Supernatural: Abby ✅

9. Kapitola

Stála jsem zkoprnělá a zírala na Deana.

„Našla, jsi co jsi hledala?" Odrazil se od rámu a vykročil ke mně.

„Vysvětlím to." Začala jsem couvat do pokoje.

„Opravdu? To jsem zvědavý, co mi tady budeš nalhávat. Říkám si, jsi vůbec moje dcera? Bylo to zatracené divadlo , abys si se sem dostala? Protože zatoulanou holku, bych těžko vzal k sobě. Ale dceru? Svoji krev bych přece nenechal na holičkách. Fakt dobře promyšlené. S tetičou jste to dobře sehrály a já vám to jako idiot zbaštil! Takže, co jsi vzala!?"

„Nic." Dean zavrtěl hlavou.

„Jsi mizerná Lhářka. Jako stou modřinou. Vážně jsi myslíš, že jsem ti to uvěřil? Ptám se znovu co jsi tady vzala. Víš co já se podívám sám." Napřáhl ke mně svoji ruku. Chtěl mi vzít moji tašku, ale já byla rychlejší a on nepozorný. Nebral mě jako hrozbu. Chyba. Využila jsem toho.

Odstrčila jsem jeho ruku do strany, pokusil se na mě namířit zbraní, ale to už jsem se otáčela a levým loktem ho udeřila pod žebra. Uvolnil stisk na pistoli a ta mi spadla do připravené pravé ruky. Odskočila jsem od něho. Byl v předklonu a vyčítavě se na mě díval.

„To bylo dobrý. Sakra máš páru." Narovnal se a natáhl ke mně ruku.

„Konec srandy. Vrať mi tu zbraň." To jsem neměla v úmyslu. Zamířila jsem na něho. Nevesele se zasmál.

„Děláš si srandu?" Odjistila jsem pistoli a natáhla ji.

„Můžeš mi věřit nebo ne jsem tvoje dcera. Teď mi uhni z cesty. Nechci ti ublížit."

„Jestli chceš jít, dej mi tu zbraň a jdi."

„Fakt si myslíš, že jsem tak blb-" Dean se pohnul a já vystřelila. Dean ztuhle stál na místě, ohlédl se a nevěřícně se díval na zeď za sebou. Já se dala na útěk. Schody jsem brala po dvou. Pod schody jsem narazila na rozespalého Sama s pistolí v ruce.

„Co se děje?"

„Nemám páru." Dean už mi byl v patách.

„Chyť ji!" Já otevřela domovní dveře, ale udělala jsem jen jeden krok a cestu mi zastoupil Bobby. S brokovnicí v ruce. Nestihla jsem nic udělat. Pistole mi zmizela z ruky. Dean mě pevně uchopil za loket a odvlekl do domu.

Seděla jsem v kuchyni u stolu. Z mnou u okna byl opřený Dean. Sam seděl naproti mě a pozoroval moji maličkost a Colt s nožem položený přede mnou.

Už několikrát padla otázka proč jsem to ukradla a co jsem s tím měla v plánu.

„Tak řekneš už konečně něco," Nevydržel to Dean. Bobby přede mně položil hrnek s čajem a s klidem se podíval na Deana podíval.

„Přestaň tady křičet. Je z tebe vyklepaná strachy." Ta bych to zrovna nenazvala, ale budiž.

„Vyklepaná strachy? Vystřelila po mě. Mohla mě zabít a ty o ní říkáš že je vyklepaná?"

„Když jsem střílela, mířila jsem vedle."

„Tak ona mluví, no to se podívejme."

„Přestaň, kluku. Nech ji mluvit." Zastal se mě Bobby.

„Přestat? Ukradla Colt a vzala mi nůž z pokoje. Kdo ví co s tím chtěla dělat." Možná to Stellu zabije, ale s Coltem už od sud stejně neodejdu.

„Má Stellu." V kuchyni se rozhostilo ticho. Narušil ho Dean, který se opřel o stůl vedle mě.

„Kdo?"