Lesba přijede k hetero bratrům, stačí? :)
Mimochodem, příběh není vhodný pro ty, kteří mají rádi nakopávačky zadků nebo naopak takové ty jemné a lehce hloupoučké princezničky level Yui Komori (která se v tomto příběhu taky objeví, ale co). Charakter...
Písnička nahoře: Derniere Danse (the last dance), protože je to poslední Karlheinzův tanec. Chápeme se? Jo? Dobře...
Po skončení vzpomínky a Ričině podlehnutí emocím se Haruka se svou dcerou vydala po schodech nahoru. Otevřela další středověky vyhlížející dveře a Ričiny oči přivyklé na tmu téměř oslepilo světlo svícnů z chodby. Vstoupily do chodby a dveře se za nimi opět zabouchly a zamkly. ,,Kudy teď?" zeptala se ještě stále se slzami v očích Rika a Haruka se na ni s lítostivým úsměvem otočila. Chytila dceřinu lehce kulatou tvář do dlaní a oběma palci jí setřela slzy. Rika se na ni podívala. ,,Neboj se. Dostaneme ho a tím zařídíme, aby historie zůstala uzavřenou kapitolou. Už navždy. Slibuju," řekla Haruka a věnovala jí povzbudivý úsměv, na což Rika reagovala drobným pousmáním. Matka uchopila dceřinu ruku a vydaly se na cestu. Na konci chodby najednou spatřily mladou služebnou, která na ně vytřeštila oči, vyjekla a v bezvědomí padla k zemi. Rika se podívala na svou matku, na které bylo poznat, že na služku použila uspávací kouzlo. ,,Vzduch je čistý," řekla ledabyle Haruka a pyšně se usmála. Rika víc stiskla její ruku a pokračovaly v cestě. Došly na konec chodby a každá se rozhlédla na jednu stranu. Když zjistily, že tam nikdo jiný není, rozběhly se napravo. Na konci této chodby se nacházely dvoukřídlé dveře, které pro změnu otevřela Rika. Vešly, pustily se a Haruka zavřela. Mladší černovláska zatajila dech a podívala se na příčinu této reakce. Byl to mramorový podstavec se skleněnou rakví, na kterou dopadalo světlo, v níž byl na dlouhém červeném polštáři položen on. Excalibur. Fajn, dělám si srandu. Vampyrus gladius.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rika se rozešla k meči a sundala z rakve víko, které položila na zem. Uchopila rukojeť a vytáhla zbraň z rakve. Meč byl překvapivě lehký jako pírko, za což byla Rika více než ráda. Nechtěla ho za sebou táhnout. Byl tady ale jeden vcelku zásadní problém; Rika nikdy nechodila na šerm, ba co víc! Ta holka ani nikdy nedržela meč v ruce! I přesto jen tak zkusmo švihla mečem, až se ozval onen typický zvuk proříznutého vzduchu. Haruka se na svou dceru hrdě usmála a přistoupila k ní blíž. Objala ji kolem ramen a políbila ji do vlasů. ,,Pojďme to ukončit," řekla a Rika přikývla. Najednou se ale v místnosti spustilo zemětřesení. Ze stropu padala omítka a mramorový podstavec, na kterém byla skleněná rakev, se zhroutil na víko ze skla, jenž bylo stále položeno na zemi, čímž pádem z toho všeho zbyla jen hromada kamenů a střepů. ,,A to jsem doufala, že je to jen legenda..!" řekla vcelku vyděšeně Haruka a Rika nasucho polkla a se strachem naplněnýma očima, které se dívaly do temnoty místnosti, se zeptala: ,,Co to je?" ,,No, vypadá to, že jsme probudily bájného hlídače toho meče. Serpens, tak se jmenuje. Evidentně jsme ho naštvaly. Nevím jak ty, ale já jsem pro taktický ústup," řekla Haruka a Rika se usmála jako šílenec. ,,A já jsem pro taktickou destrukci," řekla a hned poté se před nimi objevil obrovský had, který se vešel do místnosti jen díky velmi vysokým stropům. Zasyčel a zorničky se mu zúžily ještě víc než doteď. ,,Kdo ssse opovažuje mi krássst mečík?!" zeptal se iritovaně Serpens a švihl po Rice ocasem, který