Diabolik Lovers - Lesbička v sídle heteráků

Kapitola 1. : Pojedeš k rodině Sakamaki, holka!

Byly prázdniny a Rika byla u svého otce v Kóbe. Procházely se s Kaori, která sem přijela s rodiči, a držely se za ruce. Najednou se Kaori Riky na něco zeptala, ale ona neodpověděla. ,,Riko? Děje se něco?" zeptala se Kaori a Rika vypadala, jakoby se právě probudila ze sna. ,,Co se stalo, že vůbec nereaguješ?"

,,Ále nic, co by se mělo dít?"

Kaori se na Riku vražedně podívala a spustila:

,,Lhaní není zrovna tvoje parketa. Víš, co? Posadíme se a ty mi všechno řekneš, jo?"

A jak se řeklo, tak se i udělalo. Sedly si na lavičku a Kaori na Riku okamžitě upřela své zvědavé tmavě hnědé oči. Rika se zhluboka nadechla a spustila:

,,Jde o tátu. Mám pocit, že je poslední dobou psychicky úplně někde jinde. Občas mluví o nějakým sídle, který patří rodině Sakamaki, nebo jak, že se jmenuje-"

,,Sakamaki?! Slyšela jsem, že tam jela Yui Komori, znala jsi ji?"

,,To myslíš tu blondýnu, co byla o tři roky starší než my?"

Kaori přikývla a dodala: ,,O té rodině se říká, že jsou to upíři. Takže ta holka už je nejspíš mrtvá."

,,Panebože...!" pošeptala si pro sebe Rika a Kaori jí dala drobný polibek na tvář. ,,Ale kdo ještě dneska věří na upíry?" zeptala se řečnicky Kaori a pak se spolu s černovlasou Rikou zasmály. Černovláska se podívala na hodiny na svém mobilu a úsměv rychle odsprintoval z jejích rtů. ,,Co se děje?" zeptala se Kaori a Rika řekla: ,,Slíbila jsem taťkovi, že budu doma v pět a je šest! On mě zabije!" Poté vstala, dala své přítelkyni polibek na rty, rozloučila se s ní a uháněla domů.

,,Tadaima! (Jsem doma!)" zavolala Rika, když vtrhla na předsíň. Téměř okamžitě k ní přišel otec a vlepil jí facku tak velkou, že skoro skončila na zemi. ,,Víš, jak jsem se o tebe bál?!" vykřikl Takashi a pak si pro sebe potichu dodal: ,,Baka... (Blbko...)"

,,Gomenasai... (Omlouvám se...) Takže, proč jsem měla přijít tak brzo?"

,,Chci ti říct něco moc důležitého, proto se raději posaďme v obývacím pokoji, dobře?" řekl už naprosto klidně Takashi a potom i s jeho dcerou odešli do zmíněné místnosti. Posadili se na pohovku a otec spustil: ,,Víš Riko, chtěl bych, aby jsi věděla, že tvá matka... zemřela." V černovlásce hrklo. Měla ji opravdu moc ráda. Skoro radši než otce. Byla jako její starší sestra. Se slzami v očích ze sebe dostala: ,,Kdy?" Otec ji ne moc ochotně objal a řekl: ,,Předevčírem. Jinými slovy, v den kdy jsi přijela." Rika se rozbrečela ještě víc a Takashi trochu šťastněji dodal: ,,Ale předtím než ji zabili, mi řekla své poslední přání. Chtěla, aby jsi začala bydlet u rodiny Sakamaki."
,,Kde to je?" zeptala se odhodlaně Rika, načež se její otec nenápadně zlověstně ušklíbl. ,,Čtyři kilometry za Tokiem," řekl a Rika přikývla a rozběhla se ke schodům. ,,Kam jdeš?" zeptal se a ona odpověděla: ,,Sbalit si věci." a odešla do svého pokoje. ,,Dobře. Odlétáš zítra v devět hodin ráno!" zavolal směrem k pokoji své dcery, která mu tak připomínala jeho zesnulou bývalou manželku, že ji už ve své přítomnosti nemohl vystát. Potom, co si sbalila věci Rika okamžitě kontaktovala Kaori a obeznámila ji se situací. Kaori se rozbrečela. ,,Co se děje?" zeptala se jí starostlivě Rika. ,,,Co se děje?' Ty mě opouštíš možná navždycky, a ptáš se ,Co se děje?'?!" Kaori začínala hysterčit. ,,A jo tohle! Taky mi budeš chybět. Strašně moc," řekla Rika a poté bylo poznat, že se Kaori usmála. Potom si obě popřály dobrou noc a šly spát.