14. kapitola

436 32 2
                                    

Na chvilku mě pustil a ze země u dveří vzal nějakou látku. Pak jsme se ruku v ruce vrátili do třídy.

,,No kde jste byli? Hodina už dávno začala. Jak vidím, tak jsi Lily našel. Kde jsi byla?!" vyjela na nás hned učitelka jen, co jsme vstoupili do třídy. Karel spustil.

,,Byla zamčená na záchodě u šaten. Někdo ji tam zavřel a ona se nemohla dovolat pomoci," skoro až křičel na učitelku Kája. Bylo roztomilé, jak se mě zastával.

,,No dobře a máte na někoho podezření, kdo to byl?"

,,Ano." Podívala jsem se na Karla. Jak to může tak jistě vědět? Jo, vím, že jsem slyšela holčičí smích, ale nejsem si jistá, komu patřil.

,,Byla to Zuzana," řekl Karel a ukázal na Zuzanu, která seděla v první lavici u dveří. Jakmile zaslechla své jméno, její tvář zbělala. Bylo vidět, že v sobě držela vztek. Najednou se rychle postavila a otočila se na nás.

,,To není pravda! Ani nemáš důkaz, že jsem to byla já!" křičela, až ji musela učitelka okřiknout.

,,A kdo říká, že nemám důkaz?" usmál se Kája a z kapsy vytáhl tu látku, která byla i na záchodech. Byla to mašle, kterou si Zuzana vždy váže do vlasů.

,,Tohle je Zuzanina mašle, paní učitelko. Byla hned u dveří od záchoda," prohlásil vítězoslavně Karel a objal mě kolem ramen.

,,Zuzano, to si vyřídíme o přestávce," řekla učitelka hrubým hlasem a já s Kájou jsme si šli sednout do lavice. A má co si zasloužila!

Sordine /w KovyKde žijí příběhy. Začni objevovat