I'm not crazy, my reality is just different than yours!

5. ,,Pokloň se, smrtelnice!" ,,Tohle si nech pro někoho, kdo je tu dobrovolně."

Otevřela jsem oči a zavraždila pohledem muže nade mnou, který mě vzbudil. S uvědoměním, že nejsem doma, jsem se zvedla.

Porozhlédla jsem se po celém pokoji a pak se otočila na toho muže. Měl delší, černé vlasy a na sobě zlatočernozelené oblečení.

Zvedla jsem obočí a nechala ho poletovat nad mou hlavou. Hodila jsem nasraný pohled po tom chlapovi. On se pro mé neštěstí vyhl a vydal se ke mně.

Jakmile byl ani ne metr ode mě, zastavil. Nechápavě jsem na něj čuměla jak na duhový okurky. Na jeho tváři se utvořil úšklebek a pak pronesl tím nejsnobštějším hlasem:

,,Mé jméno je Loki a jsem králem Asgardu. Skloň se přede mnou, smrtelnice!"

,,Pff, to si nech pro někoho, kdo tu je dobrovolně, ty bábovičko."

,,Pokloň se!"

Jeho hlas mi trhal bubínky na kousky a to jsem tu jen chvíli. To bude zase den.

,,Neřvi, ty hysterko jedna. A jmenuju se Brook, ty bramboráku."

Ta mužatka se se zlověstným syčením vypařila jako má sestra při vyslovení támhle maj slevy na gumový medvídky.'

Odfrkla jsem si tak moc, že jsem si málem odfrkla nos, jako Voldy. Posadila jsem se na postel a jen tak čuměla do blba.

Kdyby tady byla ta mužatka, tak bych čuměla na blba, ale on se rozhodl jít prozkoumat tajemnou komnatu s baziliškem a mě tu nechat.

Hmm, co bych mohla dělat kromě přemý...

Obrovská rána, jakoby spadla má sestra ze sedačky na zem, se rozlehla po celém pokoji. Otočila jsem se po zvuku a zamračila se na otevřené dveře,  které způsobily tu ránu.

Ve dveřích stála naše mužatka a vypadala velmi nasraně. Došel ke mně a chytl mě za loket.

,,Pro satanovu krabičku, co blbneš, ty mužatko. Zrovna jsem se zabavila a ty sem vtrhneš jako baba jaga na vozíku."

,,Mlč, smrtelnice!"

Zavrtěla jsem nad ním hlavou a nechala se vláčet až někam do Země nezemě. Místo, kam mě doslova pohodil na zem, bylo veliké. Zlaté sloupy a strop až někde v prde...

Válela jsem se na zemi jako shnilý mop a pozorovala, jak si naše mužatka sedla na něco jako trůn. Na jeho tváři byl úšklebek podobný tomu úchylovi, co bydlí naproti mně přes ulici.

,,Konečně jsi se poklonila."

,,Já se ti neklaním, ty jedna neinteligentní taško, shodil jsi mě na zem, to se nepočítá."

,,Ale ano, počítá."

,,Nepočítá."

,,Počítá."

,,Nepočítá."

,,Počítá."

,,Nepočítá."

,,Nepočítá."

,,Ha, řekl jsi, že se to nepočítá."

,,To neplatí."

,,Ale ano, platí."

,,Grr, nechme toho, už můžeš vstát. Mám na tebe pár otázek."

,,Tak za prvé, nevstanu a za druhé, klidně se ptej."

,,Huh fajn, ti vaši 'hrdinové', jaká je jejich největší slabina?"

,,Wtf, já nevím o čem to mluvíš, mužatko."