Be alright. || h.s. ✔

21. část

"Já tam nechci, Harry." řekla jsem mu tak pět minut od jejich domu v Holmes Chapel.

"Cože? Proč ne?" zeptal se podezíravě.

"Nedokážu tam jít, ne po tom všem." řekla jsem mu, mám prostě strach.

"Oni tě mají stále rádi, Noe. Říkal jsem ti to. Nechtěli, abych tě nechal jen tak jít. Jenže pro mě bylo lepší udělat to, co jsi chtěla. Držet se od tebe dál a nechat tě, chtěl jsem, abys byla šťastná." řekl a zaparkoval před již zmiňovaným domem.

"Budu.. budu tady." řekla jsem a nehodlala jsem se jen tak odpoutat od sedadla.

"V autě? Co tady chceš dělat?" zeptal se mě.

"Sedět, čumět a přemýšlet." řekla jsem jen.

"Proboha pojď! Uvidíš, že tě rádi uvidí!"

"Tomu sám nevěříš, mohli mě mít rádi jak chtěli, jenže já ti ublížila, Harry! Ublížila jsem jejich chlapečkovi, to mi nikdy neodpustí!" řekla jsem vysokým hlasem, chtělo se mi z toho brečet.

"Ale jsi tady a jsme zase spolu, čekáme spolu dítě, tak pojď tam se mnou. Nebo tam snad nechceš jít nikdy nebo co? Někdy musíš!" pohladil mě po stehně, no to jeho uklidňování nepomáhá!

"Běž tam a nech mě, prosím. Za chvíli přijdu." řekla jsem nakonec, ale nebyla jsem si vůbec jistá.

"Jestli se tam neobjevíš za pár minut, dojdu si pro tebe a klidně tě tam i odnesu, rozumíme si?" zeptal se a nahnul se ke mně, byl ode mě jen pár centimetrů.

"..jo." řekla jsem nakonec.

"Dobře, miluju tě." políbil mě na čelo, vystoupil z auta a sám šel do domu. Zazvonil, ale hned si otevřel dveře sám, byly odemčené.

Harry's POV

"Harry! Tady jsi! Tak ráda tě zase vidím! Vítej doma!" mamka mě už drtila v objetí. Zanedlouho se tady objevil i táta a moje milovaná sestra.

"No tak kde máš to překvapení?" zeptala se hned Gemma, když jsme se už dost přivítali.

"Je v autě." mávl jsem ke vchodovým dveřím odkud jsem přišel.

"A co to je?" zeptala se mě, šla už ke dveřím, že se půjde podívat, otevřela je a šla dál. Následovali ji všichni, já jako poslední.

"To to překvapení máš v kufru, nebo?" zeptala se.

"Cože?" podíval jsem se do auta, nikdo. Zmizela, jen mi prosím neříkejte, že zdrhla..

"Asi tím překvapením myslel mě." ozvalo se za mými zády. Rychle jsem se otočil a objal ji.

"Myslel jsem, že jsi mi utekla." řekl jsem tiše.

"Noemi?" ozvala se moje mamka jako první. "Panebože, zdáš se mi?" přešla k nám a pohladila ji po tváři, samozřejmě, že se usmívala.

"Nezdám, Anne." usmála se Noemi.

"Tak ráda tě vidím!" taky ji hned objala, divil jsem se, že ji neudusila ve svém náručí. Trochu jsem se divil, že nepoznali, že je těhotná, jde to poznat i při objetí a na pohled jak by smet. I když měla mou mikinu, která jí byla volná.

"Opatrně, mami." řekl jsem hned, ať jí neublíží. Jasně, je to blbost, ale tak.. radši jsem to řekl.

"Snad není z porcelánu, ne?" zasmála se mamka.

"Takže jste zase spolu? Jak k tomu došlo? Jinak ahoj ty naše nevěsto!" řekla Gemma a taky ji objala. Nevěsto jí říkali celkem často, protože byla jediná, která zavítala do našeho domu - domu rodičů jako moje přítelkyně, vždycky to mezi námi bylo vážné.