Z pohledu Mii
Ráno jsem se probudila velmi brzo.Ptáte se jak to vím?Venku je ještě tma.Koukla jsme se tedy na mobil a bylo 3:15.Shit teď umřu!Jako v tom horroru!Z chodby se ozvalo skřípání a já byla podělaná až za ušima!Klika u mých dveří se začala hejbat a já pomalu přestala věřit,že dneska přežiju.Když do dveří vlítnul Fred myslela jsem,že ho na místě uškrtím.„Ahoj mafínkůů!Roztomilý sypáníčko,miluju tě!"„Fredericku!Vypadni!"„Né můj jednorožštíku!"„Okamžitě vypadni!Nebo tohle dnešní ráno nepřežiješ!" Hned jak jsem to řekla,vypálil z mého patra jako motorová myš.To je idiot,zase něco hulil.Fakt skvělé,teď už neusnu.Po hodinové vaně s pěnou jsem vylezla a zabalila se do měkkého ručníku.Vlasy si přejela párkrát druhou osuškou a nechala volně spadané na ramenách.Dneska nemám náladu na dlouhé sušení fénem.Mám ještě hafo času,nechám je schnout přírodně.Přešla jsem do dalšího pokoje,kde se nachází má téměř plná šatna.Přemýšlela jsem co si dneska vezmu,jelikož by mělo být dneska vedro,jsem dnes zvolila trochu více odhalující outfit.Růžové bodíčko s jednorožcem a na hlavu růžovou polokšitlovku s též růžovými mašlemi.
Pro někoho to možná je až moc nevhodné nebo dětinské oblečení,ale to jsem já.Každej by měl nosit to,v čem se cítí pohodlně a né se řídit ostatními.Jo miluju sama sebe.Asi se za sebe vdám,protože je lepší se spoléhat jen a jen na sebe.Oblékla jsem se do svého pracně připraveného oblečení a vrátila se do koupelny,abych se mohla učesat.Vlasy jsem měla už skoro suché,ale ten zbytek časem uschne.Udělala jsem si dva culíky a šla se nasnídat.Nikam daleko jsem chodit nemusela,jelikož mám kuchyni i tady nahoře.Hodiny ukazovali 6:30 a já už neměla moc času na to,dělat nějakou složitou snídani.V šuplíku jsem našla poslední zbytek ovesných vloček a nasypala to do obyčejného jogurtu,co jsem vyndala z lednice.Budu muset nakoupit,protože moje lednička
začíná fňukat z nedostatku jídla.Při snídani jsem si užívala toho příjemného ticha a klidu.Nikdo mě tu neruší,nikdo mě tu nekomaduje,prostě něco úžasného.Z mého pokoje se začalo ozývat bzučení mobilu a přerušilo to mé přemýšlením nad tím,jak je ticho úžasné.Soukromé číslo?Tak to zvedat nemusím.Sešla jsem dolů po dlouhých dřevěných schodech za doprodu skřípavého vrzání.V tu dobu už všechny pohledy viseli na mé osobě.Nejhorší pohled měl můj neotec,jehož oči mě vražedně probodávali a jasně říkali,co si myslí o mém oblečením.On ale jasně věděl,že diskutovat se mnou o tom,že se mám oblékat jinak je zbytečné.Nebudu nosit něco,co po mě chtěj ostatní.Důležité je,že já se v tom cítim dobře.Takže zůstal zticha a ostatní kluci měli bradu jak jinak než u podlahy.„Budete na mě tak dlouho koukat,až vám do pusy vletí moucha,nebo už se mnou půjdete do školy?" posměšně jsem si odfrkla.Kluci se rychle zvedli a běželi do mojí Clare.Jen jsem se zasmála a s posledním člověkem co tu zůstal,jsem se nerozloučila,nemám důvod.Pár ostatních klůku ještě spí,takže ať si to tu užije.
Přad školou na mě čekali ty blonďatý dvojčata.Jsou úžasný a mrzí mi,že jím musím lhát,že jsem obyčejná,přitom já vlastně jsem obyčejná,jen neobyčejně obyčejná.Chápete ne?Ve světě mafie jsem obyčejná mladá nevinná dívka a v tom normálním jsem také mladá a nevinná,jen s velkým a né zrovna pěkným tajemstvím.S holkami jsme se pozdravili obejmutím a šli jsme do třídy.Když jsme šli tak se za mnou kluci otáčeli s holka na mě koukaly zavistivíma pohledama.No jo,blbky.Ještě k tomu nás dneska Marks chce rozsadit,protože prej celou dobu kecáme při hodině,nechápu jak s někým můžu mluvit,když sedím sama v poslední lavici.Ale kdo v dnešní době řeší logiku,že?
Z pohledu Justina
Ráno jsem se probudil na krávál co se nesl z obývaku.Já ty kretény zabiju!Copak neví,že já vstám až ve tři odpoledne a ne,ani nevim kolik je.Jenom boxerkách a totálně vytočenej jsem sešel dolů po schodech.„Hoši takhle on teď nevy-"Když jsem vkročil do obýváku tak všichni zmlkly.Nechápavě jsem se na ně podíval,protože tohle nikdy neudělali a až po tom mi to došlo.Probírali něco beze mě.Na stole ležely fotky nějaké holky,kterou jsem už sakra někde viděl,jen nevím kde!Někoho mi kurva strašně moc připomínala!
ČTEŠ
Bieber
FanfictionJako malý byli nerozlučná dvojka.Avšak je stejně něco rozdělilo...STĚHOVÁNÍ! Justin Bieber (23) se po odchodu Mii doslova změnil.Bylo mu pouhých třináct,kdy ho oslovil šéf gangu Scooter Braun.Zprvu byl dost zastrašený,ale každý jednou vyroste.S gang...