NEMÁŠ NA VÝBĚR [Avengers]

23. ,,Intimčo na střeše?"

BLACKIE

Věděla jsem, že mě Barton nese na střechu a bylo mi to jedno. Když jsem řekla spoustu z těch věcí co jsem potřebovala vyslovit už před dlouhou dobou, uvědomila jsem si taky spoustu jiných věcí. I když jsem tyhle fakta znala už nějakou dobu, chtěla jsem Bartonovi ublížit. Ne-li ho zabít. Chtěla jsem mu vzít jeho nejbližší a nechat ho trpět.

Ale to že byli moji rodiče mrtví nebyla tak úplně jeho chyba. Byl prostředníkem v hře myslí, kterou vedli zvrhlíci z Hydry a ředitel SHIELDU Fury. Nikdo nikdy neznal celou pravdu, tedy až na ty nejvyšší a vyvolené. Barton nevěděl, že může zabít nevinné. Zatímco já věděla že mu ublížím, a opravdu jsem potom toužila.. Ale teď, když jsem se vyznala, a vybrečela, jsem se cítila podivně v pořádku a v klidu. Tedy chci říct...

Měla jsem starost o bratra a samozřejmě jsem chtěla jít domů a chránit ho před krutým světem, ale na druhou stranu jsem si konečně přiznala celou pravdu. On není malé dítě, alespoň ne psychicky. Moje honba za nesmyslnou pomstou ho donutila předčasně dospět.

,,Je půlnoc a jedna minuta." Oznámil Barton když mě položil nastřechu. Nebyla mi zima, byla jsem zabalená ve dvou dekách a on měl mikinu a přes ní bundu. Když se na to podívám kolem a kolem, skoro by mi nedošlo, že je vlastně prosinec a právě začaly Vánoce.

A když jsem se koukala na ozsvícený New York, bylo mi trochu smutno. ,,Musím jít domů." Zašeptala jsem. I když jsem celýden spala, byla jsem opravdu unavená. Možná za to taky mohla ta podivná látka co do mě doktor Banner pumpoval.

,,Ještě dneska se dostaneš domů, věř mi." Barton si sedl vedle mě a já už se zase začínala cítit trochu ostražitěji. Byl to prostě zvyk. Ale pak jsem hned měla potřebu zareagovat na to, co řekl.

,,Tomu nevěřim. Mám pocit, že všem tady dlužím moc, něž abych mohla jen tak odejít." Zadívala jsem se dolů ze střechy. Uvědomovala jsem si, co všechno špatného jsem provedla. Natasha nemohla ovládat své tělo.. Vlastně nikdo z nich a Bartonto musel sledovat. Nechala jsem je všechny cítit zranitelně a k ničemu. Cítila jsem jejich strachy, obavy, radosti, smutky a vášně.. Viděla jsem všechno a ignorovala to. Všem jsem ublížila.

Clint (Zase, páni.) se přisunul blíž. ,,Vlastně..Tony tě schledal opravdu zajímavým objektem. Banner si myslí, že je zázrak že žiješ. Wanda by se s tebou chtěla více seznámit. Víš, všichni máme temnou minulost a všichni jsme provedl něco špatného.." Věděla jsem co chtěl říct. Že všichni někomu ublížili.

,,I tak- Já prostě.." Nadechla jsem se. ,,Nikdy dřív jsem se necítila tak vinná."

BARTON

Nebudu Vám lhát. Byla mi zima. Seděl jsem na jen na zadku a střecha mě do mé cenné zadnice docela štípala mrazem. Ale taky jsem se nemohl odtrhnot od slov co si tam skoro jako pro sebe šeptala Zoey. Byla zabalená do dvou dek a vypadala jako že je opravdu v teple. Když zafouknal vítr, její blonďaté vlasy jí zavlály kolem hlavy, ale ona to nevnímala. Vypadala v pořádku, ale věděl jsem, jakou vinu cítí.

V minulosti jsem udělal spoustu špatných rozhodnutí které měly ještě horší následky. Ztratil jsem hodně lidí vlastní vinou. Věděl jsem jak se cítí. Něco ve mě vevnitř se hnulo a donutilo mě to, abych se posunul po střeše blíž.

,,Zoey." Oslovil jsem jí. ,,Lidi dělají mnohem horší věci, než přát si takovéhle věci. Nebyla jsi to ty, Angel byl ve tvé hlavě." Ukazováčkem jsem si poklepal na spánek a přisunuljsem se ještě blíž k tomu uzlu dek. Tajně jsem doufal, že mi jednu podá, protože mi byla opravdu zima.

BLACKIE  -   o 7 minut později

Koukali jsme na sebe a snažili jsme se tomu druhému přečíst myšlenky, ale počasí protestovalo. Měnil se z poklidného na docela studené a začínal foukat dost silný vítr. ,,Nepůjdeme dovnitř?" Zadrkotala jsem zuby, což bylo trošičku divné, protože v dekách vedle mě seděl Clint a nenápadně jsme se hřáli navzájem.

,,Jo, to je dobrý nápad." Zvedl se Clint rychle a vyrazil ke dveřím které vedly na střechu. Hned jsem vyrazila za ním. Zafoukal vítr a mě přeběhl po těle chlad. Nepamatovala jsem si, kdy jsem naposledy takovou zimu zažila, ale byl to až podivně známý pocit.

,,Co to?" Zamrmlal Clint a odcouval od dveří jak nejrychleji to šlo. Hodil kolem mě deku a strčil mě za svoje záda. Pořádně jsem nepochopila co se stalo, takže jsem vykoukla vedle jeho ramena..

,,Co.. To je?" Dveře byli zamrznuté ledem, ale venku nebyla taková zima aby se tohle stalo. Začala jsem se cítit ostražitěji, protože tohle byla past.

s Clintem jsme vyčkávali, ale jediné co přišlo, byl silnější vítr.  Zase jsme se zabalili do dek, ale zůstali jsme ostražitější. A pak se to stalo.

Zezdola se na střechu dostal hotový ohňostroj barev. A mezi ně vylétl on. Postavil se jako kdyby byl nějaký superhrdina a jeho oči se rozsvítili přímo na mě. ,,Angel?" Vydechl šokovaně Clint a otočil si mě za svoje záda. 

,,Máme tady takové intimčo na střeše?" Rozesmál se a já se opravdu vyděsila. Nenápadně jsem vytáhla Clintovi z kapsy mobil a rychle napsala SMSku Natashe. Vzkaz byl jasný a stručný. Protože my jsme byli v koncích.