fakt?

Byl to reflex, když se ten chlap ke mně přiblížil, na můj dosah, sáhla jsem si do bundy a rozmáchla jsem se. Nejlépe je zaútočit bez varování.

Jeho krev mi postříkala, bundu i triko pod ní a hlavně můj obličej. Uříznutá Chuckova hlava odpadla, bezhlavé torzo ještě chvíli stálo a potom spadlo čvachtavě na zem. Kolem těla se tvořila krvavá louže. Všechno jsem to sledovala jako ve zpomaleném filmu. Hlasité zavrčení mě vrátilo zpátky do reality.

Žena, byla vzteky bez sebe a nesnažila se už chovat jako člověk. Bohužel, můj moment překvapení byl ten tam. Musela jsem se spolehnout na mou mrštnost, protože tyhle bestie jsou dost silný. A to že jsem neměla po ruce krev mrtvého muže. No, měla jsem v plánu ji sehnat. Po obědě. Musela jsem to zvládnout bez toho.

Gia se ke mně rychle přibližovala a zaútočila jak kobra. Ani nezaváhala. Ve stejném momenu, jsem udělala kotrmelec a získala mezi námi nějaký prostor.

„Zabiju tě!" Zavrčela na mě. Upevnila jsem stisk na rukojeti mačety. Měla jsem v plánu naznačit falešný výpad a pak ji upicnout hlavu, ale že mě zezadu někdo chytl a ozbrojil mě, jsem nečekala. Zatracená začátečnická chyba. Silné mužské paže mě pevně chytli. U ucha mi cvakly zuby. A ne ty lidské.

„Gio, opravdu by ses ani nepodělila?" Hlas mého obsluhujícího. Jak jsem na něho sakra mohla zapomenout? Žena se připlížila a uhodila mě do tváře.

„Zabila Chucka! Mého Chucka! Chci její srdce vyrvat z těla! Ona je lovec, Benny!" Benny se krátce zasmál.

„Ale opravdu? Na to bych se podíval." Čekala jsem na bolest, ta se, ale nedostavila. Místo toho, mě chytl za krk a silně mě stisk. Pomalu mi začínal docházet kyslík. Objevili se mi mžitky před očima. Pak jsem ztratila vědomí.