Supernatural: Abby ✅

3. Kapitola

Lawrence County, Jižní Dakota

Dean nelhal o tom, že je to dlouhá cesta. O dva dny později dopoledne jsme zastavili před domem, co už měl nejlepší léta za sebou a navíc byl přímo na vrakovišti.

„Bobby se ti bude líbit. Je jako můj táta."

„Fajn."

„Nezníš nadšeně."

„Právě si mě odvezl víc jak dvě stě kilometrů od domova. Co čekáš? Potlesk?" Čekala bych, že se naštve, ale on se rozesmál. Zamračila jsem se.

„Čemu se směješ?"

„Že si po mě zdědila víc než jsem si myslel. Tak pojď, tašky ti vezmu." Z kufru vyndal tři objemné tašky, které jsme nakoupili po cestě. Jak slíbil.

Do domu jsem vešla za ním. Jen co jsem zavřela dveře se z poza rohu objevil vysoký muž s hnědými vlasy po uši s přátelským úsměvem.

„Ahoj, Abby viď? Já jsem Sam, Deanův mladší bratr."

„Ahoj." Dean předal Samovi mé tašky a kývl ke mně.

„Same, co kdyby si ji ukázal pokoj. Půjdu říct Bobbymu, že už jsme tady. Je vzadu?"

„Jo." Dean zmizel v útrobách domu a já osaměla se Samem.

„Tvůj pokoj je v patře. Pojď ukážu ti ho." Vyšla jsem za Samem do patra kde byly čtvery dveře. Sam ukazoval postupně na všechny.

„To je můj pokoj, Deanův, koupelna a na konec tvůj pokoj. Doufám, že ti nevadí společná koupena, ale jestli jo, můžeme s Deanem používat tu dolní."

„Nějak to přežiji. Mám ráda výzvy." Sam se uchechtl.

„To rád slyším. Budeš tu sama mezi chlapama."

„Mám se začít bát?"

„Tak jsem to nemyslel. To je jedno. Koupil ti Dean všechno co potřebuješ? Stačí říct, zbytek dokoupíme."

„Mám všechno co potřebuji i nepotřebuji. Nečekala jsem, že Dean bude nakupovací maniak."

„Opravdu? Dean? Mluvíme o tom samém?"

„Ano? Proč jsi tak udivený?"

„Dean nesnáší nakupování. Ledaže by se jednalo o jídlo. To je potom jiná situace."

„Spíš mi chtěl udělat radost. Neví jak se má ke mně chovat. Kdyby měl syna asi by to bylo něco jiného."

„tím to není. Bude to v pohodě." Ujistil mě. Jen jsem doufala, že má pravdu. Konečně otevřel dveře mého pokoje. Nečekala jsem bůhví co, ale překvapilo mě to. Pokoj byl nově vymalovaný bílou barvou, nová postel i nábytek. S úsměvem jsem se otočila k Samovi.

„Nemuseli jste kvůli mně malovat."

„Chtěli jsme, aby se ti tu líbilo."

„Děkuji."

„Nemáš zač. Nechám tě si vybalit. Kdyby něco, budeme dole."

Když jsem zůstala sama, pomalu jsem začala vybalovat. Zabralo mi to několik desítek minut. Došla jsem si do koupelny dát rychlou sprchu, převlékla jsem se do čistého oblečení což byly pohodlné tmavě modré tepláky a tílko stejné barvy a vrátila se zpátky do pokoje. Natáhla jsem se zády na postel a dívala se do nově vymalovaného stropu. Nakonec zvítězila únava a já usnula.

....

Když jsem se probudila, za oknem byla tma. Protáhla jsem své ztuhlé tělo a posadila se na posteli. Rozsvítila jsem malou lampičku na nočním stolku. Do ticha pokoje se ozval můj žaludek a hlasitě zakručel. Naposled jsem jedla s Deanem, když jsem byla na cestě sem. Rozhodla jsem se jít najít něco k jídlu.