I'm not crazy, my reality is just different than yours!

1. Crazy smile, that's my style!

,,Emily, okamžitě mi vrať tu fusekli. Jestli jí nevrátíš, tak ti už nikdy nekoupím zmrzlinu!"

Křičela jsem jako pominutá na svou bílou kočku s MOJÍ fuseklí v tlamě. Co nejrychleji jsem ji chytila za kůži na krku a vytrhla jí mojí nebohou fusku.

Pustila jsem ji na zem a s co nejnaštvanějším obličejem pohladila ponožku a uklidila jí do šuplíku. Otočila jsem se k Emily zády a uraženě odkráčela ke gauči, na který jsem si i sedla.

Po chvíli mrzutého prskání ke mně Emily vyskočila a začala mi vrnět do ucha. Podívala jsem se jí do očí a pak zaprskala.

,,Ještě jednou mi sáhneš na jakoukoliv fusekli a letíš z domu. Je ti to jasný?"

Emily na mě jen mrkla a pak odhopsala na kočičí záchod. Po chvíli ticha vylezla a se spokojeným výrazem si to ladně odkráčela do kuchyně.

Plácla jsem se do čela a zavrtěla hlavou. I přes to, že takto vypadalo vlastně každé ráno, jsem to pořád nedokázala pobrat.

,,Co to mám sakra za kočku?"

,,Mňau."

----------------------------------------------------

,,Brook, jdeš zase pozdě. Co se, prosím tě, stalo tentokrát?"

,,Pardon, šéfová, ale kočka mi čórla ponožku."

Má šéfka se na mě zamračila a já s úsměvem pokrčila rameny. Odešla jsem do kanceláře a sedla si ke stolu na pohodlnou koženou židli. Vzala jsem do rukou hromadu papírů.

Začala jsem přerovnávat tu nemožnou hromadu (kterou mam chuť hodit do drtičky a potom spálit) a přitom mručela nad debilním výběrem práce.

 Zaprskám, když se mi papíry rozsypou po celé podlaze a některé se i rozhodnou jít na dobrodružnou cestu pod můj stůl a skříň.

Sehnu se a s nelibým pohledem je začnu sbírat, a přitom si ani nevšimnu, že se mi na okno přilepil nějakej nasvalenej chlap, s docela hezkým obličejem.

-----------------------------------------------------

Odemknu dveře od bytu a vstoupím. Zuju si ty strašně nepohodlný boty a vejdu do obýváku. Na křesle sedí Emily a čumí na vypnutou televizi, jak nečekané.

Podívám se na ní taky a jediné co uvidím, je černá obrazovka a červené světýlko pod obrazovkou.

,,Nečekaně, ona bude určitě problikávat duhou když je vypnutá, že ano? Jsi velmi velmi dementní tvor, Brook."

Zamračím se a uraženě neposlouchám další kecy toho sarkastického hlásku v mé hlavě. Radši se odeberu do ložnice, kde se převleču do vytahaného trička a samozřejmě i nějakého toho spodního prádla.

Vejdu zpět do obýváku a vytáhnu z pod Emily ovladač na televizi, který potom pro jistotu otřu do sedačky.

 Zapnu televizi a pohodlně se rozvalím na gauč. Přepínání telenovel mě přestane po chvilce  bavit a tak televizi vypnu a podívám se na Emily.

Ta na mě zírá s pohledem 'zapni tu televizi, nebo poslední co ve svém životě uvidíš, bude můj překrásný zadek'  vyděšeně znovu zapnu televizi a potichu se postavím.

Opatrnými kroky se přesunu do kuchyně, kde vydechnu zadržovaný vzduch. Otevřu lednici a zadívám se na její obsah. Nějaké salámy a sýry. Poté pomazánky a jinak jen pavučiny.

Fuj, dokonce jsem tam zahlédla i zmrzlého pavouka. Bléé. Radši lednici zavřu a vezmu do ruky mobil. Naťukám číslo na jedinou věc, která mě dokáže zachránit od mručení prázdného žaludku.

,,Tady je pizzerie Presto, co si budete přát?"

---------------------------------------------------------

Zvonek u dveří mě probudí z dumání nad životností mrazáku a já se odplížím s penězi v rukou ke dveřím. Otevřu je a hodím hladový pohled po nebohém poslíčkovi pizzy.

