Válka o DeeThana

>II< 3.

Z pochybného individua, co před pár minutami vlezlo do dílny starého Tonyho, se za tu dobu stal vysoký, mladý muž, kterému nemohlo být ani třicet let, a který se slušně oblečen v šedém kabátě a černém klobouku, vydal rychlými kroky na cestu. Naya věděl, že musí být zhruba do tří minut u malé křižovatky, přes kterou musí Damien přejít. Bohužel u sebe neměl ani hodinky, ani mobil, a tak si nebyl jistý, kolik přesně má času. Nechtěl však na sebe budit žádnou větší pozornost, a tak procházel potemnělými uličkami jenom rychlou chůzí a do běhu se prozatím nedával.

Před vysokým mužem v šedém klobouku se najednou objevili dva statní, plešatí muži v černých bundách a se zkříženýma rukama mu zastoupili cestu.

Do píče, to mi chybělo, pomyslel si Naya, zkontroloval, že má CD pořád v bezpečí, v hrubém pouzdře u sebe v kabátě a instinktivně sáhl rukou k pravému boku za opasek, kde měl pistoli.

„Naval prachy buzno," nařídil ostře jeden ze skinheadů, o němž Naya nepochyboval, že bude mít někde na těle vytetovanou svastiku.

„Proč mi musíte komplikovat život," prohodil bezstarostně a spíše k sobě Naya, a místo aby vytáhl pistoli, složil si do pravé pěsti svazek DeeThanových klíčů a vytvořil si tak provizorní boxer.

Dva skinheadi se na mladého muže v kabátě překvapeně podívali vyvedeni z míry jeho klidnou odpovědí, pak si mezi sebou vyměnili pohledy... a přesně v ten moment Naya zaútočil. Udělal jeden rychlý krok a s výskokem kopl prvního hrubiána do kolene, načež provedl elegantní otočku a udeřil druhého útočníka pravou pěstí do líce tak silně, že mu jeden z větších klíčů probodl tvář, zarazil se hluboko do úst, a když celý svazek klíčů Naya škubnutím vytrhl, vyvalil se z rány potok krve a několik kusů roztříštěných zubů. Nebohý skinhead bolestí vykřikl, chytl se za svou ránu a s útrpným řevem se svalil na zem. Jeho druh se však mezitím stihl vzpamatoval a nemotorným pravým hákem se pokusil udeřit mladíka v kabátě do čelisti. Naya se úderu nestihl úplně uhnout a dostal silnou ránu pěstí do ramene, až sebou zakolísal a odřel klíči cihlovou zeď za sebou, až na nich zůstala tenká vrstva rudého poprašku. Skinhead zaútočil znovu, ale jelikož zkusil zase pravý hák, Naya jeho pohyby předvídal, lehce uskočil, oplatil to útočníkovi prudkou ranou levačkou přímo do nosu, a když hrubiánovy oči zalily slzy, bodl jej Naya klíči do krku, načež prudce uhnul před výstřiky krve, aby si nezašpinil kabát. Druhý pobuda se chytl za probodnutý krk, bolestně hekal, vydával z hrudi nesrozumitelné skřeky a druhou rukou se natahoval po mladém útočníkovi.

Naya si dvou umírajících skinheadů však už nevšímal. Trochu umyl Deeho klíče ve sněhu, vykašlal se na rychlou chůzi a rozeběhl se ke křižovatce, kde měl potkat Damiena na cestě domů. Když doběhl na místo, slunce zrovna začalo protrhávat paprsky temné mraky a svou září tak vytvářelo velmi zvláštní odpolední atmosféru. Upocený Naya se zoufale rozhlédl okolo sebe. Pokud už Damiena minul a ten dojde až domů, tak zjistí, že mu chybí klíče od bytu a dojde mu, že je ztratil při kontaktu s pobudou v šedé mikině.

„Kurva, kurva, kurva," zaklel nervózně Naya a doufal, že DeeThana uvidí každou chvíli přicházet.

„Taky přeji dobrý den," ozvala se vedle Naya jedna postarší paní a uháněla se svým nákupem domů.

„Omlouvám se," utrousil mladík v kabátě, i když mu na tom příliš nezáleželo, koneckonců, za pár hodin už bude všechno jedno.