,,Ahoj, jdeš pozdě," řekl mi Honza hned, co jsem k němu ráno přiběhla na zastávku. Normálně jsem to stíhala, jenže pak jsem začala vzpomínat na Karla a ztratila pojem o čase. Napsala jsem mu na mobil:
Jo, já vím. Promiň.
,,No, to je jedno. Tak jdem." Dali jsme se do kroku. Honza šel rychlým a rázným krokem. Někdy jsem ho nestíhala a musela jsem k němu popoběhnout. Ani se na mě neohlédl.
,,Včera jsem tě viděl s Karlem. Šli jste spolu domů?" zeptal se hrubým hlasem. Přikývla jsem. Nechci mu lhát.
,,Jak to mezi vámi teď je?" Další otázka na kterou nevím jak odpovědět, aby se necítil odstrčený. Nakonec jsem mu napsala tohle:
Jsme jen kamarádi.
,,Dobře." odpověděl neutrálně a dál pokračoval v chůzi. Cítila jsem, že je tohle špatně. Doběhla jsem ho a chytla za ruku. Zastavila jsem ho a postavila jsem se mu do cesty. Rukama jsem naznačila, že má mluvit. Zhluboka se nadechl.
,,Víš, já jen nechci, aby ti zase ublížil. Mám tě moc rád a nechci, aby se ti stalo něco horšího. Dávej si prosím pozor." Po jeho slovech jsem se usmála a objala ho. Je sladký, když chce, abych si dávala pozor. Vím, že on mě na holičkách nenechá. Po chvilce jsme se pustili a pokračovali po cestě do školy.
ČTEŠ
Sordine /w Kovy
FanficLily si před pár lety prošla zlou minulostí a od té doby nemluví. Všichni se jí straní a vysmívají se jí. Najde se ovšem Honza, s kterým se hned skamarádí. Co se stane, když se vrátí ztracená láska? Změní se vše, nebo vše zůstane při starém? Jak si...