díky mladší černovlásce skončil useknutý na zemi. Had zasyčel bolestí a Ričin úsměv se rozšířil ještě víc. ,,Jsem Rika Morimoto a je mi pouhých čtrnáct let. S mým věkem budu asi nejmladší vražedkyně bájných bestií na světě, co?" zeptala se sebevědomě a rozběhla se proti němu. On se zamračil ještě víc a dodal: ,,To si tedy věříš, děvče." Švihl po ní druhou částí svého rozdvojeného ocasu, který také skončil na zemi. Had se zasyčením vykřikl a Rika neváhala a rozběhla se k jeho ocasovému pahýlu, ze kterého tekla černá krev. Vylezla na něj a poté neuvěřitelnou rychlostí vyšplhala mezi Serpensovy oči. ,,Tak tedy sbohem, háďátko," řekla Rika a seskočila z hadí hlavy. Když byla na úrovni jeho krku, zachytila se jeho obojku a sekla. Serpens vytřeštil oči a dřív než si to stačil uvědomit, jeho hlava padala dolů. Bezvládné hadí tělo se poté taktéž sesunulo k zemi a Rika následně seskočila na zaprášenou podlahu. Oprášila se a za doprovodu klapání malých podpatků se vydala k matce, která díky popadané omítce vypadala jakoby se vykoupala v mouce. Haruka se oklepala a stále s otevřenou pusou těkala očima střídavě na hadí mrtvolu a na svou dceru, která si to k ní pochodovala se sebevědomým úsměvem na rtech. ,,J-jak jsi to-" spustila, ale byla přerušena Rikou: ,,Přiznejme si to. Kdybych ho nezabila, tak by nás tady naháněl po celým hradě a ty víš, že jsem běhání vždycky nesnášela!" Obě se zasmály a nakonec jí Haruka dala za pravdu. Rika si najednou všimla něčeho červeného trčícího z hromady kamenů, která zbyla z mramorového podstavce. Všechny je odhrnula a spatřila pochvu na meč. Popadla ji, omotala si ji kolem pasu a zasunula meč dovnitř. ,,Můžeme jít," oznámila Rika, Haruka ji chytila ji za ruku a vydaly se za ,,tím nejlepším otcem na světě", Karlheinzem.
Po nejspíš hodině bloudění po hradě, kdy už společnými silami stačily uspat asi čtyři služebné, což je donutilo se zamyslet nad tím, proč ještě nenarazily na sluhy, konečně našly to místo, kde se s největší pravděpodobností nacházel. Zastavily se před dvoukřídlými dveřmi vedoucími do trůnního sálu, podívaly se na sebe a přikývly. Každá se zaskřípáním otevřela jedno křídlo dveří a bělovlasý muž sedící na trůnu se ušklíbl a podepřel si hlavu hřbetem ruky. ,,Už jsem si začínal myslet, že se nedostavíte, dámy," řekl a jeho purpurové oči, které Reiji zdědil po něm, se zabodly do těch Ričiných nyní chladných, hnědých. ,,Ještě jedna poznámka na moji rychlost a já přísahám, že ti tu hlavu urvu ručně!" řekla iritovaně a bělovláskův úšklebek se rozšířil. ,,Takže je to pravda, viď Haruko?" zeptal se Karlheinz. Starší černovláska ani Rika nechápaly, čemuž se bělovlasý potichu zasmál. ,,Je pravda, že máš dceru, která jakoby ti z oka vypadla, viď Haru-chan?" objasnil jim král a obě pochopily. Haruka se následně pozastavila nad oslovením, které Karlheinz použil a zrudla zlostí. ,,Už od doby, co se známe tě prosím, ať mi tak neříkáš!" vybuchla matka. ,,Promiň, nemohu si pomoci," usmál se král a Rika už se nemohla udržet. ,,Odkud se vlastně znáte?" zeptala se a Karlheinz věnoval vyděšené Haruce, která v nesouhlasu kroutila hlavou téměř svůdný pohled. ,,Nuže, když jsem před dlouhými čtrnácti léty pořádal ples, tvá drahá maminka se tam infiltrovala jakožto rádoby tajná agentka, no a vyšlo z toho, že jsme spolu dva týdny chodili, než se mi Haruka odvážila říci, že má manžela a že čeká jeho dceru, viď Haru-chan?" řekl. ,,Hádám, že tady někdo neví, jaký je rozdíl mezi chozením a sexuálním obtěžováním, viďte