22. kapitola

348 28 5
                                    

,,Trošičku," odpověděla, ale když se mi podívala do očí, jako by najednou vystřízlivěla.

,,Co si to tady nalhávám. Jsem strašná matka. Kouřím, piju a z práce se vracím v jedenáct."

Už jsou tři ráno.

,,Cože? Já jsem prošvihla půlnoc?! Ale ne! Moc mě mrzí, že jsem tu nebyla a neoslavily jsme to."

To je v pohodě. Prostě počkáme do dalšího Silvestra.

,,Vážně? A není ti to líto?" Zavrtěla jsem hlavou na znamení, že je mi to jedno.

,,Já nechápu, že dokážeš být tak pozitivní. Od doby, co se vrátil Kája, jsi jako úplně jiný člověk. Jen já se nikdy nezměním. Tak moc jsem toužila být herečkou až mi to úplně zblblo hlavu. Z toho zakouřeného baru se asi nikdy nedostanu a navždycky tam budu pracovat."

To neříkej, musíš jen počkat a vytrvat. Časem se to určitě zlepší. Musíš jen dál chodit na konkurzy a vydat ze sebe to nejlepší.

,,Vážně? Myslíš, že je to tak snadné? Lily, co já bych si bez tebe počala," řekla a dojetím mě objala.

,,Pojď, jdeme si lehnout a přísahám, že zítra přijdu dřív a uděláme si filmový večer."

Sordine /w KovyKde žijí příběhy. Začni objevovat