Be alright. || h.s. ✔

27. část

"Ty jsi dneska bulela." řekla mi Valerie z ničeho nic jako jasnou věc, jen jsem se zamračila, já se namalovala celkem pěkně a dala jsem si záležet, moje líčení mi nepochválí, ale pozná, že jsem plakala? Huh, to je prostě Val. Už jsem chtěla začít mluvit, ale stopla mě hned v zárodku.

"Ani se nesnaž mi nakecávat něco jiného. Tak co udělal?" zeptala se, prsty si zapletla do sebe a dívala se na mě jakože ho hned půjde zabít, protože mě rozplakal.

"Nic neudělal, jen mě rozplakal štěstím. Já prostě nemůžu za to, co se mnou ty hormony dělají, on dělá hezká gesta, chová se vážně báječně, myslí jen na mě a na dobro miminka." uculila jsem se.

"Jsem ráda, že jsi šťastná. Ráda tě takovou vidím, před pěti měsíci jsem tě viděla pořád podrážděnou a je to krásná změna, jsem za tebe šťastná, vážně." usmála se.

"Val, děje se něco? Víš, že mi můžeš všechno říct, jsem tady pro tebe." ujistila jsem ji v tom.

"Nechci tě do toho zatahovat." pokroutila hlavou.

"Valerie Moonová, okamžitě mi řekneš co se sakra děje nebo ti nakopu tu tvou perfektní prdel, rozumíš?!" řekla jsem jí a fakt jsem byla naštvaná, neříká mi nic.

"Trochu jsem přemýšlela, že bych skončila s chlapama a našla si ženskou." řekla to vážně.

"Přitahují tě ženy nebo už nechceš být zklamaná z chlapa?" zeptala jsem se jí, jako nemám proti tomu nic, jen jí chci pochopit.

"Ty víš kolikrát jsem byla zklamaná z chlapů, prostě.. co když na mě ve světem nečeká muž, ale žena?" a najednou blik.

"Liam se nedávno s někým rozešel! Pamatuješ si jak jste po sobě kdysi pokukovali?" zeptala jsem se jí, trochu se usmála a přikývla.

"Kdyby ses v tu dobu nerozešla s Haroldem tak by z toho možná něco bylo, ale než jsme se rozhoupali, ztratili jsme kontakt." řekla mi.

"Půjdeš se mnou za Harrym, je čtvrtek, tak tam bude i Liam. Můžete se konečně rozhoupat." mrkla jsem na ni.

"Hm, to nezní špatně. Pořád je tak hezký?" zeptala se mě.

"Je ještě hezčí." řekla jsem jí, no co, je vážně moc hezký! Kopl! Trest za to, že myslím na jiného chlapa, Bailey je snad s Harrym nějak dohodnutí nebo co.

"Dneska poprvé kopnul. Sáhni sem." řekla jsem Val a tak mohla ucítit to kopnutí.

"Páni, to je úžasné." už se zase usmívala.

"Tak jdeme? Budou za hodinku končit a my než to dojdeme.." uculila jsem se, protože mi slíbila zmrzlinu.

"Fajn, ale tu nejmíň sladkou ať nemáš těhotenskou cukrovku!" už je jako Harry, nic mi nedopřejí, s povzdechem jsem se zvedla a mohli jsme odejít.

______________________________

Zrovna mi Valerie říkala co se stalo v práci, jedné nové asistentce na velmi důležitém pohovoru vyletěl knoflíček a trefil šéfa do hlavy.
Při té představě jsem se nemohla nesmát.

"Co to dneska je za rušný den?" řekla Val a tak jsem se taky zaposlouchala do sirén a toho všeho hluku kolem.
Spustil se vyzvánění mého telefonu, podívala jsem se kdo volá - Liam.

"Copak, Li-"

"Musím ti něco říct. H-harry, on-" vzlykl.

"Co?! Co je s Harrym???" zamračila jsem se, zahodila jsem kornout se zbylou zmrzlinou a běžela jsem k jejich autodílně, která byla jen dva rohy od naší polohy.

"Hoří, Harry tam nějak uvízl a já-" byla jsem tam, jejich autodílna byla v plamenech a já viděla hasiče, hasičská auta a taky Liama, který si držel telefon u ucha a díval se na to se slzami v očích stejně jako už i já. Doběhla jsem až za ním.

"Kde je Harry??" vykřikla jsem na něj.

"On je ještě vevnitř, omlouvám se, z ničeho nic to prostě pustilo jiskry a-a" kroutila jsem hlavou, brečela jsem.