Ten na mě hodí vyděšený pohled a já přemístím své hladové oči na tu nádhernou krabici v jeho rukou. Ucítím, jak mi po bradě teče slina a tak si jí utřu do rukávu.

Zvednu hlavu a hodím naštvaný pohled po poslíčkovi. Mrštím po něm peníze a doslova mu vyrvu krabici z rukou. S uspokojeným pohledem pohladím krabici a otočím se k poslíčkovi zády.

,,Milášek je u nás v bezpečí, nikomu ho nedáme. Je jenom náš."

S nedůvěřivým pohledem se otočím na poslíčka, který ještě stále oxiduje u mých dveří. Když spatří můj pohled, začne utíkat tak rychle, až se za ním začne kouřit.

Zakašlu a zavřu za sebou dveře. Rozvalím se jako želatina na talíři na sedačku a zamračím se, jakmile se mi něco chlupatého a nenažraného otře o nohu.

,,Mňau."

Hodím vražedný pohled po té bílé kouli chlupů a zakousnu se do prvního kousku pizzy Hawaii. Emily zasyčí a mohutným skokem po mně skočí.

Vytrhne mi pizzu z pusy a snaží se zdrhnout. Okamžitě vyletím na nohy a běžím za ní. Naneštěstí pro mě si ukopnu malíček o skříň a s bolestivým skřekem padnu hubou k zemi.

Díky ráně se roztřesou zdi a ze stropu mi na hlavu dopadne kousek omítky. Začnu nadávat jak dlaždič a pomalu se s bolestivými steny zvednu.

Během spíše připomínající slona se zlomenou nohou a králíkem zašprajclým v zadku, se došoupu ke dveřím ložnice.

Vykouknu zpoza rámu dveří a spatřím tu zrůdu na mé posteli, chroustající MOU pizzu. S vražedným pohledem se vyplazím ze svého úkrytu a jako housenka se doplazím ke své posteli.

Vykouknu kousek od Emily a potichu vylezu na postel. Chytím tu chlupatou stvůru za ocas a vyzvednu jí do vzduchu.

Vezmu ten nebohý kousek pizzy do ruky a strčím si ho do pusy. Nad chutí spokojeně mlasknu a olíznu se. Nevnímám syčení ze strany toho stvoření v mé ruce a slezu z postele.

Odejdu do obýváku a sednu si na gauč. Pustím Emily a pak se podívám na své bílé, o tří čísla větší triko, kousek na břiše je "lehce" roztržené.

,,Sakra, a to zrovna bylo mí nejoblíbenější."

V duchu křičím nadávky, o kterých ani nevím, že existují. Zvednu se a chci se jít převléct, ale zazvoní ten otravný zvonek a tak se vydám ke dveřím.

Cestou vezmu do náruče Emily, aby mi nemohla sežrat MOU pizzu, a ještě se na sebe podívám do zrcadla, které mám v předsíni.

Rozcuchané vlasy, připomínající vrabčí hnízdo, roztržené triko, ze kterého je vidět můj "překrásný" pupík a pusa špinavá od pizzy.

Heh, to je jedno, stejně to bude nejspíš má stará sousedka Emily (ano, ta poloshnilá babča s neschopností něco uvařit, se jmenuje stejně jako má kočka).

Otevřu dveře a zahledím se do něčí hrudi, musím podotknout, že velmi pěkné a mužné hrudi. Tohle asi nebude Emily. 

Po chvíli se odvážím a zvednu hlavu. Otevřu pusu dokořán, hledím na vypracovaného muže s blond vlasy a modrýma očima.

,,Je to bůh!"

Ozve se mi v hlavě ten otravný hlas a já musím jen souhlasit. Pro toho bych i klidně zabíjela. Moment...

Do psí boudy, já věděla, že se mám převléct, teď vypadám jako zdrogovaná velryba s neschopností se slušně oblíknout.

 Nervózně sleduju mužův nechápavý výraz a pak se lehce usměju. Nezbývá mi nic jiného...

,,Dobrej den."

Čusky fusky.

Jak se vám líbí kapča co? Má myslím 1127 slov. Comenty i hvězdičky potěší. Rady i nepříjemné duše kompenzující si své blbosti na nevinných dementech jako jsem já přijímám. Uvidíme se u další kapči ahoj.

Vaše B.