Pomalu míjela jednu pouliční lampu za druhou. Možná byla chyba její pomalá chůze. Anebo možná, že tu vůbec byla. Byla malé a velmi hubené postavy. Měřila tak možná sto šedesát centimetrů. Vlasy měla tmavě černé. Tyto polodlouhé vlasy vlály v srpnovém větru, za jiných okolností však lemovaly tvář, která byla dokonale opálená a téměř dokonale kulatého tvaru. Nejvýraznější však byla její vystouplá brada. Nos byl jen malý puntík pod tmavě hnědými malými oči, které jí umožňovaly velmi přísný pohled.
Nebyla vůbec pěkná. Možná za to mohla její přehnaná péče o celý její zevnějšek nebo snad genetika. Jmenovala se Ava Barkley a bylo jí 43. Pracovala jako profesorka na univerzitě. Tedy většinou. Více času trávila se svým otcem v jeho fabrice. Spousta lidí se divila, jak je možné že stále může člověk jako ona učit. Ale nikdo se neopovážil říct nic nahlas. Přece jenom byla dcera velmi mocného muže, který by si mohl dovolit jíst kaviáry každý večer.
Minula jednu z posledních pouličních lamp. Kdyby přes sebe neměla ten huňatý černý kabát a odhalila svoje vyzáblé tělíčko s úzkým krkem, které dnes oblékla do tmavě modré blůzky, která jen zvýraznila její plochý hrudník a černou delší sukni, jež poskytovala pohled na její opálené nohy, možná by se to nestalo právě jí. Za ucho si zastrčila pramen vlasů, který ji už delší dobu lezl do očí. Za chvilku by mohla být na zastávce zdejšího autobusu, který by ji odvezl do míst, kde by možná potkala živého člověka, který by ji mohl poradit, jak se nejrychleji dostat z tohoto zapadákova. To však nevěděla.
Ava nikdy nepřiznává svoji chybu. A nechtěla si připustit, že se ztratila. Byl to ovšem čistý fakt a začala být trochu nervózní. Poprvé se rozhlédla kolem sebe. Byla tma, mohlo být tak deset hodin večer. Cítila, že na nohou má několik puchýřů. Není se čemu divit, byla už od šesti hodin ráno na nohou. Přidala trochu do kroku. Myšlenkami se radši zatoulala jinam. Minula poslední pouliční lampu a uviděla autobusovou zastávku. Jen se pousmála. Neztratila se. Jen počká, až něco pojede a za nějakou dobu už bude studovat seminární práce jejích studentů. Ještě více se vítězně usmála a ladnou nožkou v elegantních značkových botách na podpatku chtěla vykročit směrem k zastávce.
Než to stihla udělat, kolem krku se jí ovinula silná ženská paže a její drobný krček se v pro ni silném sevření okamžitě zlomil. Bylo to rychlé a Ava nic necítila. Ženská paže povolila stisk. Bezvládné tělo dopadlo na studenou zem. Tmavé vlasy jí spadly do tváře. Kabát se rozvinul, jelikož ho už Ava netiskla na svoje tělo. Žena se sehnula pro Avinu nohu a uchopila ji za lýtko. Táhlá její mrtvé tělo směrem k lesu. O pět minu později autobus minul prázdnou zastávku u lesa a mířil dál.
ČTEŠ
Síla hladu
HorrorMalé městečko, takový zapadákov. Ale i v takovém zapadákově se mohou dít neuvěřitelné věci. V městečku Yorkshire v Británii se záhadně ztrácejí lidé. Sice to tu není nic neobvyklého, ale poslední dobou je to několik osob za týden. Nevysvětlitelná zm...
