Vánoce, časy klidu a míru, aspoň se to tak říká.
Hermiona už dlouho nezažila klidné Vánoce, a proto se rozhodla, že letos to bude jinak.
Letos ať se snaží ostatní.
***
Rozhodla jsem se, že Vám letos udělám adventní kalendář! Tak snad kapitoly budou...
Hermiona seděla u krbu v salonku a prohlížela si fotoalbum, když se k ní připojila Anya.
,,Děje se něco?" zeptala se a vzhlédla od fotek jí a Draca, když spolu začínali chodit. Byla tehdy hrozná a všechno musela vyfotit.
,,Nudím se, pojďme něco dělat."
,,A co si pod pojmem 'pojďme něco dělat' představuješ?"
,,Nevím, každé Vánoce pořád něco děláš a letos nic, tak pojďme něco udělat, třeba upéct cukroví," navrhla Anya a Hermiona se na ni zamyšleně podívala.
,,Takže každý rok, když mám plné ruce práce, tak mi nikdo nepomůže, a když jsem se letos rozhodla nic nedělat, nudíte se? To snad ne," odfrkla si Hermiona.
,,Vím, že to zní hloupě, ale kromě výzdoby tu není žádná vánoční atmosféra."
,,Ne, to není. Jelikož se Zane vrací v pondělí, čekáme na něj. Letos Vánoce proběhnou úplně jinak, než jste zvyklí."
,,Takže je to pravda, Rose se mi o něčem zmínila."
,,Ano, všechno se dozvíte v pondělí. Běž si číst, nebo si hrát se setrou, jestli se nudíš," řekla a vrátila se k fotkám.
,,A nemůžeme si zahrát nějakou hru? Všichni?" zeptala se a Hermiona zavřela album, protože ji bylo jasné, že Anya už ji prohlížet nenechá.
,,Všichni? Jako i s tvým otcem?"
,,Samozřejmě."
,,Zaltíčko, klidně si s vámi něco zahraji, ale opravdu do toho chceš zatahovat tvého otce? Jistě, chceme, aby byl méně mrzutý, ale všechno má své meze. Dokážeš si ho představit, jak hraje nějakou mudlovskou hru?"
,,Pravda, ani moc ne. Tak my s Rose něco vybereme a hned jsme tu."
,,Dobře," řekla Hermiona s úsměvem a snažila se z hlavy dostat Draca, jak hraje třeba Člověče, nezlob se. Byla to vážně vtipná představa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Miláčku? Blaise právě poslal pozvánku na jejich vánoční večírek," řekla Hermiona, když vstoupila do Dracovi pracovny.
„Bylo načase, kdy to je?" zeptal se Draco a přestal se věnovat účetnictví.
„Dvacátého," odpověděla Hermiona posadila se naproti němu.
„Chceš jít?" zeptal se, čímž Hermionu překvapil.
„Cozě?"
„Ptám se tě, jestli tam chceš jít."
„Myslela jsem, že je jasné, že jdeme. Očekává se to od nás."
„To sice ano, ale já hodlám dodržet svůj slib. Pokud se ti tam nechce, nemusíme tam chodit," řekl s úsměvem a mohl vidět všechnu tu lásku v očích své manželky.
„To...naprosto jsi mě odzbrojil. Moc to pro mě znamená, ale Blaise je jako rodina a myslím, že na chvíli bychom tam zajít měli. Navíc by nám neodpustil, kdybychom nepřišli."
„Jistě, jsem si jistý, že tobě by odpustil naprosto všechno," zamumlal a Hermiona se zasmála.
„Snad bys nežárlil."
„Na Blaise? Samozřejmě, že ne, vždyť tě jenom políbil."
„Tak zaprvé, bylo to před sedmnácti lety, zadruhé jsme spolu my dva ještě nechodili a zatřetí jsem mu za to jednu vrazila, pokud si dobře pamatuješ. Navíc mi na naší svatbě rěkl zajímavou věc."
„Jakou?"
„Že to udělal jen proto, abys si uvědomil, že k mně něco cítíš a pozval mě na rande," řekla s úsměvem a zvedla se na odchod.
„To není ani náhodou pravda," řekl a Hermiona se znovu zasmála.
„Cokoliv řekneš, miláčku. Večeře bude brzy, tak přestaň pracovat a přidej se k nám," řekla před tím, než vyšla ze dveří.
***
Tak deváté okénko!! Já už jsem na cestě do Drážďan 💕 užijte si sobotu!
