Be alright. || h.s. ✔

1. část

"Noemi Brooks? Nešálí mě zrak?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.

"To si mě musíte s někým plést," dobře jsem věděla kdo to je.

"Vím, že víš kdo jsem, vypadám pořád stejně a jen přeci, na tři roky se nedá jen tak zapomenout."

"Vůbec nevím, o čem to mluvíš, Harry."

"Dlouho jsem tě neviděl, pospícháš někam?" zeptal se mě, když si stoupl do řady ve starbuck vedle mě a ne za mě.

"Ani ne, leda tak domů."

"Hádám ti nebude vadit, když tě zdržím." ukázal svoje rovné zuby a tím i svoje ďolíčky ve tvářích, pro které jsem měla takovou slabost.

"No nevím, Harry. Doma mě už postrádá-"

"Přítel?"

"Postel." začala jsem se smát, jak si myslel, jej, vždycky si myslel, že mám jiného a někdy mě tak moc bavilo si z něj dělat legraci a provokovat ho, že se mě dotkl kolega v práci a tak, je to směšné. Protože to bylo tak normální, normální doteky a Harry šílel, když se mě někdo dotkl. To byly časy..

"Pořád piješ to samé co obykle když je tak horko?" zeptal se mě, jen jsem kývla.

"Tak.. sedli bychom si tady? Zvu tě." usmál se na mě.

"Harry, víš, že nemám ráda, když-"

"Za tebe někdo platí, ale ber to jako dík, že si se mnou sedneš a popovídáme si, dlouho jsem tě neviděl a chtěl bych si pokecat. A stejně víš, že můžeš protestovat jak chceš, ale nevyjde ti to."

"jsi pořád stejně tvrdohlavý, Stylesi."

"Taky jsi pořád stejně umíněná, Brooksová."

"To je synonymem pro tvrdohlavost, Harry, vrať se do školy."

"Úplně jsem zapomněl na to, jak jsi mě pořád opravovala. Víš, trochu mi to chybělo." pousmál se.

"No běž chytnout místo na sezení, vezmu ti to a hned přijdu."

"Fajn." Vzala jsem papírovku v hodnotě pěti liber a dala mu ji do zadní kapsy u jeho kalhot.

"Stejně si to vezmeš zpátky, Noe." rekl Harry, tak jsem ho jen plácla přes kapsu kam jsem mu dala pětilibrovku a šla dál. Dobře, plácla jsem ho po zadku, když to tak musíte vědět.
Sedla jsem si k oknu, byl tam výhled na lidi, kteří zrovna procházeli venku. Zkontrolovala jsem si na mobilu zprávy a zmeškané hovory, jen jedna zpráva od Marvina, jestli bych s ním někam nešla, zatím jsem to nechala tak, protože zrovna přišel i Harry a položil přede mě karamelové frappuccino sobě taky kávu a na talíři dva muffiny, které dal mezi nás.

"Tak povídej, co nového?" ujal se slova.

"Asi nic, tak nějak všechno při starém." pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem co mám říct, protože.. nejspíš se nic nezměnilo, nemám co bych řekla.

"Dobře, když mi sama nic nepovíš, bude se ptát já. Co práce? Pořád máš místo asistenky?" zeptal se mě

"Ne. To ne, dostala jsem hned do předposledního patra Scarlett magazín, sama píšu a mám vlastní asistenku."

"Konečně děláš to, co jsi chtěla." usmál se mě.

"A co ty?" zeptala jsem se ho.

"No co bych ti měl vyprávět, do našich podniků se zapojil i Liam, takže se nám vede skvěle." usmál se.

"Co kluci?" zeptal se mě

"Vlastně nic moc, znáš to, ještě nevymřeli, jsi toho jasným důkazem."

"Takže nikoho teď nemáš?" zeptal se, jediný kdo se o mě snaží je Marvin, ale to nemůžu považovat, že někoho mám, vždyť jsme si nedali ještě ani pusu. Prostě jsem jen zakroutila hlavou.

"Tak dobře, nedá mi to, prostě se musím zeptat." řekl, pokroutil se na židli a zhluboka se nadechl.

"Proč?"

"Co proč?"

"Proč ses se mnou rozešla. Nikdy jsem se to nedozvěděl. Bylo mi pak blbé za tebou vůbec jít, když jsi to ukončila tak rázně a já se nemohl vzpamatovat."

"Ty víš proč, Harry."

"Hádky jsou důvod k rozchodu?"

"Hádky, tvá zbytečná žárlivost, každý jsme chtěli něco jiného a-"

"Každý chtěl něco jiného? Asi ti nikdo nikdy neřekl, že jsem měl už koupený prstýnek a chtěl jsem udělat to největší rozhodnutí v našem životě. Jenže než jsem to stihl, rozešla ses se mnou."

"Přišlo mi to správné." řekla jsem mu, vůbec jsem ani jen netušila, že mě chtěl požádat o ruku. Neměla jsem nejmenší tušení, měli jsme zrovna těžké období, samé hádky, neměla jsem z toho dobrý pocit, tak jsem udělala to, co mi přišlo správné.

"Dobře. Stejně to nevrátím, nechci to už řešit, jinak bych zase bulel jako mimino, jen jsem chtěl, abys věděla, že jsem to s tebou myslel naprosto vážně. A kdyby ses se mnou nerozešla, tak teď bys byla pravděpodobně vdaná a nevím co ještě, třeba bychom už měli i děti. Doprdele proč mě nezastavíš, když melu takové sračky?" chytil se za hlavu, byl z toho v rozpacích, věděla jsem, že ho náš rozchod vzal, ale že až tolik.. byli jsme na tom stejně.

"A jak se má tvá dráha kamarádka Val?" obrátil list.

"Myslím, že dobře. Našla si chlapa a tak nutí všechny okolo sebe, aby si taky někoho našli, vždyť ji znáš. Myslím, že teď si našla někoho, s kým by jí to už mohlo vyjít."

"Už jsi ho poznala?"

"Jsem její nejlepší kamarádka, jistě, že ano. Plně jsem jí ho schválila, je pohledný, chytrý, milý a hodný, sice trochu perverzní prase, ale kdo dnes není, že?"

"Takže i tebe nutí do vztahu?"

"Jo, ale já mám teď svých starostí dost, stačilo, když mi něco málo dohodla a já od nich utíkala snad ještě rychleji, než Bolt při letních hrách."

Povídali jsme si snad ještě hodinu, než jsme šli, chtěl mě doprovodit domů, ale pak začal vzpomínat na naše duely ve fifě, just dance a mnoho dalších hrách na xboxu. Tak mě přemluvil na opáčka a šli jsme k němu.
A.. pak už se to prostě nějak zvrtlo.
Seděli jsme na gauči v obýváku a hráli fifu, vyhrála jsem, ale myslím, že mě nechal vyhrát.
Pak.. jsme se zase nějak zapovídali, zakoukali a pak to šlo ráz na ráz. Ale začal si on! On se mi vrhl na rty, on mě pokládal na gauč, on mě přenesl do jeho ložnice, za všechno mohl on. Ale chyběl mi. Tak jsem si říkala, když mi tak chyběl, proč si jen nepřipomenout něco pěkného a pak se uvidí?