Be alright. || h.s. ✔

28. část

Takže, Harry je v pořádku, pobyl si pár dnů v nemocnici, protože měl zavedený drén v hrudníku, teď už je Harry podle doktorů v pořádku a balil se domů.

"Já ti to zabalím, kam pospícháš? Stejně než ti sepíší zprávu, tak to potrvá." řekla jsem mu s úsměvem a posadila ho na postel, skládala jsem mu věci do tašky, která byla vedle něj.

"Víš, já- byl jsem na půdě, vážně jsem nic netušil dokud na mě Liam neřval, ale už bylo pozdě, všude byl oheň a já neměl jak jít dolů, nakonec se pode mnou propadla podlaha. První co jsem udělal kromě toho, že jsem nadával bylo, že jsem si vzal mobil a chtěl ti zavolat, měl jsem v hlavě jen tebe a potřeboval jsem s tebou mluvit, ale než jsem cokoliv udělal, prostě jsem odpadl."

"Co jsi proboha dělal na půdě ty blázne?"

"Tak já ti tady vyprávím dojemný příběh o tom jak jsem myslel jen na tebe a ty mi teď tady budeš vyčítat, že-" políbila jsem ho.

"Miluju tě."

"Já tebe, strašně moc." stáhnul si mě k sobě, no nebudu lhát, málem jsem na něj spadla, ale udržela jsem se na nohou! Bych mu ještě ublížila, objal mě když jsem stála, tudíž měl hlavu na mém břichu.

"Kope tak pořád?" zeptal se mě.

"Jen někdy. Vždycky jen chvíli v podstatě jen tehdy když nic nedělám, jinak když chodím tak prej kolíbám miminko, tak je klid, protože ho uspávám." vysvětlila jsem mu jak mi to vysvětlil doktor, nový doktor protože moje milovaná doktorka šla na nemocenskou, chápete to?! Zrovna teď.

"Že ty jsi byla u doktorky na prohlídce beze mě." zamračil se na mě.

"Jo, když jsem sem šla. Bylo to jen deset minut, ale nejhorší je, že moje doktorka už není moje doktorka." řekla jsem mu fakt smutně, protože já z toho smutná byla!

"Proč? Koho máš teď?"

"Je na nemocenské. Jedna doktorka s jedním medikem." mávla jsem rukou.

"A co je nového?" zeptal se mě.

"No, Symfýza-fundus křivka - měřili mi jakousi vzdálenost tam dole, to je složité, prostě jak velkou mám dělohu. Ale podle tabulek je to na výborné cestě, no a protože jsem v devatenáctém týdnu, náš chlapeček je už velký, má už šestnáct centimetrů a 195 gramů. Tak a od teď bude růst ještě rychleji a taky byli moc rádi, že jsem přibrala dohromady pět kilo. Nevím, nějak nesdílím jejich nadšení." řekla jsem směrem k té váze.

"To tě měřil ten medik?" zeptal se najednou.

"Řekla jsem ti tolik věcí a zajímá tě tohle? Ano, měřil, na někom se to naučit musí." řekla jsem a kroutila jsem nad ním hlavou.

"Nechci aby tě měřil nějaký mladý kluk, který si pak jen leští bambus z mojí hol-" ky.

"Zeptali se mě zda může ten medik a já to povolila, Harry." zasmála jsem se, ale je rozkošný jak žárlí.

"Líbil se ti?" zeptal se mě zvědavě, ani se na mě nepodíval.

"Byl ošklivý jako noc!" řekla jsem mu a usmála jsem se, na což se taky usmál a políbil mě tentokrát na rty.

"To jsem rád." zamumlal mi do rtů.

"A taky mi chybíš doma, víš jaké mám ráno problémy s pohybem? Nemůžu se zvednout a pomalu ani chodit, všechno mě bolí, taky jsem si nemohla nazout boty, protože mě to v předklonu bolí." postěžovala jsem si.

"Vynahradím vám celý tenhle týden, slibuju. Taky slibuju, že tě ráno budu zvedat a v noci, když se ti bude chtít čůrat tak taky." řekl mi pomalu se smíchem.

"To není vtipné, Harry! Za všechno moje utrpení můžeš ty!" řekla jsem mu a překřížila jsem si ruce přes prsa.

"Omlouvám se, vážně. Podruhé už na to budeš připravená." řekl mi se smíchem.

"Harry, ještě není venku jedno a ty říkáš hned tohle, to není fér!" řekla jsem mu uraženě.

"Jen s tebou chci mít pořádnou rodinu, to je trestné?" zeptal se se smíchem.

"Naser si, Harry. Žádná školka, rozumíš?" zeptala jsem se ho.

"Školka je od jedenácti dětí, myslím, že tohle ti slíbit můžu." zasmál se na tom, idiot.

"Tady máte papíry, poprosím ještě jeden podpis sem." proč je tady hezká mladá sestřička?? Proč tady nemůže být nějaká stará rašple, no když byli na Harryho hodní, tak proč ne..

"Tady pro vás jen takovou pozornost, něco na zub." řekla jsem jí a podala jsem jí jak bonboniéry, tak kávu. Se hodí jako sůl, když někdy fakt hovno dělají.

"Jé, děkujeme moc. Mějte se pěkně." usmála se a s radostí si to ode mě přebrala, vzala si papír s podpisem a šla.

"Jsi zlatá." řekl Harry s culením.

"Řekni mi co nevím." uculila jsem se taky.

"Tak pojď, jdeme domů." vzala jsem mu tašku, kterou mi hned teda vzal z rukou.

"Nebudeš nic tahat, rozumíš? Na co máš doma chlapa?" zeptal se mě zamračeně.

"No doufala jsem, že trochu na jiné věci." zasmála jsem se a už jsme byli naštěstí pryč z nemocnice.