NEMÁŠ NA VÝBĚR [Avengers]

5. Cože se stalo?

BLACKIE

"Jak se to stalo?" zeptal se mě starostlivě Drake zatímco mi převazoval obvaz na noze. Bolestivě jsem se usmála a snažila jsem se nevykřiknout když mi na nohu sypal další kousek Vesmírné soli.

"Objevil se tam Tony, dostala jsem náskok a Hood 2 byl asi zoufalej." řekla jsem spíš pro sebe, ale Drake soucitně přikývl. Vždyť je mu deset! Mě je dvacet dva, měla bych se starat o něj .. "Ááá.." sykla jsem a Drake mi honem zavřel pusu kdybych chtěla řvát tak jako včera. "Promiň." šeptla jsem a znovu hlavou zapadla do polštářů na jeho posteli. "Ale nechala jsem tam i třetí nožík. Máme o písmeno míň." oddechla jsem si alespoň maličko, protože s prostřelenou nohou opravdu nebudu moc ještě nějakou chvilku běhat po střechách.

Drake jakoby mi snad četl myšlenky a mile se usmál.
"Už pozítří bys běhat mohla. Ta sůl není jenom látka na nože a zbraně." Mrknul na mě a pomalu mě objal.

"Nechceš jít třeba do parku?" zašeptala jsem mu do blonďatých vlásků a on zavrtěl hlavou.
"Ještě dneska budeš ležet. Potom pro tebe něco mám, ale nevadí když půjdu s Ryanem ven?" Ptal se jako bych mu snad někdy něco zakázala. Tak nevinně. "S Ryanem?" Přikývl. Políbila jsem ho na čelo.

"S Ryanem se o tebe doopravdy nebojím." V tu chvíli zmizel jako pára nad hrncem a už jsem slyšela jenom jak na mě volá 'Přijdu na oběd!' a bouchnutí dveří. Usmála jsem se a naposledy jsem se podívala na svojí nohu. Jestli budu moc už zítra skákat po střechách, aspoň se na to pořádně vyspím, pomyslela jsem si a zapadla jsem do peřin.

BARTON

Po dohodách s Tonym jsem si u sebe přece jenom stříbrnou lahev nechal. S úsměvem na tváři jsem šel do svého pokoje a schoval jsem si ji do toulce se šípy, a ten jsem si pro jistotu schoval dost hluboko do skříně. Občas bych přísahal že dokáže najít i lanýže jaký má Tony čich. Škodolibě jsem se usmál a vydal jsem se napříč televizi v mé oblíbené místnosti ve Stark Tower. Obýváku.

Zrovna jsem sahal po ovladači když se celým patrem ozval poplach. Netrvalo tak dlouho než se ke mě dostal Steve aby mi oznámil útok na nám již známý New York. Nebo spíš jeho budovu.
"Kdo?" zeptal jsem se ho mezitím co jsme letěli ke svým pokojům.
"To zatím nikdo neví." zašeptal zlověstně až jsem měl doopravdy chuť zaječet jako malá holka.