I'm not crazy, my reality is just different than yours!

3. ,,Takhle skončí každej kdo mě vzbudí"

Minulá kapitola:

Do jejího honosného pozadí jsem zamrmlala něco jako 'dobrou' a nevnímala naštvané mňoukání ze slin vyprsknutých z mé pusy na její zadek.

Brook:

Prudce jsem otevřela oči, když se ozvala ta odporná věc jménem budík. Vyletěla jsem do sedu jak Nimbus 2000 a vzala do ruky budík.

,,TICHOOOOOO!"

Zařvala jsem, znějící jak mutující křeček, a co nejsilněji hodila s budíkem o zeď. Rána, doprovázená mým vítězným pískáním, vzbudila Emily.

Vstala jsem a došla k budíku. Naklonila jsem se nad ním a pronesla tím nejvážnějším hlasem, který jsem v tu chvíli dokázala vytvořit.

,,Teď si zapamatuj, že takhle dopadne každý, kdo mě bude budit."

Úplně jsem slyšela svou mamku říkat 'nebohý chlapec, který se stane jejím přítelem, či hůř, manželem' nojo, chudák.

S úsměvem jsem došla pro lopatku a smeták a zametla ten zbytek, co zbyl z mého budíku. V koupelně jsem potom vykonala ranní hygienu, která mi díky sprchování zabrala snad hodinu a půl.

Z koupelny jsem vylezla v dlouhém tričku místo šatů a s papučema s jednorožcema. Jako smrad z kočičího záchodu jsem se doplížila do kuchyně a udělala si snídani v podobě posledního kousku pizzy ze včerejšího dne, který se válel na lince.

Snědla jsem celou snídani a pak se přesunula na gauč. Zalehla jsem Emily a protáhla si nohy. Prokřupala jsem si prsty a vzala do ruky ovladač.

Na televizi jsme pustila Pána prstenů: Společenstvo prstenu. Prskání, ozývající se z pod mého těla, mě utvrdilo v tom, že se to mé spolubydlící nelíbí.

Televizi jsem proto přepnula na Teorii velkého třesku. Naším oblíbencem je Sheldon, ten, který vypadá maximálně na dvacet pět a ve skutečnosti mu je přes čtyřicet.

Neskutečně mu závidím, mně je dvacet dva a vypadám na to, že jsem utekla před svým vlastní pohřbem.

No nevadí, po dokoukání dvou dílu jsem televizi vypnula a zvedla se. Má placatá kočka ode mě s prskáním utekla a já se 'teleportovala' do pokoje.

Otevřela jsem Narnii a strčila do ní hlavu. Velký vítr mi rozčepýřil vlasy a já si s dovolením Aslana a Bílé čarodějnice vzala několik kousků oblečení.

Narnii jsem zavřela a oblékla si černé tričko, tmavě modré džíny a červenočernou košili se zipem. Ano se zipem knoflíčky, jsou na mě moc těžké.

Hodila jsem okem po nástěnných hodinách a se zjištěním, že je dvanáct hodin, jsem se rychlostí Brumbála na saních přemístila do předsíně.

Obula jsem si černé vansky a do kapsy si dala mobil. Do zadní kapsy jsem si dala klíče a vyšla z bytu. Emily jsem zabouchla před nosem a rozešla se ke dveřím naproti těm mým.

Došla jsem k nim a praštila do nich hlavou. No co? Obě ruce mám v kapsách, tak můžu použít hlavu, no ne?

Jazykem jsem si přejela po dásni a po ujištění, že mi ozvěna žádný zub nevyrazila, jsem čekala na Steva. Po chvíli se dveře otevřely a já zaklonila hlavu.

Steve na sobě měl upnuté bílé triko a šedé tepláky. S úsměvem mě pozval dál a já si v předsíni sundala boty.

Došli jsem do obýváku a já se posadila. Okamžitě, jak jsem to udělala, jsem vypískla jak Snape po vypití elixíru lásky.

Stevův pohled byl k nezaplacení, ale mé nebohoučké pozadí bylo přednější.

,,Jsi v pořádku, Brook?"

,,Jo, jsem, jen jsem si sedla na klíče."

