Válka o DeeThana

>II< 4.

Konečně. Asi po dvaceti vteřinách se v dálce objevila vysoká postava v černém kabátě a pomalými leč dlouhými kroky kráčela směrem ke křižovatce. Naya v rychlosti zalezl zpátky za roh a začal si v duchu odpočítávat vteřiny, kdy se asi dostane Damien, až k přechodu a on tak bude mít možnost do něj vrazit a klíče mu vrátit. Nejjednodušší bude, celý svazek klíčů prostě upustit na zem, přemýšlel, zatímco usilovně počítal každou sekundu.

„Nula," řekl si tiše Naya a rychlými kroky vyšel zpoza rohu přesně v momentě, kdy se tam objevil Damien.

Načasování nemohlo být lepší. Naya prudce vrazil do DeeThana takovou silou, že kromě klíčů mu spadl z hlavy i jeho klobouk a svalil se na zem do mokrého sněhu.

„Velice se omlouvám," řekl uctivě Naya, možná s příliš velkým afektem, napadlo jej, zvedl ze země klobouk, narazil si ho zpátky na hlavu, aby ukryl své tyrkysové vlasy a sehnul se pro odhozené klíče, „tohle vám upadlo."

„V pohodě, nic se nestalo," odpověděl Damien, bezmyšlenkovitě sebral své klíče od mladíka v kabátě zdvořile se usmál.

„Můj bože," řekl udiveně Naya, jelikož cítil, že by po tom trapasu s kloboukem měl nějak pokračovat v konverzaci, „vy jste Damien Dante, DeeThane, že?" a natáhl ke streamerovi ruku.

„Ano, to jsem já," znovu se zasmál Damien, přijal nataženou ruku a krátce si s Nayou potřásl.

„Máte perfektní hudbu, poslouchám ji ve dne v noci, to poslední album bylo skvělé," řekl uctivě a popravdě Naya a jak to dořekl, ucítil na hrudi CD Zdvořilého Gangstera.

„Děkuji, to mě těší," znovu se pousmál DeeThane, až měl Naya pocit, že mu ten úsměv zůstane přišroubovaný na tváři už navždy, „byl jste na křtu?"

„Bohužel," zalhal Naya a zavrtěl hlavou, „měl jsem moc práce."

„To je škoda."

„To teda je," souhlasil Naya a s předstíraným smutkem pohlédl Damienovi do očí, „rád bych si povídal, ale mám naspěch," zakončil konverzaci Naya, „tak ať se vám daří a hezký den přeji."

„Díky, vám taky," odpověděl Damien, načež se oba muži rozešli svou cestou.

Naya ještě krátkou chvíli na sobě cítil DeeThanův pohled, a tak předstíral, že jde na opačnou stranu, než mířil mladý streamer, ale hned jak se Damienovi dostal z očí, rozeběhl se oklikou k paneláku, kde Dee bydlel. Po cestě přemýšlel nad předešlou konverzací. Bylo to tak divné, potkat se s ním tváří v tvář, uvažoval v duchu Naya a počkat, vážně jsem řekl, že to poslední album, bylo skvělé? Jako by těch alb vydal více, plácl se do čela a běžel dál.

Pomyšlení, že bude muset svému oblíbenému rapperovi a streamerovi vyhrožovat a v nejhorším případě i ubližovat Nayovi nedělalo vůbec dobře. Ale je to pro jeho dobro, utěšoval se, když dobíhal k zadním dvířkám paneláku, ve kterém Damien bydlel. Vedle dveří bylo malé okénko, které se však dalo jednoduše vypáčit a otevřít i zvenku, což byla jeho cesta, kdykoliv se potřeboval dostat dovnitř. Dnes však okno otevřít nešlo. Zástrčka byla buď přimrzlá, nebo zaseklá, nebo si někdo dal tu práci a barák konečně zabezpečil, což mladíkovi přineslo značné komplikace. Nemohl však nijak ztrácet čas, a tak okno prostě rozbil pažbou své pistole, očistil střepy, prostrčil dovnitř ruku a otevřel okénko zevnitř. Pak už prostě jen vlezl malou dírou do temného sklepení paneláku, doufal, že nikdo neslyšel ránu rozbíjejícího skla a vyšel na chodbu. Do sklepa nevedly žádné dveře, byl tam jen obyčejný rám, a krátký závěs, a tak Nayu napadlo, že až bude někdo otevírat hlavní dveře, pocítí celkem silný průvan. Ale to nebyl jeho problém, namísto toho se mladík v šedém kabátě rozeběhl nahoru, k Damienu bytu, a doufal, že to stihl rychleji než on.

o