Supernatural: Abby ✅

5. Kapitola

Nesnesitelné pípání mi kazilo spánek. Chtěla jsem ten nesnesitelný budík zamáčknout, ale jen co jsem se pohnula, mě zabolelo celé tělo. Otevřela jsem oči a zamžourala jsem do cizího pokoje. A to otravné pípání bylo z přístroje vedle mě. Zvedla jsem ruku ke své hlavě a překvapeně hleděla na hadičky, které mi vedli z ruky.

„No konečně." Ozvalo se z druhé strany místnosti.

„Jdu pro doktora." Ozval se druh hlas. Podívala jsem se na druhou stranu a uviděla Deana, který vstával z křesla a starostlivě mě pozoroval. Takže Sam nejspíš teď odešel.

„Ahoj." Pozdravila jsem. Dean si viditelně oddech.

„Připrav se na přednášku o bezpečném řízení auta."

„Co se stalo? Mám to tak trochu v mlze."

„Jela si prý jako blázen, dostala si smyk a napálila si to do sloupu veřejného osvětlení. Díky bohu, že si se aspoň připoutala. Mohlo to dopadnout mnohem hůř." Připoutala? Ano jistě, jindy se vždycky poutám, ale...a v ten moment se mi to vybavilo. Ten chlap a potom co udělal. Věděla jsem jistě, že jsem se nepoutala. Prudce jsem se posadila a vzápětí se chytla za žebra. Dean mi položil ruku na rameno a opatrně mě zpátky zatlačil do postele.

„Máš naražené žebra a otřes mozku. Měla by si ležet. Sam přivede doktora."

„Zatraceně to bolí."

„Můžeš být ráda za tohle. Mohla si se zabít. Co sis sakra myslela?!"

„Promiň." Kdybych mu řekla, co se doopravdy stalo, jako moc by si to vyčítal? Byla jsem raději ticho. Navíc jsem chtěla zjistit, co bylo tak cenné, že to Winchesterovi tomu chlapovi vzali. A co byl vůbec ten chlap zač? Věděla jsem jedno. Jestli se ten chlap opět objeví, budu připravená.

...

Dean se díval na vrak auta, který právě přivezl Bobby. Dean stále nemohl uvěřit, že se z toho auta dostala skoro bez škrábnutí. Obešel auto a zastavil se u předku auta. Nebo spíš co z něho zbylo. Sloup autem projel skoro jako nůž máslem.

„Ty, Deane." Ten se podíval na Sama, který právě vypáčil dveře kufru. Dean se k němu vydal.

„Co?"

„Na tohle by ses měl podívat." Sam setřel z vnitřku kufru žlutý poprašek a ukázal mu ho. Dean udělal to samé a pak si přičichl k prstům.

„Síra." Sam souhlasně přikývl.

„Koukal jsem se. Je po celém autě. Nejvíc na předních sedačkách."

„No to si děláš srandu."

„Třeba to byla jen náhoda." Poznamenal Sam.

„Opravdu, Same? Jaká je pravděpodobnost, že ve městě narazí na démona? Řekni mi jaká?"

„Třeba se, už provalilo, že je to tvoje dcera. Žije tady a jestli nás sledovali...došlo jim to."

„Myslíš, že to byl Crowley?"

„Ten mě jediný napadá. Slíbil že nám to vrátí."

„Přes ni?"

„Vzali jsme mu dost vzácnou věc Deane. Třeba jí chtěl vyměnit."

„Tomu teda říkám povedený výměnný obchod."

„Bobbymu řekli, že ji viděli s někým na parkovišti u supermarketu před tou nehodou."

„A to se dozvídám až teď?"

„Uklidni se, Deane."

„Mám se uklidnit? Děláš si srandu?" Dean se vydal ke svému autu.

„Kam jdeš?"

„Jestli se to stalo na parkovišti, tak to možná zachytili kamery."

„Jo zachytili."

„Viděl si ten záznam?"

„Ne, ale Jody mi pošle kopii. Možná už mi to přišlo na email."

„Tak na co čekáme?"

...

