Dvaadvacetiletá Brook je naprosto nenormální pacient psychiatrické léčebny, který je v domácí péči. Ne dělam si srandu oni by si jí tam radši nevzali. No jak bych jí popsala. Má zlatohnědé oči a černé vlasy. Je naprosto praštěná a její IQ nepřesahuj...
Jakmile ve mně zmizely všechny ty neskutečně dobré špagety, jsem co nejrychleji umyla talíř a pak se znovu schovala za květináč.
Po nějaké době ke mně přišel Sam a začal si se mnou povídat, pak jsme se dostali k tématu, co jsem dělala na Asgardu.
,,Co po tobě Loki chtěl?"
,,Prej jaká je vaše slabina a pak se se mnou hádal. Mužatka jedna neschopná."
,,Ty vážně nejsi normální."
,,No, ale vždyť já nikdy netvrdila opak."
Oba jsme se smáli jak postižené zebry a nakonec jsem si procvičovala létání a poté záhadně skončila na balkóně, sedící vedle Buckyho a Steva (musím přiznat, že sedět vedle takovejch žiraf je jako být mravenec vedle slona).
S úsměvem jsem hleděla na okolí a přemýšlela o tom, jak se má Emily. Ježíši, no jo. Vystřelila jsem ze sedu jako Harry po kyselejch žížalkách, nadopovanej héliem a utíkala k výtahu.
Cestou jsem se dokázala dvakrát přizabít a třikrát rozplácnout o zem. Když jsem stála u výtahu, kolem nohy mi proběhla ta bílá chlupatá koule, která mi už několikrát způsobila infarkt.
Okamžitě jsem se za ní s radostným smíchem vrhla. Chytla jsem jí do náruče a společně jsme se válely na zemi.
Emily mňoukala a vrněla a já se smála. Objímala jsem jí a nechala jí, ať mě olizuje. Chvíli jsme ležely v téhle pozici a pak jsem se posadila a opřela se o zeď, o velmi studivou zeď.
Emily mi spokojeně ležela v klíně a já jen seděla se zavřenýma očima. Zvedla jsem se a nechala Emily si jít po svých. Nevnímaje nechápavé pohledy ostatních, jsem se znovu odplazila na balkón.
Sedla jsem si a poté si i lehla. Pozorovala jsem nebe a nevnímala nic. Potřebovala jsem si odpočinout. Byla jsem unavená.
Otočila jsem se na bok a schoulila do klubíčka. Zavřela jsem oči a neotevřela je, ani když se ke mně přitulila Emily.
Něčí svalnaté ruce mě vzali do náručí, ale to jsem vnímala už jen okrajově. Pocítila jsem pohodlí a teplo.
Ani ne chvíli mi trvalo, než jsem upadla do spánku plného kapust a draků.
Bucky:
Stál jsem na balkóně a sledoval modré nebe. Brook byla velmi zvláštní, ale svým způsobem vtipná.
Steve si jí i za dva pouhé dny oblíbil a Sam také. Moc jsem nechápal to, proč se chová tak divně, ale neměl jsem chuť to nijak řešit.
Za tento den se toho stalo až moc. Všechno, co se stalo, na mě padalo jako lavina kamení. Topil jsem se ve vlastních myšlenkách.
Okolí jsem začal vnímat až ve chvíli, kdy nebe ozářil blesk a ozval se hrom. Odešel jsem zpět do obývacího pokoje.
Všichni se spokojeně bavili a já se nechtěl plést do jejich věcí. Se sklopenou hlavou jsem odešel k sobě do pokoje a posadil se na postel.
Znám Brook z doby kdy mě ještě ovládala Hydra. Potkal jsem ji na jedné ze svých misích. Byla ještě malá, nemůže si mě pamatovat.
A doufám, že si ani nevzpomene.
Brook:
Procházela jsem se po louce plné jednorožců a oranžových okurek, když nebe zčernalo a začalo pršet. Zvedla jsem hlavu a spatřila první kapky snášející se na zem.
Rozběhla jsem se schovat do lesa. Zastavila jsem se až pod velkou borovicí s mohutným kmenem.
Posadila jsem se na zem a protřela si oči. Když jsem oči otevřela, spatřila jsem před sebou velkého černého pantera.
