1. S hudbou v pozadí
2. Uprostřed mlhy
3. Hlasy vzpomínek
"Ta dnešní mládež... Jsou líní, drzí, chodí kouřit za školu a vůbec nerespektují svoje rodiče, jen čumí do mobilu... To za našich mladejch let..." slýchávám mnohokrát v autobuse hlasy postarších lidí, které splývají s hudbou z mých sluchátek. Zamýšlím se nad tím, zda mají pravdu a jestli i já budu jednoho dne pomlouvat mladší generaci.
Možná se v něčem nemýlí. Odmlouváme, nepomáháme rodičům tolik jako dědečkové v našem věku. Ale je jiná doba, svět se mění a lidé s ním. Kolemjdoucí možná vidí šestnáctiletého chlapce, který vydechuje kouř, rukávy má stažené dole a oči zarudlé. "Feťák..." šeptají jeden druhému. Ale kdo se zamyslí nad tím, proč tací vlastně jsme? Problémy přibývají každým dnem... Ráno otevřeme oči, probouzíme se do křiku rodičů, kteří pořád dokola reptají, že nestíháme. Nebývají poté sluchátka v uších příjemnou cestou, jak se vyhnout dalším nadávkám? Ve škole jako kdyby nestačily testy a zkoušení, den by přeci nebyl zábavný bez pomluv a občasné šikany. Tak se vyhýbáme i jí, utíkáme uprostřed dne, protože už nezvládáme ten nátlak okolí. Kouř nás halí do mlhy, snad jako bychom doufali, že se v něm stáváme neviditelnými. Pak pouštíme nedopalek na zem. Bolest zase pomáhá nám nevnímat lží prolezlý svět. Není to lákavá představa? Domů se vracíme pozdě v noci, doprovázeni nekonečnou tmou, vyhýbáme se dalším poznámkám nechápavé rodiny. V jiné době jiné starosti a jiná řešení.
Život nám protéká mezi prsty a za chvíli budeme my sedět v autobuse, dívat se na děti a vzpomínat, jak to bylo dřív. Slovo teenager budí velkou spoustu otázek, na které ne vždy zvládneme nalézt odpověď. Avšak jedna je uvnitř mé hlavy hlasitější než všechny ostatní:
Bude vůbec na co vzpomínat?
ČTEŠ
Moje světy
Historia CortaKaždý nově napsaný příběh se mi jeví jako další svět. Někdy o něj jen lehce zavadím, jako letní vánek hladící šťavnatou zeleň, jindy po něm kráčím dnem i nocí, zapamatovávám si každý, byť jen sebemenší detail, a tak si ho nesmazatelně vrývám do pamě...
