"Konec je pouhým výplodem lidské fantasie." usmál se a obrátil přesýpací hodiny. Vítr zabouchal o okenní tabule a zima proklouzla škvírou mezi dveřmi. Pohladila mne chladnými prsty po tváři a uvelebila se u límce chlapecké mikiny, ve které jsem se s pocitem bezpečí utápěla. "Čas přeci nemá konec." zavěsil ta slova do vzduchu, když sklo ukrývající písek cinklo o desku stolu. Zrníčka ohnivých barev klouzala po hladkých stěnách a já jen prohlížela, jak je vše pomíjivé.
"Končí vteřiny, ubíhají hodiny, i roky dojdou ke své hranici. Proč čas ne?" zašeptala jsem ve chvíli, kdy poslední smítko pouště propadlo skrz otvor mezi horní a dolní nádobkou. Čekala jsem na odpověď, jenže nepřišla. S bezděčným oddechem jsem se zapřela o rameno mého společníka ve snaze strhnout pozornost na mou existenci, odezvy jsem se však nikdy nedočkala.
Tvrdila bych, že se to stalo minulý týden, kdyby Slunce pokračovalo ve své cestě. Kdyby tma střídala světlo, šum křídel nočních můr by se měnil v ptačí melodie. Jenže jediným pohybem byla zběsilá hra pocitů uvnitř mého těla, hrudník, pravidelně se zvedající a znovu klesající a v neposlední řadě ručička hodinek, vydávající cvakavý zvuk, který mi pomáhal najít definici šílenství.
Tvrdila bych, že se to stalo minulý týden, kdybych nedošlo k cíli smyčky nekonečna. Kdybych nepromarnila poslední energii časostroje, který obepínal mé zápěstí. A kdybych věřila, že za koncem času zvládnu najít ještě další cestu.
"Stalo se to!" křičím jen do tichého světa a čekám na začátek, který nikdy nepřijde. Protože po konci není den ani noc. Štěstí či smutek. Po konci je jen neprostupné prázdno a ani čas tu nezíská svou roli.
ČTEŠ
Moje světy
Short StoryKaždý nově napsaný příběh se mi jeví jako další svět. Někdy o něj jen lehce zavadím, jako letní vánek hladící šťavnatou zeleň, jindy po něm kráčím dnem i nocí, zapamatovávám si každý, byť jen sebemenší detail, a tak si ho nesmazatelně vrývám do pamě...