Prudce jsem vstala a začala utíkat pryč. Ostré větvičky mě šlehaly do tváří a rukou. Ostružiny se mi zařezávaly do nohou a já cítila teplou krev, stékající po mých nohách.
Zakopla jsem o kořen a udělala si něco s nohou. Převrátila jsem se na záda a pokusila se vstát. V tom mi ale zabránila velká tlapa na mé hrudi.
Panter mě přitlačil k zemi a já vzlykla. Jeho sliny dopadaly na můj obličej a když jeho tesáky protrhly mou kůži, vykřikla jsem.
Prudce jsem se posadila a vykřikla. Po tvářích mi tekly slzy a já si vyhrnula triko. Na boku se mi rýsovala jizva, velká jako moje dlaň.
To nebyl sen, ale vzpomínka. Vystřelila jsem z postele a vyběhla z pokoje. Musela jsem pryč. Doběhla jsem do obýváku, kde seděli všichni, kromě Buckyho.
Vyděšeně jsem couvla a oběhla je obloukem. Prudce jsem otevřela dveře od balkónu a zastavila se před zábradlím.
Výtah je moc pomalý a nevím jestli tu mají schody. A musím odtud pryč. Co nejrychleji. Cítila jsem, jak mě bolí dáseň.
Tělo se mi třáslo a začalo měnit tvar. Za mnou se ozvaly kroky. Otočila jsem se a vyděšeně hleděla na své nové přátele.
Z nebe padal déšť a hřmělo. Odstoupila jsem a přivřela oči. Podívala jsem se Stevovi do očí.
,,Omlouvám se."
Otočila jsem se a stoupla si na zábradlí a skočila. Mé tělo měnilo tvar a kosti křupaly. Vítr okolo mě svištěl, ale já ho nevnímala.
Na zem jsem dopadla jako velký černý panter. Se zavrčením jsem se rozběhla pryč. Běžela jsem pryč, co nejdál od tohohle místa.
Tak dlouho jsem to skrývala a ovládala a ono se to muselo všechno pokazit. Zavrčela jsem a přidala na rychlosti. Vběhla jsem do lesa daleko od nich.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zastavila jsem se a vydýchávala ten běh. Skvělé, vážně úžasné. Zavrčela jsem a pomalu se vracela do lidské podoby.
Oblečení naštěstí nebylo tak roztrhané. Pomalu jsem se vydala domů. Po delší době jsem se dostala před panelák.
Vyběhla jsem ke svému bytu a potichu se dostala dovnitř. Na gauči na mě čekala Emily. Já tu kočku miluju.
V ložnici jsem si zabalila a vzala Emily. Společně jsme se dobelhaly ke mně do auta a vyrazily pryč. Jela jsem dlouho, když jsem ve zpětném zrcátku spatřila černé, velké auto a motorku.
Na motorce seděl Steve. Okamžitě jsem sešlápla plyn a co nejrychleji vyrazila po silnici pryč. Těsně jsem se vyhnula protijedoucímu kamiónu a znovu přidala.
Steve byl skoro vedle nás, když jsem prudce zahnula a vzala to zkratkou. Ze silnice jsem sjela na prašnou cestu lesem a jela co nejrychleji jsem mohla.
Když jsem se blížila ke strmému kopci, zpomalila jsem a zabočila. Před námi se však objevil Steve a zastavil.
Vykřikla jsem a strhla volant na stranu. Auto dostalo smyk a několikrát se obrátilo. Pak se zastavilo o strom a já se snažila rozmrkat tmu, která se mi vkrádala do očí.
Omámeně jsem se dostala z auta a popadla Emily, která byla naštěstí naprosto v pořádku. Rozhlédla jsem se okolo sebe.
Byli tu všichni. Zavrčela jsem a malátně se rozběhla pryč. Kousek od místa, kde jsem byla, tekla řeka.
Doběhla jsem k ní a nechala vyjít svou druhou stránku napovrch. Řeku jsem přeskočila a pak se ohlédla.
Mí přátelé na mě hleděli vyděšeně. Zamňoukala jsem a pak vyrazila směrem, kam jsem se musela dostat.
Kde jsem byla v bezpečí. de byli ostatní předemnou v bezpečí.
