I'm not crazy, my reality is just different than yours!

9. Střípky minulosti 2/2

Minulá kapitola:

To však naše nebohá Brook netušila že to bylo naposledy co Andyho potkala.

Brook Flashback:

Ráno se probudila v pokoji naprosto vyčerpaná. Když se zvedla aby se šla převléct, vykřikla. Její oblečení a postel byla celá od krve.

Jakmile vše uklidila sešla dolů do obýváku. Tam na ní čekalo nemilé překvapení. Křik, který se jí vydral z hrdla, když zjistila že byl Andy zavražděn, probudil snad i mrtvého.

Probrečené noci byly plné úzkosti a strachu. Od té doby se Brook naprosto změnila. Přestala se smát a uzavřela se do sebe.

Jednoho dne se rozhodla promluvit s Lanou.

,,Proč Lano?"

,,Toto byla lekce. Měla by jsi přestat věřit lidem. Otevři koněčně oči. Víš jakou moc máš semnou, víš čeho všeho můžeme dosáhnout?"

,,Nechci ničeho dosáhnout a už vůbec ne s tebou."

,,Jsi tak naivní. Opusti tu fantasii a pohlédni realitě do očí. Nikoho nezajímá jak se cítíš."

Na odpověď jsem ani nepomyslela a utekla do lesa. Tam jsem se schovala v dřevěné chatě a zpod křesla vytáhla nůž.

Vzala jsem ho do ruky a pevně ho sevřela. Poté jsem ho mrštila proti zdi a pocítila lehkou úlevu od vzteku, když se nůž zabodl do dřeva.

Toto jsem několikrát zopakovala a unaveně se posadila do křesla. Měla jsem toho všeho po krk. Nechodila jsme mezi lidi a nebavila se s rodinou.

Proč taky, Lana měla v tomhle pravdu. Nikoho z nich nezajímá co cítím.

Po několika měsících kdy jse se jen užírala se stala nečekaná věc. Stěhovali jsme se. Ani nevím kam. V tu chvíli mě to naprosto nezajímalo a bylo mi to někde u pr..prádelního koše.

Jenže když jsme se přestěhovali zamilovala jsem si náš nový dům. Velká zahrada a můj pokoj byl nádherný. Přesně podle mě.

Díky změně jsem se znovu začala začleňovat. Bavila jsem se s rodinou a ve škole jsem si našla kamrády. Na mou minulost jsem nepomyslela.

Po několika nádherný měsících jsem poznala že je něco špatně. něco bylo vážně špatně, ale ne se mnou.

Rodiče se začali hádat a sestra se uzavřela do sebe. Každý večer chodil můj otec domů opilí a naštvaný.

Křičel po nás, pil a nikdo s tím nic neudělal. Po roce se mamka rozhodla že se s mým tátou rozvede.

Po dokončení procesu jsem byly svěřeny do matčiny péče. Byla jsem šťastná, ale né na dlouho. Cítila jsem vinu za to jak jsem se chovala k otci.

A tak jsem ho zkontaktovala. Domluvili jsme se na jeden podvečer, že se setkáme. Na určeném místě už čekal.

Když jsem přišla byl z něj cítit alkohol a cigarety. Chvíli jsme si povídali a pak přišlo téma na mamku.

Když jsem mu řekla že se máme dobře tak se naštval. Křičel na mě a nebýt jednoho z kolemjdoucích, uhodil by mě.

Neskutečně zklamaná jeho chováním jsem s ním přerušila naproste všechen kontakt. A pak jsem se zhroutila.

Já i sestra jsme měli časté deprese a naše mamka z toho byla na prášky. začala jsem chodit k psychologovi a dostala nějaké prášky na spaní.

Sestra se musela pravidelně cpát prášky a bylo jí z toho špatně. Po nějaké době se naše stavy zlepšily a svět znovu nabral nějaké ty barvy.

No a pak jak to chodí se má sestra zamilovala, nedopadlo to ale tak jak si myslela. Rozešli se a sestra byla dost smutná.

Ve škole jsem díky velké absenci ztratila přátele a má bývalá učitelka, teď ředitelka, si na mě zasedla.

Chození  do školy ve mě vyvolávaly pocity úzkosti a záchvaty. Párkrát jsem skončila v nemocnici na kapačkách.

No a jako třešnička na dortu mě sazilo auto. Fyzicky jsem byla do měsíce celkem v pohodě, ale noční můry mám do teď.

Má mamka a sestra se o mě neskutečně báli a několik dní po vyléčení jsem nemohla jít, ani sama do školy.

Všechny události se na mě sesypali a já se zbláznila. Né doslova, ale měla jsem stavy kdy jsem vypnula a nevnímala okolí třeba několik hodin.

Lana byla po celou tu dobu ticho, ani slůvko jsem od ní nezaslechla. Nakonec se mi podařilo jí donutit mluvit.

Po dlouhém rozhovoru jsem tu bestii zavřela do klece, kterou jsem si vytvořila v hlavě. Lana byla vyřešena, ale to bylo tak jediné.

Mamka se chtěla znovu stěhovat a mě a sestře nezbylo nic jiného než souhlasit. Poté co jsme se odstěhovali do NY jsem si našla pár kamarádů a sestra vyšla školu.

Odstěhovala se od nás se svou kamarádkou a pořídily si psa. Návštěvy probíhali každý víkend a o svátcích jsme byly všechny spolu.

Mé stavy se zlepšily a problémy zmizeli. Všechno se zlepšilo. Poté co jsem i já vyšla školu jsem si našla stálou práci a byt. Odstěhovala jsem se od mamky a pořídila si Emily.

V práci se mi vedlo a našla jsem si i pár přátel. Fajn jednu kamarádku a jednoho kamaráda, kterého jsem poslala do friendzonu a potom do prdele.

Neměl mě štvát a urážet mě. No potom jsem zůstala v kontaktu jen se Simčou (to je ta kamarádka vy moje fusky) a naštěstí jsme si dost rozuměly.

No a potom jsem se seznámila s jednou starou sousedkou, která se jmenovala stejně jako má kočka.

Ano, stará sousedka Emily. Pořád mi cpala její spálené muffiny a páchnoucí koláče. Zbožňuju koláče, jsou tak...

Ehmm, potom co jsem se několikrát otrávila koláčem od staré Emily, jsem poznala docela pohlednýho chlapa. Ne nebyl to Christopher Walken.

Byl to vysokej, nasvalenej, černovlasej dave. Ano dave s malym d, je to nehorázný hovado a nezaslouží si mýt velký písmeno na začátku jeho jména.

No a dave a já jsme se tak trochu dali dohromady. Potom co se ke mě přestěhoval jsem ho načapala v posteli s nějakou ku..kukuřicí.

Vyhodila jsem ho z bytu a pak ho sledovala jak po zemi, úplně nahej sbírá svý oblečení. nebrečela jsem. Já ne...

Mmm to je jedno. A zbytek už znáte.

Čusky fusky.

Takže byla bych moc ráda kdyby jste mi do komentářů napsali váš názor, přijmu rady i nepříjemné kecy. 

No a kapča má asi 1037 slov, takže je sice nejkratší ze všech, ale snad vám ukázala něco co jste chtěli vědět o minulosti naší Brook.

Co myslíte, jak to dopadne s Brook a Lanou? No tak asi zatím ahoj a uvidíme se u další kapči.

Vaše B.