Be alright. || h.s. ✔

23. část

"Byl bych rád, kdybys i s malým bydlela u mě." řekl mi Harry před jeho rodinou, no, kdyby tady nebyla celá rodinka - možná bych zkoušela ještě nějak trošku couvat, ale před nimi mám říct ne? Jako jó, má to smysl, když teď máme mimčo, ale přece mě znáte, ne? Vždycky si musím rýpnout.

"Jasně." nervózně jsem se usmála.

"Vážně?" zeptal se mě podezíravě.

"Bude to fajn, jsem pro." pokrčila jsem rameny a opřela se o Harryho, seděli jsme všichni v obýváku ještě před naším odjezdem zpátky.

"Asi bychom už měli vyrazit ať nedojedeme domů za tmy." usmál se na všechny Harry, pomalu se i se mnou zvedal, no zvedal mě Harry - ani nevím proč, asi abych se vůbec zvedla, nechtělo se mi zvedat pár kilo navíc - jako pardon, ale přibrala jsem za čtyři měsíce skoro 4 kila, jako nemyslím, že je to nějak hodně, ale cítím se jako bych přibrala snad deset a to i z pohledu do zrcadla, popravdě nechápu jak Harry může mít ještě chuť na sex se mnou a to jakože má hodně choutky, moc ho nechápu.

"Moc rádi jsme vás zase viděli, mohli byste jezdit častěji!" usmívala se na nás Anne.

"Co nevidět budete jezdit spíš vy k nám, jezdit s malým miminem prej není zrovna nejlepší." komentoval Harry.

"Už se moc těšíme!"

"Tak se mějte, přeju pevné nervy, nevěsto!" zvolala Gemma a pořádně mě objala. A tak jsme se konečně doloučili.

"Ještě bych tě chtěl někam vzít." řekl Harry při jízdě, když jsme sotva vyjeli.

"Kam?"

"To je překvapení, je to po cestě." usmál se a sledoval nadále silnici před sebou.

Po asi hodině jsme zastavili někde u lesa, kde vedle něj vedla cestička do kopce.

"Vystupovat, lásko." usmál se Harry a hned přešel k mým dveřím, aby mi pomáhal co nejvíc, trochu se cítím nesvéprávně, když mě pořád podpírá a drží, vlastně bych se ani nedivila, kdyby mě vynesl i do toho kopce třeba na zádech.

"Proč jsme tady, Harry?" zeptala jsem se ho, když jsme šli do toho zpropadeného kopce, fuj moje plíce! Moje fyzička i jen pro chození do kopce je opravdu strašná.

"Jen se podívej, není to krása?" zeptal se mě s úsměvem, díval se do dáli, tak jsem se podívala taky, nádherný výhled na nějaké městečko pod námi.

"To je." velká krása, můj úsměv se jen zvětšil, když mě Harry objal.

"Ale není to krásnější, než ty." šeptl mi do ucha, no páni, ten je tak sladký! Moje líčka hořela a tak mi Harry dal jen pusu na líčko se smíchem.

"Miluju tě." promluvil znovu za nějakou dobu, já jen zahmkala, protože jsem byla stále unešená z toho výhledu.
"Miluješ mě, Noe?" zeptal se Harry a tou otázkou mě probral, podívala jsem se mu do očí.

"Jak se na to vůbec můžeš ptát? Jistě, že tě miluju!" usmála jsem se na něj a mohla jsem vidět jak se jeho očka na malý okamžik zaslzela. Já ho jen políbila, protože jsem to myslela vážně.

"Ch-chtěl bys se tě na něco zeptat." řekl tišeji, než normálně, ale stále mě nepouštěl z jeho objetí, jen jednou rukou něco vzal ze zadní kapsy svých kalhot a podal mi to do rukou, byla to malá krabička.

"Myslím to s tebou smrtelně vážně, jen chci abys to věděla." řekl a pomalu si začal klekat, no nenechala jsem ho si kleknout, chytila jsem ho za paže na znak, že si má ihned stoupnout.

"Počkej Harry, nedělej to." řekla jsem mu hned.

"Miluju tě, ty můj blázne." řekla jsem mu, pokroutila nad ním hlavou a krabičku mu radši vrátila do jeho kapsy kde byla předtím.

"Mám to brát jako ne?" zeptal se mě ublíženě.

"O čem to mluvíš? Na nic ses mě nezeptal, Harry."

"Noemi, bylo dost jasné co jsem chtěl udělat. Proč- proč nechceš?" zeptal se mě zmateně.

"Harry, není to dlouho co jsme se dozvěděli o miminku, teprve se k sobě máme nastěhovat, jde všechno moc rychle a tohle není vůbec podstatné, miláčku." řekla jsem mu a pohladila jsem ho po tváři.

"Koupil jsem nám kaktus." řekl z ničeho nic.

"Proč?" začala jsem se pomalu smát.

"Bude to symbol naší lásky!" uculil se, jsem ráda, že moje ne tak úplně odmítnutí hodil za hlavu.

"Symbol?"

"Jo, kaktus nikdy nezahyne! I když na něj zapomeneme, naše láska bude nepřekonatelná!" ušklíbl se a pomalu se ke mně zase tulil.

"Aha, já si už začínala myslet, že budeš píchat" začala jsem se smát.

"Neboj se, to budeme taky." dal mi pusu na nos a odtáhl se ode mě.

"No, můžeme pokračovat v cestě." řekl Harry a pomalu jsme šli zase k autu.