Síla hladu

3. kapitola - Děti a jejich "hračky"

Wren pevně tiskl dlaně na volant. Díky andrenalinu a množství kofeinu v jeho těle se držel plně při vědomí. Bylo něco málo po dvou hodinách ráno. Detektiv mu jako vždy neřekl po telefonu nic přibližného, jenom kam se má dostavit. Wren do sebe v rychlosti na stanici hodil další kávu a vydal se na cestu. Hlavou mu vířilo spoustu myšlenek, nejen ohledně případu, a proto se na cestu skoro vůbec nesoustředil. Jeho jeep pomalu míjel pouliční lampy a brzo se silnice změnila na lesní cestu. Wren zakroutil očima a znovu přemýšlel o logice dnešních vrahů, ohledně ukládání mrtvol do lesa. Pomalu stočil volant do odbočky a dál jel temnotou.

Tentokrát jel hlouběji do lesa a přemýšlel, kdo ksakru našel tělo v tuto dobu na tak odlehlém místě. Mhouřil stále víc oči do tmy. Najednou se ocitl na cestičce, která se čím dál tím víc rozšiřovala až nakonec vyjel z lesa a objevil se na paloučku, který rozděloval les na dvě části. Zpomalil až nakonec zastavil. Vystoupil z jeepu a vydal se vpřed. Uviděl mladou dívku objímající mladého chlapce. Jednoznačný pár. Wrenovi už moc nechybělo, aby si dal dvě a dvě dohromady. Mladý pár se chtěl zašít večer do lesa a nalezne mrtvolu. Proti své vůli zakroutil hlavou a uchechtnul se. U páru stál Sam a do bloku si zapisoval každé slovo, které chlapec řekl. Dívka jenom plakala do jeho hrudi. Setkal se s pohledem kluka, který měl v očích výraz naprosté vyděšenosti. Ten kluk nemohl být o nic moc starší než on...

,,Wrene!" oslovil ho detektiv Sanders a Wren pomalu spustil pohled z mladíka a podíval se detektiva. Ten k němu dobíhal z druhé strany lesa. Zastavil se před ním a udýchaně si založil ruce v bok. 

,,Přeji dobré ráno." pousmál se Wren a prohlédl si detektiva. Jeho oblečení bylo pomačkané a kruhy pod očima se od poslední doby zvětšily. Měl suché rty a celkově nevypadal k světu.

,,Omlouvám se, že jsem vás vytáhl nejspíše ze spánku. Ale vzhledem k vaší zapálenosti pro případy jsem si myslel, že budete jedním, kdo to tu bude chtít vidět." odřekl detektiv a vytáhl z kapsy kapesník, kterým si utřel zpocené čelo.

,,Neomlouvejte se, detektive. Jsem rád, že tu mohu být. A nevzbudil jste mne, pracoval jsem na případu na stanici." věnoval mu Wren úsměv a starostlivě si ho prohlížel. ,,Zjistil jsem taky pár nových faktů, které by mohly-"

,,Dobrá tedy." přerušil ho Sanders, který vypadal že nevnímal žádné Wrenovo slovo. ,,Tělo našli tito svědci." hlavou pokývl na dívku a chlapce. ,,Oba dva se šli projít sem do lesa, když nalezlli oběť." Wrenovi neuknikl malý úsměv, když situaci se svědky odhadl, ale dál věnoval pozornost detektivovi. Ten mu řekl několik informací o páru a potom se zarazil. Zamračil se na něho a založil si ruce na hrudi. ,,Pohled na mrtvé tělo není o moc lepší než ten minulý pohled, Wrene." upozornil detektiv Wrena. Wren přikývnul a pousmál se.

,,Tentokrát jsem se ale já připravil." mrknul spiklenecky na detektiva a vytáhnul si z kapsy kolíček na prádlo. Detektiv se musel zasmát a nevěřícně zakroutil hlavou. Wren si zaklapnul nos kolíčkem a usmál se na detektiva.

Detektiv opět vedl Wrena na místo, kde se oběť nacházela. Wrenovi neunikl pohled na mladý pár, při kterém stál Sam a zapisoval si jejich výpověď. Detektiv se zastavil a otočil se na Wrena. 

,,Pokud ti to nevadí, já dál nepůjdu. Jednou mi to stačilo." řekl mu. Wren přikývl, pousmál se a vydal se na zbytek cesty sám. Byl rád za kolíček. Po pár sekundách byl na místě.

Tělo se nacházelo bezprostředně v horším stavu, než to předchozí. Pokud se stále dalo nazývat tělo. Bylo totiž ve vysokém stadium rozkladu. Wren si cvrnknul do kolíčku. Udělalo se mu špatně od žaludku, ale tentokrát se ovládnul. Byla to žena. Měla havraní vlasy. Bohužel už z nich zbylo velmi málo a několik jich bylo za červenými nehty. Wren uvažoval jak moc musela žena trpět, že si dobrovolně vytrhala většinu vlasů. Tentorkát měla oběť oči, které byli otevřené dokořán v hrůzostrašném pohledu. Nos neměla a líce byli propadnuté. Z úst se až ke krku linula zaschlá skvrna krve. Zbytek těla už nevypadal tak dobře. Většina masa na těle nebyla a ta, která byla se rozkládala. Celé tělo bylo v jisté bažince, takže bylo poseté housenkami, červy a mouchami, které zmateně lítali kolem. Wren jich pár odehnal od svého obličeje. Opodál kloval roztomilý pták s krvavým zobákem žížalu. Wren se zarazil. Je to ten samý pták, co ho viděl u minulého těla? Jaká náhoda. Wren pozorně zkoumal skvrny krve. Po nějaké době se od těla vzdálil. Sundal si kolíček a sedl si na pařez. Chytl se za hlavu a nechal myšlenky volně proudit. Porovnával obě dvě ženy a hledal mezi nimi jakoukoliv spojitost. Zvedl hlavu a zamyšleně se podíval před sebe. Detektiv stál opřený zády a strom a bavil se se Samem. Mladý pár odvážel jiný policista autem pryč z místa činu. Wren se postavil a pomalým krokem se vydal k detektivovi a Samovi.

