Sordine /w Kovy

46. kapitola

Vážně to byl jen zlý sen. Díky Bohu. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že Kája neumřel. Potom už jsem nemohla vůbec spát. Pořád jsem na ten sen musela myslet. Co když se to doopravdy stane? Co když přijdu o Káju?

Druhý den jsem musela hned ráno vypít dva hrnky kafe, abych neusnula. Dnes je den, kdy s Kájou pojedeme ke mně domů do Pardubic a vezmeme posledních pár věcí, které si chci vzít do Prahy. Celou cestu autem jsme s Kájou mlčeli. Alespoň písničky, hrající z rádia, dodávaly na pocitu, že mezi námi není trapné ticho. Když jsme přijeli před náš dům, šla jsem zazvonit. Přivítala mě mamka se zástěrou kolem pasu.

,,Ahoj, tak už jste konečně tady. Upekla jsem vám sušenky," přivítala nás mamka hned ve dveřích. Oba jsme si šli do kuchyně pro jednu sušenku a já šla zabalit pár posledních věcí do krabic. Kája si mezitím povídal s mamkou, co je v Praze nového. Zabalila jsem pár posledních knížek a polštářů do krabice a šla s nimi dolů do přízemí. Kája s mamkou se zrovna něčemu hrozně smáli.

Myslím, že už mám všechno.

,,Dobře. Než pojedeme, nechceš se třeba ještě projít?"

Jo, to můžeme.

,,Tak jo. Ukaž, vezmu ti tu krabici," řekl Kája a odnesl kartonovou krabici do auta. Za pár minut jsme se rozloučili s mamkou a jeli autem k parku. Dlouho jsme se procházeli, když najednou jsme potkali někoho, koho jsme už pěkně dlouho neviděli a ani nám to nechybělo. Dreamteam.

Dnes vychází kapitola speciálně už ráno, protože jsem dostala komentář od depresedbitch, který mě moc potěšil a dodal důvěru, že i po tak dlouhé době vás to ještě baví. Ještě jednou moc děkuji za komentář a vám všem ostatním moc děkuji za přečtení a hvězdičky.