pane králi?" zeptala se naštvaně Haruka. Momentálně mezi nimi sršely blesky. Karlheinz vstal a vydal se ke svým nevítaným hostům. ,,Navrhl jsem, že byste obě mohly zůstat zde a byli bychom velká šťastná rodina, ale když tvá matka nechtěla tak jsem ji ochotně pustil," dodal ještě s úsměvem. ,,Tady si někdo pořádně stojí na vedení! Vždyť on mě tady věznil! Já jsem od něho musela utéct! A krom toho bysme nebyli šťastná rodina ani za nic! Podívej se na svoje syny! Každý z nich má alespoň jeden psychický problém díky jejich minulosti, a proč? Protože ses o ně vůbec nestaral!" vyjekla černovlasá, a když byl přímo u nich telepaticky poručila své dceři: ,,Teď je čas! Sekni!" Jenže ani jedna vůbec netušila, že Karlheinz uslyšel jejich myšlenky. Rika neváhala ani sekundu a sekla, ale král uskočil. ,,Na úplnou amatérku je to vcelku dobré, ale pokud jsi mě opravdu přišla zavraždit, měla by si se snažit víc," řekl a v mžiku ji přišpendlil ke zdi. Ruce jí držel u hlavy takovou silou, až skoro upustila meč. Podívala se mu do očí, které se leskly neuvěřitelným sebevědomím. Uchopila meč pevněji než předtím a obrátila si ho čepelí dolů. Rychle švihla mečem směrem doleva, čímž mu usekla levou ruku. Král se chytil za zkrvavený pahýl, který si přitiskl k srdci. To mu také Rika s naprosto chladným výrazem probodla mečem. Strnul v pohybu a vyprskl trochu krve. Vysunula z něj zbraň a rychle mu usekla hlavu. ,,No, čekala jsem, že bude těžší ho zabít, když je to ten upíří král. Mimochodem, on s tebou nic neměl?" zeptala se Rika a Haruka zavrtěla hlavou. ,,Ale sem tam mě osahával, což jsem mu oplácela fackou," odpověděla a Rika chápavě přikývla, ležérně si položila meč na rameno, došla ke své matce, kterou chytila za ruku a společně se vydaly zpět do sídla Sakamaki.
Opět prošly malými dvířky která za nimi Haruka zavřela. ,,Uf! Tak jsme to nakonec zvlá-" řekla Rika, která si až teď všimla, že za ní matka nestojí. Její duše už nalezla věčný klid. Najednou ale něco na koberci upoutalo její pozornost. Byl to malý poskládaný papírek. Rozevřela ho a šeptem přečetla:
Sbohem, princezno.
Ráda jsem tě poznala, i když jen na krátkou dobu.
Z celého srdce tě miluju.
- maminka Haruka
Rice po tvářích skanuly slzy smutku i radosti, které setřela, až když uslyšela hlasy ze začátku schodiště: ,,No, a jelikož vy dva nejste mojí jedinou starostí v tomto sídle, tak vás tímto zbavuji trestu," řekl Reiji a potom se Laito s Ayatem široce usmáli a objali se. ,,Tak, a teď mi běžte z očí. Mám jiné věci na práci," řekl chladně Reiji a potom zbylí dva upíři utekli neznámo kam. Rika si odkašlala, čímž na sebe upoutala pozornost černovlasého. ,,Kde jsi byla?! Tvoje přítelkyně se o tebe bála. A... co to proboha držíš v ruce?!" vyděsil se Reiji, Rika uchopila meč do obou rukou a vyšlapala schody k mladíkovi. ,,Před chvílí jsem tím zabila vašeho otce," řekla a chlapec jí pokynul, ať jde za ním, což ona udělala. Došli spolu do Reijiho laboratoře, kde povytáhl jednu knihu z knihovny, čímž otevřel tajný vchod. Vešli dovnitř a Rika opět spatřila kamenný podstavec se skleněnou vitrínou, do níž Reiji uložil meč. ,,Můžeš jít," řekl a dívka přikývla, poklonila se a odešla do svého pokoje.
Vešla a spatřila svou přítelkyni, která k ní seděla zády a evidentně brečela. Neslyšně se za ní připlížila a objala ji kolem břicha. ,,Prý se ti stýskalo," pošeptala jí do ucha a Kaori se otočila, objala svou přítelkyni kolem pasu a políbila ji na rty. Slzy smutku se změnily v slzy štěstí.