***

Marina se nemohla rozhodnout, jestli počká do rána už tady a půjde domů až zítra nebo se vzpamatuje a půjde domů teď. Bylo už dost pozdě a Marina hleděla z okna do tmy. Yorkshire vypadal jako vždy, ale i tak se po tom rozhovoru necítila dobře. A nechtěla jít. Ale věděla, že musí. Ze všeho nejvíc by teď uvítala svou postel, i kdyby do ní měla zalehnout jen na dvě hodiny. Rozhodla se. Odešla od okna a vzala si kabát. Pořádně se do něho zabalila a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Tvář měla stále červenou. Povzdychla si a přejela si rukou po líci. Napřímila se a snažila se vypadat co nejvyrovnaněji. Pousmála se na sebe a potom polkla. Otočila se na podpatcích a vykročila.

Opustila budovu redakce a na podpatkách si kráčela po temné ulici. Každý krok se rozezníval po celém okolí. Očima těkala před sebou a kontrolovala každé temné zákoutí. Minula pouliční lampy, chodníky, hračkářství. Když se konečně uklidnila z předchozích událostí, přemýšla o ženiných slovech. Stvůry? Nalákají a odtáhnou? Trochu se otřesla a šla dál. Šlápla do kálůže vody. ,,Sakra!" zakroutila očima a pohlédla na mokrou nohu. Zamračila se a obešla kalůž. Něco se pohnulo v křoví. Marina se zarazila a vytřeštila oči. Pomalu se otočila směrem ke keři.

,,Haló?" zašeptala tiše. Samozřejmě se nic už neozvalo. Nasucho polknula a přitáhla si kabát více k tělu. Rozhlédla se okolo a dala se do kroku. Klapot jejích podpatků jí děsil. To příšerné ticho k tomu. Stále zrychlovala svůj krok. Až byla skoro v poloběhu. Pak uslyšela zamručení. Prudce se otočila a zrychleně dýchala. Uslyšela to znovu. Vytřeštila oči a pomalu se vydala ke křoví. Slyšela bušení svého srdce. Zastavila se u křoví. Chytla větvičky a odstrčila je směrem od sebe. A vytřeštila oči ještě více.

Na zemi seděl malý kluk a hrál si s dvěmi kostmi. Na jedné byli zbytky masa. Marina si nemohla pomoct a vystrašeně vydechla. Chlapec se okamžitě otočil a zadíval se na Marinu. Zamračil se a znovu zamručel. Potom opustil své hračky a začala se škrábat na nohy. Marinina vyjekla a dala se se na útěk. Chlapec již však stál a chytil Marinin kabát. Marina opět vyjekla a snažila se z kabátu vyvléct. Byl to problém a nedařilo se jí to. Když se jí to aůe zdařilo, skoro spadla na podpatcích, ale naštěstí udržela rovnováhu. Jenom podpatek se zlomil. Zaklela a sundala si obě dvě boty a rozutekla se pryč.

***

Wren se podíval do zpětního zrcádka. Na čele se mu rýsoval krvavý šrám. Povzdychnul si. Jediný, kdo dokáže upadnou na místě činu je on. Samozřejmě, se to neobešlo bez skupinového smíchu a kyselých poznámek Sama. Detektiv Sanders mu doporučoval s tím někde zajít, ale opravdu by to pomohlo? Možná by si z něho ještě více utahovali. Ne, sednout do auta a jet pryč bylo prostě nejlepší a v té situaci nejpřívětivější řešení. Pohlédl zpátky na cestu a trochu zrychlil. Chtělo se mu už docela spát a od domova nebyl daleko. Opřel se pořádně do sedadla a podíval se do zrcádka. Jednou rukou si setřel nadbytečnou krev a potom jí vrátil na volant. Pohlédl zpátky na cestu.

V té chvíli mu do cesty vběhla ta blondýna. Wrenova reakce byla trochu zpomalenější, ale vzpamatoval se a snažil se sešlápnout brzdu. Auto se zastavilo a nastalo hrobové ticho. Wren zhluboka oddechoval a potom okamžitě vystoupil z auta. Nechal dveře otevřené a vrhl se dopředu. Na cestě ležela mladá, bosá žena, která plakala. ,,Panebože.." zašeptal Wren a padl koleny k ženě. Její hlavu si položil na nohy a jemně s ní zatřesl. ,,Haló? Slyšíte mě? Haló?" držel jí za rameno. Pak jí pustil a tou rukou jí odhrnul vlasy z obličeje. Přimhouřil oči. Zřejmě jí už někde viděl, ale nemohl si vzpomenou kde. Když žena stále neodpovídala, vzal jí do náručí a šel ke svému autu. Opatrně jí položil na zadní sedadlo a sundal si bundu, kterou jí dal pod hlavu. Zavřel dveře a urychleně si sedl na místo řidiče. Nastartoval motor a rozjel se do nemocnice.