Svět trochu jiný od ostatních - dochované útržky, které vyšli z mých úst či minuly rty mých blízkých. Ztratí se snad také jednou v galaxii nenávisti?
Texty písní se píší životy...
Neznámý hlas empaticky zalhal mořské paně, protože srdce lze rozlomit na milion kousků.
Protože mu sůl nepřipadala dost slaná...
I když shora vypadá všechno líp, zůstal s ní stát v propadlišti dějin...
Poeta slyšel hlasy pod slabým vlivem fialového nápoje, protože stále věří na víly.
Cožpak ta láska nebyla vzájemná, či ti prášky dočista zastřely mysl? Výkyvy nálad, znala jsem tě vůbec někdy, nebo jsem žila jen v iluzi a se smyšlenou vidinou dokonalosti? Proč nám až cesta ke smrtelné bráně otevírá oči a my celý život zůstáváme pouhými slepými loutkami v rukou náhod?
Protože iluzivní hloubka relativního bytí nás pomalu táhne dolů s každým bezděčným nádechem, ve kterém toužíme nalézt naději.
Proč se vše v mém okolí teď tak moc rozpadá?
Tolik otázek a odpovědi v nedohlednu.
Jako růže ve větru s listy rozklepanými chladem, mé ruce spínající se k nebi doufají, že zavadí o vánek tvé kůže. Ale ta je tak daleko a vzdušné proudy tak slabé. Ach, chybíš mi v tomto krutém světě. Proč si mě nevzal s sebou do nekonečných snů, kterým se nyní oddáváš? Mohli jsme společně tvořit rudý obraz na prázdném plátně. Teď už si ho skoro dokončil bez mé pomoci a já jen roním vodu, která smývá tahy zakrváceného štětce... ♡
Kdyby měl konec svůj vlastní příběh, stál by jsi na jeho začátku.
ČTEŠ
Moje světy
Short StoryKaždý nově napsaný příběh se mi jeví jako další svět. Někdy o něj jen lehce zavadím, jako letní vánek hladící šťavnatou zeleň, jindy po něm kráčím dnem i nocí, zapamatovávám si každý, byť jen sebemenší detail, a tak si ho nesmazatelně vrývám do pamě...
