Diabolik Lovers - Lesbička v sídle heteráků

Kapitola 12. : Bráškové jsou v háji

Rika se ve tři hodiny odpoledne probudila vedle Kaori a protáhla se tak moc, až jí zakřupaly kosti. Podívala se z okna, kde momentálně vinou zimního slunovratu zapadalo slunce, přičemž si uvědomila, že si z toho včerejšího večírku moc nepamatuje. No, lépe řečeno, téměř nic. Pak ji do nosu cvrnkla překrásná vůně, ale nedovedla ji vůbec k ničemu přirovnat, tak tedy pátrala a pátrala a dovedlo ji to až ke krku její přítelkyně, od kterého se, hned co se vzpamatovala, prudce odtáhla. Šokovaně si zakryla pusu, protože nemohla uvěřit tomu, že se právě chystala pokousat svou nejdražší Kaori. A přesně takhle začalo Ričino dilema level Owari no Seraph druhá série, alias: ,,Pokousat svého miláčka, nebo umírat hladem, protože nechci pokousat svého miláčka?" Neberte to špatně, já osobně miluju Owari no Seraph! Ale to jsem odbočila. 

,,Riko, děje se něco?" zeptala se unaveně Kaori a čelo černovlásky zaplavil pot. Samo sebou, že se něco dělo a samozřejmě, že to byla změna chuťových pohárků kvůli té upíří přeměně, ale to jí Rika říct nemohla, ne? A jelikož je tato černovlasá dívenka upřímná v naprosto každé situaci (a věřte mi, že ta její upřímnost někdy hraničí s drzostí), tak se stalo následující: zamrkala očima, takže do nich, díky slzám, nabrala potřebný kawaii lesk a díky perfektnímu hereckému talentu zmučeně a chraptivě spustila: ,,Nechci ti ublížit, ale zároveň se chci napít krve. Bojím se, že už to nevydržím. Co mám dělat?" Kaori ji vyděšeně pohladila po tváři. Tou rukou ji pak chytila za zátylek a přitáhla si ji ke svému krku. ,,Když ti to dovolím, tak to není ubližování, ne?" zeptala se mile Kaori. Rika jí šeptem poděkovala a prokousla jí hrdlo. Kaori už od začátku věděla, že to bude bolet, ale že až tak, to opravdu netušila. Chtěla křičet, ale Rika jí dala ruku před pusu. Černovláska z ní po chvíli vytáhla tesáky a olízla jí ranky, načež bruneta zasyčela bolestí a vyděšeně zamrkala uslzenýma očima. Koneckonců jí po celou dobu sání křičela a brečela do dlaně, což tu malou sadistku jaksi nepřinutilo přestat. ,,Proč jsi nepřestala?! Prosila jsem tě, což se u mě nestává často, a ty to víš!" vykřikla naštvaně Kaori. Rika si obkročmo sedla na její klín a horní částí těla se na ni položila. Poté nechala své lokty spočinout na Kaořina ňadra, načež ona trochu vzrušeně vzdychla, a podepřela si jimi hlavu, kterou naklonila na stranu. ,,Promiň, lásko. Já jsem ti jenom chtěla dát záminku k tomu mě potrestat," zavrněla a její přítelkyně ji okamžitě po dopovězení té věty shodila pod sebe, takže se nad ní nyní vzpínala na loktech. Rika ji objala kolem krku, ze kterého jí ukápla kapka krve přímo do Ričiných otevřených úst. ,,Mňamka! Že bych si vzala ještě trošku?" přemýšlela s úsměvem nahlas upírka. ,,Jenom se opovaž! Až bude příležitost, tak si seženu svěcenou vodu, růženec a česnek. To uvidíš to mejdlo, kočičko!"
,,Tyhle věci na upíry fungujou jenom v legendách. A i kdyby fungovaly v reálu, ty bys mě, Riku Morimoto, lásku tvého života, vážně byla schopná zabít?" zeptala se s předstíraným smutným výrazem černovláska a pak se na sebe upřeně zahleděly. Nakonec se ukázalo, že ,,Try not to laugh challenge" asi nebude jejich parketa, protože se téměř rozbrečely smíchy a zdůrazňuji, že se na sebe jen dívaly!

Najednou z vedlejšího pokoje uslyšely hlasy. Obě ztichly, rychle se políbily a přiběhly ke zdi, na které jejich uši držely lépe, než kdyby byly přilepené Herkulesem. ,,Ayato? Laito? Kluci, slyšíte mě?" zeptala se Rika a Laito odpověděl: ,,Jo, slyšíme!"
,,Mimochodem, bylo nás v noci slyšet? Protože se začínám bát Reijiho keců," ozval se Ayato. ,,Ne, my jsme nic neslyšely," řekla Rika a Ayato si oddechl. ,,Copak? Divoká noc?" zeptala se Kaori. ,,Jo! Ještě teď mě bolí zadek!" vypískl nadšeně Laito, který momentálně zněl jako zamilovaná puberťačka, jenž právě zažila své takříkajíc ,,poprvé", což on rozhodně nebyl. ,,Ayato byl nahoře?!" vyjekly překvapeně Rika s Kaori. ,,No, to se ví, že ta princezna byla nahoře! Jinak by mě to ani nenechal udělat, viď Aya-chan?" zavrněl Laito a Ayato se zarazil. ,,Princezna? Aya-chan? Co to má sakra znamenat, kloboučníku?!" rozkřikl se rudovlásek a povalil bruneta na postel. Laito si povzdechl. ,,Zhruba tolik k tomu, když je váš kluk tsundere. Co to asi znamená? Přezdívky přece!"
,,To mi došlo, ty idiote! Tak blbej zas nejsem!" řekl rozzuřeně Ayato a Laito nahodil svůdný a zároveň ironický tón. ,,No vidíš, jak jseš chytrej! Nechceš za odměnu bonbónek?" zeptal se a Ayato si to vyložil poněkud zvláštním způsobem: začal francouzsky líbat chlapce pod sebou, čemuž se brunet nebránil. Najednou do jejich pokoje vtrhl Reiji, jehož purpurové oči plály zlostí. Laito s Ayatem se od sebe s rudými tvářemi odtrhli a podívali se na onoho ,,kaziče zábavy", jak mu Ayato někdy přezdívá.