Z nemocnice jsem byl propuštěná až o tři dny později. Dean mě vyzvedl a byl poněkud zamyšlený. Zastavil před dome a lehce se usmál.

„Vítej doma."

„Konečně. Doufám, že máme k jídlu něco mastného a nezdravého. Mám hlad." Dean se rozesmál.

„Geny se nezapřou."

Uběhl týden a já neměla sebemenší šanci se podívat po domě. Připadalo mi, že mě všichni tři hlídají. Myslela jsem, že začínám trpět paranojou, ale když jsem si začala všímat nočních kontrol u mě v pokoji, mě v tom jen utvrdilo. Každou hodinu se na mě někdo přišel podívat. A to i ve dne, když jsem byla sama v pokoji. Nebo jsem opravdu jen paranoidní a mají o mě jen strach, když jsem měla ten otřes mozku. Kdo ví.

O pár dní později, se mi naskytla příležitost. Sam a Dean si odjeli něco zařídit a Bobby usnul u dalšího kolotoče Tori a Deana.

Proplížila jsem se kolem Bobbyho a opatrně vzala za kliku u dveří, ale narazila jsem na odpor. Dveře byly zavřené. S tím jsem počítala, ze zadní kapsy kalhot jsem vyndala dvě malé svorky a obě jsem ohnula je obě do malých hokejek a s jejich pomocí jsem zámek začala odemykat. Když zámek cvakl, málem jsem nahlas zajásala. Otevřela jsem dveře a pronikla dovnitř a tiše je za sebou zavřela. Ocitla jsem se ve tmě, rukou jsem šátrala po zdi než jsem narazila na vypínač. Rozsvítila jsem a osvětlila si cestu dolů po schodech.

Ocitla jsem se v chaosu. Byl tu neuvěřitelný bordel. A to nahoře vypadalo, že má rád Bobby ve všem pořádek. Přešla jsem k poličkám a opatrně jsem je začala prohledávat. Otevírala jsem šuplíky, ale jediné na co jsem narazila byla spousta věcí, některé byly i neidentifikované. V jednom šuplíku jsem našla i kosti a namlouvala jsem si, že jsou určitě kočičí, i když tam byla malá lidská lebka. Posupně jsem prohledala většinu sklepa a nic jsem nenašla. Neuspokojena neúspěchem jsem si sedla na stoličku a prohrábla jsem si rozpuštěné vlasy. A pak jsem to uviděla. Velké na pohled těžké dveře. Vstala jsem a přešla k nim. Pohladila jsem jejich hladký povrch a zaťukala na ně. Byly železné. Obkroužila jsem kruhový uchop a zatočila jsem jím, čímž jsem je otevřela. A to co jsem za nimi objevila bylo neuvěřitelné. Byla to kruhovitá místnost. Když jsem do ní vstoupila, všimla jsem si ďáblovy pasti na podlaze. Byla nakreslená přes celou místnost. Podívala jsem se kolem sebe. Na zdech byly další symboly, některé jsem ani neznala, ale pár jich poznávala. Moc toho tady nebylo. Postel a polička. Prošla jsem se přes místnost přímo k ní. Bylo na ni několik knížek, časopisů, v dolní polici byly zásoby jídla v plechovkách. Ale co mě zaujalo, byla skříňka na největší polici. Stoupla jsem si na špičky a sundala ji. I na ni byly symboly a ďáblova past. Ty symboly byly ochranné a ďáblova past byla jasná. Otevřela jsem skříňku a nahlédla do ní. Byla v ní látka, ve které bylo něco zabaleno. Tu věc jsem vzala do ruky a skřínku položila na poličku. Pomalu jsem rozhrnula látku a málem mě postihl infarkt. Držela jsem v ruce svatý grál. Colt. A ne jen tak ledajaký. Samotný Colt Samuela Colta. To muselo být ono, tohle ten chlp musel chtít zpátky. Nic není cennějšího než zbraň co zabije cokoliv.

Zvenčí ke mně dolehl zvuk auta. Rychle, ale opatrně jsem Colt vrátila zpátky. A spěchala pryč.