Válka o DeeThana

>II< 1.

Venku na zasněžené ulici stál opřený o zeď osamocený muž a kouřila cigaretu. Byla mu trochu zima, oblečený byl jen v šedé mikině s kapucí a kšiltovkou a pod ní měl bílou košili. Ani tenké oblekové kalhoty a černě lesklé kožené polobotky jej moc nezahřívaly a jelikož již v té zimě čekal nějakou dobu, začínaly se mu chladem klepat ruce i nohy.

Bylo tomu už pátý den, co muž sledoval svůj cíl, Damiena Danta, internetového streamera, baviče a hudebníka známého spíše pod přezdívkou DeeThane. Za ty dny, co jej pronásledoval na každém kroku se přizpůsobil jeho dennímu režimu a naučil jeho zvykům. Původně totiž doufal, že na uskutečnění svého plánu bude mít ještě několik dní k dobru a stihne se lépe připravit, ale podle posledního spádu dění to vypadalo, že času bude mnohem, mnohem méně, a proto bude muset improvizovat. Damien Dante měl každou chvíli vyjít ven z téhle budovy, kde šel na krátkou schůzku s nějakým známým, ale podle délky čekání muž usuzoval, že tahle krátká schůzka, bude ve skutečnosti mnohem delší.

Po několika dalších minutách čekání to už začínalo být opravdu nepříjemné. Ruce i nohy mu bolestně promrzávaly, v krku jej nepříjemně škrábalo a rty chladem pomalu zmodrávaly. Okolo šli dva asi patnáctiletí chlapci. Zastavili se kousek od dřepějícího kuřáka v kšiltovce a o něčem si povídali. Muž jim nevěnoval příliš velkou pozornost, ale když v jejich řeči uslyšel slovo „DeeThane", zbystřil a dostal nápad. Otočil se na dva puberťáky a u jednoho z nich spatřil na ruce černý náramek s bílým nápisem „DeeThane". Zamyšleně se pousmál. K tomu, co se chystal provést, se bude hodit nějaké rozptýlení. Vstal a popošel pár kroků ke dvěma chlapcům. Záměrně se zastavil dobré tři metry od nich, aby to nevypadalo že jim chce ublížit, nebo zaútočit, což by, vzhledem k jeho oblečení a pod kšiltovkou a kapuci schovanému obličeji, mohlo tak působit.

„Hej, znáte DeeThana?" promluvil dostatečně hlasitě, aby je oba slyšeli.

„Jo, proč?" opatrně odvětil jeden z teenagerů a o půl kroku ustoupil.

„Je támhle v tý budově," kývl hlavou na nízký prosklený dům za sebou, „do pár minut vyjde," řekl, a aby zamezil dalším otázkám, prosmýkl se mezi nimi, popotáhl z cigarety a zašel za nejbližší roh.

Dva chlapci se na sebe zmateně podívali, zamyšleně si prohlíželi nízkou budovu, ve které, podle slov toho podivína měl být jejich oblíbený streamer, prohodili spolu pár slov a s pokrčením ramen odešli.

„Kurva," zaklel potichu muž, zase potáhl z cigarety, vyfoukl ze sebe obláček dýmu a vrátil se na své místo před kancelářskou budovu, kde si kleknul a dál čekal na svůj cíl.

Dřepěl tu ještě minutu, bez pohnutí hypnotizoval očima mohutné dveře, a když už se mu zase začala vracet třesavka do všech končetin, dveře se konečně otevřely a vylezla z nich vysoká postava v černém kabátě. Konečně, pomyslel si pozorovatel, popotáhl ze zbytku cigarety, nedopalek odhodil na zem a zalezl za roh. Všiml si, jak si jej Damien podezíravě prohlížel a došlu mu, že tohle bude mnohem těžší, než se zdá. Zatímco přemýšlel, jak provést svůj plán, objevili se ti dva mladí teenageři, co s nimi před pár minutami mluvil, a dali se do řeči s DeeThanem.

„Díky bohu za vás, chlapci," zašeptal si pro sebe muž v šedé kapuci, počkal ještě pár vteřin, až se DeeThane bude plně soustředit na své dva fanoušky a pak vylezl zpoza rohu a rychlými kroky došel až k trojici mladíků.

„Sledujeme tě už dlouho, seš skvělej," zaslechl muž v kapuci hlas jednoho z chlapců, načež se streamer trochu pootočil, aby si s fanouškem potřásl rukou a postavil se tak pravým bokem k blížícímu se sledovateli.

Muž v kšiltovce viděl matný obrys svazků klíčů v pravé kapse Damienova kabátu. Tohle nemůže být snadnější, pomyslel si, přidal do kroku, prudce vrazil do DeeThana, sáhl mu pravou rukou do kabátu, sebral klíče a v rychlosti si obě ruce i s ukradenými klíči zarazil do kapes své mikiny.

„Tak seš kokot?" okřikl se agresivně DeeThane a útočně rozhodil rukama, až měl kapsář v šedé mikině obavy, aby si to s ním nechtěl vyříkat pěstmi.

„Nemáš dělat tak debilní hudbu, buzno," vyhrkl ze sebe to první, co ho napadlo, jelikož cítil, že by měl nějak odpovědět.

„Hej zmrde!" křikl jeden z chlapců a udělal krok směrem ke vzdalující se postavě v šedé mikině.

Nech to být, prosím nech to být, opakoval si v duchu kapsář, zatímco mizel za rohem ulice a přešel z rychlé chůze do klusu. Doufal, že se chlapci o něm nezmíní, protože jestli ano, tak je může napadnout, že je podivín se schovaným obličejem schválně použil jako návnadu, aby pak mohl zaútočit na DeeThana... a třeba ho okrást. Muž však neměl čas se tímhle problémem zabývat. Pokud si Damien skutečně všimne, že mu chybí klíče, nejspíše zavolá policii, čímž se všechno zkomplikuje... ale to se začne řešit až když se to stane, do té doby musel maskovaný zloděj pracovat s tím, co má.