Ze zadní kapsy jsem si přesunula klíče do té přední. Opatrně jsem se posadila a kývla Stevovi na otázku, jestli si dám čaj.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a pohledem se zastavila na křesle v rohu pokoje. To křeslo bylo děsivý. Ono na mě tak koukalo.

Jakoby mě chtělo sníst. Naprázdno jsem polkla a přesunula se od něj co nejdál. Poté, co Steve přišel i s čajem, jsem se napila a okamžitě zasyčela.

Chytla jsem se za jazyk a pofňukávala ze spálené špičky jazyka. Stevovi cukaly koutky a já po něm hodila pohled alias 'nesměj se, nebo ti ukradnu to divný frisbee, co máš u toho děsivýho křesla'.

Steve okamžitě přestal, ale pak jsem se rozesmála já. Nakonec se Steve přidal a já se snažila ztišit. Můj smích zní jak hýkající tuleň po deseti panácích.

Poté co jsme se dosmáli jsme si povídali. Zjistila jsem, že miluje čokoládu a že jeho práce je tak tajná, že si ani pomalu nepamatuje kde pracuje.

Napila jsem se čaje a zasmála se jedné z jeho vtipných historek. Zrovna jsme se bavili o tom, jak to má s děvčaty, když zazvonil zvonek.

Naštvaně jsem zabíjela dveře pohledem, ale jakmile se k nim Steve vydal, tak jsem měla dokonalý výhled na jeho úžasný zadek.

Cítila jsem jak slintám, když najednou Stevův zadek vyměnil nějaký člen čokoládového bratrstva. Jak jsem pochopila, tak se jmenuje Sam.

Byl oproti Stevovi docela malý, ale jakmile jsem se postavila a pozdravila ho, tak jsem zjistila krutou pravdu. Byl vyšší než já.

,,No, jak tak koukám, Steve, tak bych asi měla jít, co?"

,,No, my potřebujeme něco vyřešit, takže bych ti to vynahradil někdy jindy?"

Ooo on je tak roztomilý, když ho něco mrzí. Se slinami po celém obličeji jsem se s nimi rozloučila a odletěla k sobě do bytu.

Jakmile jsem ležela převlečená na gauči a jedla domácí hamburgr, tak jsem si uvědomila, že jsem dlouho nebyla navštívit sestru.

Rukou jsem se natáhla na stůl a do ruky vzala mobil. Vytočila jsem mně bohužel známé číslo a posadila se do 'normální' polohy.

,,Tady čínská restaurace u kočičí nohym co si přejete?"

,,Nech toho, ty šikmookej košomrde, a řekni mi, jak se vede?"

,,No, šlo to do té doby, než jsi mi zavolala. A ty?"

,,Hehe, vtipný. A mám se dobře, včera jsem poznala svého sexy souseda a pozvala ho na kafe, a on dneska pozval mě."

,,Nekecej? Jak vypadá? Je roztomilej? Má svaly? Jak se jmenuje? Kolik mu je? Má holku? Kolik váží? Je vysokej?"

,,Hele zklidni se, ty jedna Hermiono. Nekecám, má blond vlasy, modrý oči, je roztomilej, vysokej, nevím kolik váží, nemá holku, jmenuje se Steve, je mu dvacet pět a je to hora svalů."

,,Omg, musíš nás seznámit, určitě je to v posteli naprostej bůh."

,,Ty vole, ty taky myslíš jen na jednu věc, co?"

,,No, to zase ne, já myslím na dvě věci, na tamto a na jídlo."

,,Pche, ty seš marnej případ. Ale to je už jedno, je pozdě, jdu do vany a pak spát."

,,Ty jedna poličko, je teprve pět večer."

,,Však jsem říkala, že jdu do vany, jsi hluchá nebo co?"

,,Nojo, sorry no."

,,Empfm, to je jedno, už jdu, tak čau."

,,Jaja, čau."

Vypnula jsem hovor a odpelášila do koupelny. Po tříhodinové hygieně jsem zalezla do postele a vzala do ruky mobil.

Další dvě hodiny jsme jen brouzdala po facebooku a psala si s přáteli. Ehh, kecám, nemám přátele. Psala jsem si s mamkou.

Odložila jsem mobila a usnula.