Be alright. || h.s. ✔

33. část

Štouchnutí. Podruhé. A teď silné zatlačení, že jsem se probrala co se děje.

"Co se děje?" zeptala jsem se a podívala se na Harryho, který seděl opřený o čelo postele s nahou hrudí.

"To bych se měl ptát já tebe." odsekl mi, jen jsem se otočila na bok a chtěla jsem spát dál, ale nenechal mě, znovu do mě šťouchl.

"Vzdychala jsi." řekl naštvaně a pořád se i mračil.

"To není poprvé, co jsem v tvojí posteli vzdychala, víš." nechápu ho.

"Zaspala jsi mi! Podvedla jsi mě ve snu!" řekl a rozhodil ruce. Zvedla jsem se a po čtyřech k němu dopajdala, dávala jsem mu polibky na čelist, na krk, na hrudník a pak mě zastavil.

"S kým jsi mě podvedla." řekl dost vážně.

"Nevím, první se mi zdálo o taťkovi šmoulovi, ale těžko říct." řekla jsem se smíchem, byl u toho strašně vážný.

"Já už tě nepřitahuju? Nelíbím se ti? Co jsem provedl?" začal zmatkovat a já mu musela dát ruku přes ústa. Sedla jsem si na něj obkročmo, jak tam seděl a opíral se.

"Co to říkáš, lásko? Viděl ses někdy v zrcadle?" zeptala jsem se ho pro jistotu.

"Ale když ty-"

"Nepamatuju si co se mi zdálo, ale vím koho chci přímo teď." řekla jsem tichým hlasem a čekala co poví. Už naštěstí nic neříkal a vyhověl mojí žádosti.

"Ale slib mi jedno." řekl mi a všeho nechal, jen jsem přikývla.

"Nikdy nepolíbíš jiného muže, než toho svého." řekl mi jen a díval se mi do očí.

"Nikdy nepolíbím jiného, než toho svého." zopakovala jsem po něm s úsměvem.

_______________________________

"Harry?"

"Ano, lásko?" přiběhl hned za mnou do kuchyně, na pultě byla taška, tak jsem se podívala co je uvnitř.

"Kdo to přinesl?" zeptala jsem se, nevinně se usmál, protože by mi to asi ani neřekl.

"Ten tvůj Marvin." protočil oči.
"Harry! Kdy přišel?" zeptala jsem se ho.

"Chvilku předtím, než jsme se k sobě měli." uculil se, já věděla, že to s tím mužem neřekl jen tak!

"Harry, nesmíš být takový! Co chtěl, co jsi mu řekl?"

"Jen tak tě chtěl pozdravit, řekl jsem, že prostě spíš." pokrčil rameny.

"Zavolám mu." řekla jsem tak do větru a už si brala telefon, ale Harry mi ho vzal, mračil se u toho zase.

"Proč s ním chceš být tak v kontaktu? Proč Noe?" zeptal se mě zničeně, co se děje?

"Co se děje, Harry? Řekni mi to." naléhala jsem na něj, tohle není můj Harry.

"Já.. já se jen bojím." řekl tiše a už mu slzely oči, proč?

"Čeho se bojíš?" zeptala jsem se ho a pohladila ho po tváři.

"Bojím se, že pro vás nebudu dost dobrý, že si za mě najdete náhradu. Nechci, aby to byl někdo jiný, já jsem tvůj a ty jsi moje." řekl a spadla mu kapka.

"Mě se přece jen tak nezbavíš, Harry. Jsi můj přítel, miluju tě, vždycky jsem tě milovala a teď budeš táta, budeme rodina a ta nikdy, opakuju nikdy neodchází! Nikdy to spolu nevzdáme, i kdybychom byli na pokraji sil, ano? Spolu od začátku až do konce." řekla jsem mu, popravdě nevím proč se mu jen tak najednou tahle obava objevila v hlavince. Kvůli Marvinovi? Nezavolám mu.

"Už se nám to blíží." usmál se a pohladil mi břicho.

"Nech toho nebo uteču." zasmála jsem se nad tím.

"Já tě doběhnu." řekl a políbil mě.