Lesba přijede k hetero bratrům, stačí? :)
Mimochodem, příběh není vhodný pro ty, kteří mají rádi nakopávačky zadků nebo naopak takové ty jemné a lehce hloupoučké princezničky level Yui Komori (která se v tomto příběhu taky objeví, ale co). Charakter...
Náhle ale Rika ucítila pohlazení ve vlasech. ,,Laito, běž spinkat..!" zamumlala ospale černovláska, které se právě zdál sen o tom, že začala pracovat jako chůva malých Sakamaki trojčat, jenž ji svým chováním doháněla k šílenství a odmítala ji poslouchat. Ta osoba se potichu zasmála a v tu chvíli Rice došlo, že to je ženský smích. Ihned se otočila, protože by ten smích poznala snad na kilometr daleko. Haruka Morimoto - její matka. ,,Mami?! Co tady děláš? Proč mě pronásleduješ?" zeptala se vyděšeně šeptem Rika. ,,Víš, existuje něco, co v té knize není uvedeno," pošeptala jí nazpět druhá černovláska a nehty natřenými fialovým lakem poklepala na popraskaný, kožený obal oné ,,upíří encyklopedie". Její dcera se podivila. ,,Co tam není?" zeptala se zvědavě a posadila se. ,,Víš, kdysi dávno ji nechal napsat sám Karlheinz, upíří král. Je tedy víc než jasné, že tam neuvedl svou jedinou slabinu, kterou je Vampyrus gladius," odpověděla Haruka, ale Rika na ni stále zírala jako tele na nové vrata. Rozhodla se tedy, že to své dcerunce vysvětlí: ,,Název pochází z latiny a znamená ,upíří meč'." Rika chápavě přikývla. ,,Musíš ho najít a s jeho pomocí musíš upířímu králi utnout hlavu. Jedině tak dosáhne moje duše věčného klidu. Buď opatrná, prosím. Ovládá tak mocnou magii, že se zatím nikomu nepovedlo ho porazit. Počkám na tebe pod schodištěm ve vstupní hale." S tímto Haruka vybledla a zmizela. Po asi třech minutách šokovaného zírání si pro sebe Rika pošeptala: ,,Ach jo! Já jsem v takových situacích nikdy nechtěla být hlavní protagonistka, tak proč?" S touto větou opatrně vylezla z postele, víc přikryla svou přítelkyni a šla se převléct do vhodného oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pořádně se pootevřenými dveřmi podívala, jestli někdo nechodí po chodbách. Když zjistila, že je prostor skutečně liduprázdný (v tomto případě spíš upíroprázdný), tak vyšla na chodbu, opatrně za sebou zavřela dveře a rozutekla se směr schodiště vstupní haly.
Doběhla na začátek schodiště vedoucího do nižšího patra obývacího pokoje, ve kterém byla tma jako v pytli. Vlastně, ne tak úplně. Na stolku uprostřed místnosti svítil plamen svíčky a kolem ní se na sedačkách choulily čtyři postavy. Byli to Laito, Ayato, Kanato a Subaru. Rika si raději dřepla, aby si jí nevšimli, a opatrně se nohama napřed plazila ze schodů a snažila se nevydat jediný zvuk. Nakonec ale přeci jen dopomohla k vydání zvuku, a to k zaskřípání parket na schodech. Bylo sice velmi slabé, ale i tak upoutalo Subarovu pozornost. ,,Hej, slyšeli jste to?" zeptal se svých nevlastních bratrů a Rika neslyšně zatajila dech. ,,No, nechtěl jsem to vytahovat tady před strašpytlem," řekl Laito a Kanato, jemuž byl věnovaný škádlivý úsměv, se na něj zamračil, ,,ale dobře. Mám pocit, že u nás v sídle straší," dodal a Kanato vytřeštil oči a přitiskl si svého plyšového medvídka blíž k hrudi. Rika si oddechla a v rychlosti odplazila zbytek. Když seděla na druhém schodu od konce, zábradlím si pomohla do stoje. To už ale vydalo poměrně dost hlasitý zvuk. Znělo to jako kdyby někdo odtrhl dřevěný trám ze zábradlí. To přilákalo pozornost chlapců, kteří se otočili tím směrem. Rika zrudla a nervózně se zasmála. ,,Ehm... Ohayo? (Dobré ráno?)" řekla a podrbala se na zátylku. ,,Ahojky, makronko! Copak tu děláš tak brzo? Vždyť jsou teprv tři ráno!" zeptal se s roztomilým úsměvem Laito, načež schytal od Ayata pohlavek. Chytil se za bolavé místo a Rika přiběhla před bratry. ,,Moc se vám omlouvám, kluci, ale tohle musí zůstat v tajnosti. Jdu spáchat atentát na vašeho otce," řekla a pak si ukazováček a prostředníček levé ruky přiložila ke spánku zatímco pravou ruku natáhla před sebe a zavřela oči. Po chvíli oči otevřela a duhovky se jí zbarvily do oranžova. Následně na chlapce seslala tlakovou vlnu, díky které upadli do hlubokého spánku. Poté zavřela oči a ruce svěsila podél těla. Otevřela své nyní opět hnědé oči a pomyslela si: ,,Páni, takže to uspávací kouzlo z tý knížky fakt funguje!" Potom se samolibě usmála a dveřmi vedoucími pryč z obývacího pokoje se vydala ke schodišti ve vstupní hale.
