Válka o DeeThana

>II< 2.

Běžel dál, cestou si přehodil ukradené klíče do kapes od kalhot, strhl si kapuci, odhodil na zem kšiltovku, čímž odhalil své rozcuchané, tyrkysově nabarvené vlasy, a za běhu si začal nemotorně sundávat mikinu. Svou cestu měl nastudovanou do detailů. Po půl minutě doběhl do temného zákoutí, kde prudce, po vzoru Gestapa, zaklepal na malé železné dveře. Po pár vteřinách se dvířka otevřela a vylezl z nich malý, podsaditý stařec s neupravenými vousy a potrhanou šusťákovou bundou a natáhl k mladíkovi dlaň.

„Je to tenhle," řekl muž s tyrkysovými vlasy, důležitě ukázal otrhanci jeden klíč z celého svazku a podal mu ukradené klíče do nastavené dlaně.

„Za dvě minuty to máš," odpověděl stařec, „to ostatní je nachystané," dodal a kývl hlavou na věšák, na kterém visel šedý kabát, pouzdro s pistolí a klobouk.

„Potřebuji to za jednu," odvětil mladý kapsář, prosmýkl se okolo malého tlouštíka, sebral z věšáku kabát a začal se oblékat.

Stařec mezitím zabouchl dveře a pomalou šoupavou chůzí se sunul ke svému pracovnímu stolu jakoby ani nedbal naléhání svého zákazníka.

„Kde je to cédéčko?" ozval se nově příchozí muž z předsíně oblékaje si mezitím kabát. „Nechal jsem tu ještě CD v koženém pouzdře, kde kurva je?"

„Klid, Nayo," zabručel starý zámečník, „chlapci si ho pustili, hned ti ho vrátí."

„Kurva, Tony, říkal jsem ať na to nikdo nešahá," zanadával muž, kterému říkali Naya a vlezl do malé pracovny starého Tonyho.

Místnost byla přeplněna několika poličkami se všemožným nářadím od šroubováků, přes kladiva, pily, až po vrtačky a kufříky se stroji, které ani Naya neznal, ale nezůstával na pochybách, že většina z těch lepších kusů byla opatřena nelegální cestou. Celý prostor pak osvětlovalo několik lampiček, ledabyle umístěných na různých pozicích, a jedna velká žárovka veprostřed na stropě, která tak v kombinaci se všemi ostatními světly vytvářela v pracovně prapodivné stíny. Nejvíce světla pochopitelně bylo u řemeslnického stolu, kde právě usedl starý Tony, vytáhl požadovaný klíč z klíčenky a začal jej s rachotem kopírovat na svém stroji.

Odněkud z vedlejší místnosti se ozval falešný zpěv: „Já přál bych si žíít... tak bože, dej mi sílu!"

„Já ho zabiju," pomyslel si nahlas Naya, prošel okolo pracujícího Tonyho, který si ledabyle podupával do rytmu falešného zpěvu, protáhl se skrz všechen ten bordel, až se dostal k místnosti, odkud vycházela hudba z rádia a nesnesitelně falešný zpěv.

Na malé pohovce u zdi tam seděli tři mladí chlapci. Každý měl v ruce plechovku piva a v popelníku opřenou cigaretu. Malá místnost byla nasáklá pachem kouře, nemytých těl, alkoholu a něčeho, co smrdělo jako zvířecí výkaly. Celému tomu vévodila hudba linoucí se z rádia, jež leželo na malém, křivém stolku. Vedle rádia ležel obal od CD s velkým nápisem „ZG", což byla zkratka pro „Zdvořilý Gangster", první DeeThanovo album. Naya zbrunátněl, zamračil se, třemi rychlými kroky došel až k rádiu, vytáhl jej ze zásuvky, nedbal na pobouřené hlasy teenagerů, vytáhl z něj svoje CD, v rychlosti zkontroloval obě strany, a vrátil jej do originálního obalu.

„Hej, co to kurva?" okřikl se nejmladší z chlapců, který pod vlivem alkoholu už ani nebyl schopen vstát.

„No tak chlape, teď přišlo to nejlepší," zvedl se ze sedačky druhý teenager, odložil si pivo na zem a připravil se ke zpěvu, „já přál, bych si žíít..." začal, ale Naya jej ostře přerušil.

„Ještě chvíli budeš prznit kvalitní hudbu a narvu ti to rádio tak hluboko do prdele, že budeš měsíc srát notovou osnovu," zahrozil zlověstně Naya, prohrábl si své tyrkysové vlasy a vylezl ze zakouřené místnosti.

„Že kvalitní hudbu?" zasmál se třetí delikvent. „Takovej cringe!"

Naya se na krátký okamžik zastavil. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by se tam vrátil a všechny ty ožralce srovnal, ideálně za použití pěstí a nějakého kladiva, co by si vypůjčil od Tonyho, ale pak tu myšlenku zavrhl.

„Máte štěstí, že dneska spěchám, čuráci," zašeptal si pro sebe, a bylo mu celkem jedno, že to slyší i starý Tony.

„Víš, že mluvíš o mým synovci," upozornil Nayu s matným náznakem úsměvu starý Tony a podal mladému zloději nově okopírovaný klíč, „tady to je, zase se někdy zastav."

To víš, že jo, pomyslel si sarkasticky Naya, ale navenek Tonymu poděkoval, potřásl si s ním rukou, sebral si z věšáku kabát, pistoli a klobouk, CD v originálním obalu schoval do koženého pouzdra, které si zastrčil do vnitřní kapsy, kývnutím se rozloučil se starým Tonym a vyšel zase na ulici.