"To není možné." zašeptala jsem, rozeběhla jsem se k nim, že tam prostě vběhnu, viděla jsem všechno moc jednoduše.

"Tam nemůžete!" zastavil mě tam hned hasič, který mě držel fakt zuby nehty.

"Musím za Harrym, on tam ještě je- já musím! Zachraňte ho, prosím!" řvala jsem po nich jak smyslů zbavená, tohle se nemělo nikdy stát!
Přišel si pro mě Liam s Valerií, něco ke mně mluvili, ale já je neposlouchala, sledovala jsem jen tu garáž, jestli z ní někdo nevyjde.

"Máte nějaké bližší zprávy?" hned jsem se zase obracela na hasiče s vysílačkou.

"Zatím ne, slečno." řekl mi a hodil na mě takový soucitný výraz, když viděl moje břicho. Otočila jsem se ke všemu zády.

"Tatínek bude v pořádku, Bailey. On to všechno zvládne, přijde si pro nás, bude zase s námi." řekla jsem a hladila jsem si nervózně břicho, protože právě kopal jak smyslů zbavený. Asi bude pravda, že dítě cítí všechno z matky, měla jsem hrůzu z toho všeho, měla jsem strach. Strachy jsem se klepala v náručích obou mých přátel, když vyšel výbuch z garáže, sešrotovalo to celou polovinu.

"On byl- byl nahoře?" zašeptala jsem a potichu plakala.

"Nebyl v suterénu, stihl by utéct. Možná byl na půdě nebo jen v patře, nevím." řekl Liam. Najednou jsem slyšela jak tem hasič mluvil do vysílačky, tak jsem pozorně poslouchala.

"Jste všichni v pořádku? Nikdo nebyl u toho výbuchu?" mluvil do vysílačky.

"Jenom to shodilo druhé schodiště společně s Noelem, Mike je u něj." ozvalo se šumivě z vysílačky.

"Budeme potřebovat nosítka, našli jsme muže v bezvědomí, pár škrábanců, ale dýchá." najednou se už i s nosítky valili ven z dílny a já šla rychle za nimi.

"Zhoršené dýchání, krev v ústech! Dušnost!" najednou tam přiběhli další lidi, něco tam s ním dělali.

"Vypadá to na ventilový pneumothorax." cosi kecali a já jim nerozuměla nic z toho co říkali. Najednou ho brali do auta, tak jsem se tam prostě nadrzo vsockla, i když ta jedna záchranářka asi věděla, že budu blízká osoba, seděla jsem tak, abych jim nepřekážela.

"Co mu je? C-co se to děje?" měl už na tváři masku, najednou začal strašně kašlat. Něco mu píchli. Rozstřihli tričko a podle obrazu jsem posoudila jakési snímky. Zase tam létali jehly, nějaká rourka a já nevím co všechno, pak to jen sterilně překryli. A konečně se mnou zkusili mluvit.

"Pád z patra způsobil náraz, v uzavřené dutině vznikla díra v plíci, teď jsme ji zabezpečili, aby vzduch který vdechuje mohl i ven. Váš partner už není naštěstí v ohrožení života, ale pár minut a nemuselo to vyjít." promluvil ten jeden záchranář.

"N-noey." zaslechla jsem, posunula jsem se k Harrymu, abych mu mohla chytnout ruku, sundal si kyslíkovou masku, kolem úst měl červené cestičky od krve.

"Jsem tady s tebou. Všechno bude v pořádku, ty budeš v pořádku." šeptala jsem k němu, ale stále jsem plakala.

"Shh." vyšlo to z něj a dokonce se i pousmál, radši jsem mu dala zpátky tu masku, aby měl přísun kyslíku co největší. Najednou svou ruku vymanil z mých rukou a sáhnul mi na břicho, výhoda jeho velké dlaně, větší pravděpodobnost, že ho Bailey kopne.

"Takhle kope pořád. Od doby co jsem se dozvěděla, že tam hořelo. Měli jsme o tebe strach." řekla jsem Harrymu.

"V kolikátém jste?" zeptala se mě záchranářka.

"pátý měsíc." usmála jsem se na ni, protože se na nás usmívala taky. Už auto zastavilo, Harryho vyvezli jiní lékaři a sestřičky a já jim byla hned v patách.

"Moc děkujeme za všechno, nebýt vás, nemusel by-" "Rádo se stalo, je to naše práce. Gratulujeme a už jen všechno nejlepší." řekli rychle, jen jsem se na ně zase usmála a utíkala za Harrym a tím davem co ho vezl pryč.