Slova linoucí se z jemných rtů se tváří tak nevinně, přesto jsou protkaná nitkami lží. Některé jsou slabé, jiné silné jako provazy. Splétají se v lano držící jejich tvůrkyni nad tmavou hladinou vody. Jakmile lano praskne, zmizí dívka navždy v jejích hlubinách.
Dětská tvář mizí pod zástěrou ženských křivek. Vlasy vyzařující světlo odrazují od představy duše podobné temnotě noci, která se pod nimi ve skutečnosti skrývá. Ústa sebejistě se pohybující do rytmu ohraných frází, oči čekající na samotu, kdy budou moct otevřít průchod řece slaných kapek. Pevně stojící na nohou, dívenka skrývá ruce pod dlouhými rukávy. Celý život ve středu společnosti se vyhýbá přebytečné pozornosti. Avšak marně. Tolik protikladů, navzájem se vylučující argumenty, neznámost, to vše přitahuje zájem jiných...
Stačilo jen jednou podlehnout vnějšímu tlaku. Jen jednou to zkusit. První věta vyřčená z donucení, první noc na kolenou, první krev stékající po rukou dolů. Poté to bylo jen snazší a snazší. Nebylo těžké nechat všeho ostatního, jen ona slova, nepravdivá, přesvědčivá nabírala na váze.
Pokud spala s tím, mohla spát i s ním a oním. Pokud pila včera, může i dnes či zítra. Pokud jednou někomu svěřila své srdce, udělá to ještě mnohokrát... Jenže co když to tak není? Co když je všechno jinak, než se zdá a dívka známá jako přeběhlice, je jen zlomenou schránkou bez pochopení? To se asi nikdo nedoví, protože už i ona samotná začíná té nepravdě pomalu věřit. A otázky na to, co je pravda, upřímné pohledy do očí ani empatie nepřichází... Za chvíli bude příliš pozdě.
Slova se linula z jemných rtů, kterými políbila tolik chlapců. Věty tvářící se nevinně byly lží už pár let. Lano držící dívku nad vodou se trhá. Temnota uvnitř vychází na povrch. Ohrané fráze vyvolávající slzy. Šrámy vyprávějící chvíle, kdy se podlamují kolena. Číslo tři se stalo třiceti, včerejšek přešel v minulý rok. Srdce se roztříštilo na milion kousků a zapadlo do hlubokých propastí končících v nekonečnu. Slova jsou jen slova. Život je jen život a má tak jako všechno někde konec. A ten se rychle blíží...
ČTEŠ
Moje světy
PovídkyKaždý nově napsaný příběh se mi jeví jako další svět. Někdy o něj jen lehce zavadím, jako letní vánek hladící šťavnatou zeleň, jindy po něm kráčím dnem i nocí, zapamatovávám si každý, byť jen sebemenší detail, a tak si ho nesmazatelně vrývám do pamě...
